Článek
Manžel mi posílal rozpis služeb a já si podle něj domlouvala Romana. Uprostřed listopadu jsem tak měla v kalendáři třikrát jógu, na kterou jsem nechodila, a rodinnou oslavu svých dvaačtyřicátin. Tu skutečnou.
Romanovi bylo osmatřicet. Nemusel čekat na ničí rozpis.
Přesto čekával. Když jsem přijela k jeho bytu v brněnské Líšni, otevřel někdy ještě před zazvoněním. Líbila se mi ta nedočkavost. Doma jsem byla člověk, kterého se ptali, jestli koupil chleba. Tady mě Roman občas ani nenechal sundat kabát, než mě políbil.
Toho čtvrtka jsem si cestou ve výtahu rozpustila vlasy. V jeho zrcadle jsem si upravila rtěnku a pak ji prstem trochu setřela. Věděla jsem, že ji stejně dlouho mít nebudu.
Otevřel bosý, v čisté košili. Přitáhla jsem ho za její lem. Voněl sprchou a tím kořeněným parfémem, který jsem si nikdy netroufla koupit manželovi, přestože se mě ptal, co by se mi na něm líbilo.
Pak jsem přes Romanovo rameno uviděla stůl.
Dvě sklenice na víno. Látkové ubrousky, misku oliv. Na kuchyňské lince stála váza, kterou jsem tu ještě neviděla. Pustila jsem košili dřív, než se jeho ústa dotkla mých.
Zeptala jsem se, jestli něco slavíme. Řekl, že v sedm přijde návštěva. Bylo půl páté. Najednou jsem slyšela lednici, auta pod oknem i vlastní nádech, nepříjemně hlasitý v té uklizené předsíni.
„Ženská?“
Přikývl. Bez provinilého úsměvu, kterým by mi aspoň pomohl začít hádku. Vzala jsem jednu sklenici za stopku. Nikdy mi víno nechystal. Pila jsem u něj vodu, protože jsem řídila a po osmé už doma čekala pračka a otázky.
„Tak na mě máš odpolední směnu,“ řekla jsem.
Podíval se na můj kabát, který jsem pořád držela v ruce. „Dneska sis ji vybrala sama.“ Chtěla jsem mu odpovědět něčím přesným a krutým. Místo toho jsem si představila, jak té ženě nalévá a jak dlouho tu bude moct zůstat.
To mě rozzuřilo nejvíc. Její noc. Ráno, ve kterém by nemusela hledat náušnici potmě a kontrolovat, jestli na sobě nemá cizí vůni. Přála jsem si, aby byla nudná. Aby u oliv vyprávěla o rekonstrukci koupelny a on myslel na mě.
Kabát jsem položila na židli. Roman stál blízko; stačilo by se naklonit a opřít si čelo o jeho krk, jak jsem to dělávala. Prsty mě svrběly touhou sáhnout mu pod rozepnutý límec. Nenáviděla jsem, že to poznával.
Řekla jsem, že bych mohla chodit častěji. Třeba i některé soboty. Dokázala bych si zařídit víkend, kdybych to věděla dopředu. Mluvila jsem rychle a přitom skládala pásek kabátu na opěradle, aby neviděl, jak se mi třesou ruce.
Chtěla jsem za to jedinou věc: žádné další ženy.
Roman mi odhrnul vlasy zachycené pod řetízkem. Ten drobný pohyb mě skoro zlomil. „Tak buď se mnou na narozeniny,“ řekl. „Večeře, celá noc. Ráno nikam nepoběžíš.“ Jeho prsty mi zůstaly u šíje. Na okamžik jsem tu noc opravdu chtěla slíbit.
Jenže v sobotu měli přijít naši. Dcera objednala dort a manžel si kvůli oslavě vyměnil službu. Viděla jsem ho, jak rovná talíře, zatímco já oznamuju, že odjíždím. Nechtěla jsem vyslovovat proč. Nechtěla jsem pak poslouchat ticho.
„To přece nejde,“ řekla jsem. Roman stáhl ruku.
Snažila jsem se mu vysvětlit rozdíl mezi jedním večerem a tím, co máme my. Sama jsem ho ale nedokázala pojmenovat tak, aby to neznělo směšně. Nakonec jsem se zeptala, jestli ji zruší. Zavrtěl hlavou. Kabát mi tentokrát nepodržel.
Na sobotní oslavě jsem dostala náušnice a poukaz do lázní pro dva. Manžel mi při předávání přejel palcem po dlani. Usmála jsem se na něj. Při krájení dortu jsem si představovala, kdo ve čtvrtek večer seděl u Romanova stolu. Jestli po ní sklenice uklidil hned, nebo až ráno.
Od té hádky jsem čekala na omluvu, na hloupý vtip, na jakoukoli skulinu. Romanovi jsem nepsala. Chtěla jsem, aby si mého mlčení všiml. Následující středu jsem to vzdala a zeptala se na čtvrtek. Odpověděl, že můžu přijít, ale v půl sedmé musí odejít.
Přijela jsem v pět. Dvě sklenice byly pryč. Nezeptala jsem se na ně. Roman mi sundal sako, pomalu ho pověsil a já ho při návratu chytila za zápěstí. Tentokrát jsem ho políbila první. Další otázky jsem si nechala na později.
V šest dvacet pět jsem seděla na kraji jeho postele a zapínala si náušnici od manžela. Z předsíně zavolal, že přivolal výtah. Chtěla jsem mu říct, že se mnou takhle zacházet nebude. Místo toho jsem hledala druhou botu.
Dole jsem ještě chvíli seděla v autě. Domů jsem mohla až po osmé; dřívější návrat z jógy by vyžadoval vysvětlení. Otevřela jsem manželův rozpis na další týden. Romanův volný večer jsem zatím neznala.
