Hlavní obsah

Pozvala jsem oba své milence na večeři. Místo aby na sebe žárlili, tak se skamarádili

Foto: gemini.com

Oba věděli, že spím i s tím druhým. Přesto jsem je pozvala k jednomu stolu hlavně proto, abych viděla, jak po mně touží. Nepočítala jsem s tím, že si večer užijí i beze mě.

Článek

Po rozvodu jsem si koupila byt v Olomouci a poprvé po letech nemusela s nikým domlouvat, kdo přijde na návštěvu. Bylo mi osmačtyřicet, pracovala jsem v obchodním oddělení tiskárny a večer už jsem nechtěla řešit jen zakázky a nákup. Davida jsem poznala v bistru, kam jsme chodili s kolegyněmi na oběd. Bylo mu pětačtyřicet a uměl mě pozdravit tak, že jsem ještě cestou zpátky do práce cítila horko v obličeji. Oskara mi o dva měsíce později představila kamarádka. Překládal knihy, bylo mu jednapadesát a na první schůzce se mě bez rozpaků zeptal, jestli se na něj dívám kvůli tomu, co říká, nebo protože ho chci políbit. Odpověděla jsem, že mluví zbytečně dlouho.

Oběma jsem hned řekla, že se vídám ještě s někým. David se zajímal hlavně o to, jestli od něj čekám věrnost, kterou sama nenabízím. Nečekala jsem ji. Oskar chtěl vědět, zda o něm ten druhý ví, a potom už jsme se bavili o nás. S Davidem jsem se scházela po jeho večerních směnách. Přicházel unavený, hladový a přímočarý; někdy mě sotva nechal odložit sklenici, než mě políbil. Oskar si na mě dělal čas odpoledne, vypínal zvuk telefonu a dokázal mě jedinou poznámkou přimět, abych přestala předstírat soustředění na film. S každým jsem chtěla něco jiného a s oběma jsem to dostávala. Líbilo se mi také, že ani jeden neznal mou podrážděnost po práci ani to, jak celé nedělní dopoledne odkládám převlečení z pyžama.

Kolaudaci jsem uspořádala v neděli prvního listopadu. Byt už byl hotový několik měsíců, ale teprve teď jsem měla chuť ho ukazovat. Pozvala jsem dvě kamarádky a oba muže. O společném večeru věděli předem; David se dokonce zeptal, zda mi to nebude nepříjemné. Řekla jsem, že jsme přece dospělí. Ve skutečnosti jsem si představovala jeho ruku na svých zádech ve chvíli, kdy mi Oskar nalévá víno. Chtěla jsem sledovat, kdo si přisedne blíž a kdo se zdrží poslední. Koupila jsem si šaty s holými rameny a při chystání stolu jsem se několikrát vrátila k zrcadlu. Kamarádce jsem tvrdila, že je chci konečně poznat v normální společnosti. „A trochu je potrápit,“ dodala. Nezapírala jsem to moc přesvědčivě.

David přinesl jídlo, Oskar víno a zpočátku se oba věnovali mně. Jeden mi při vítání přejel prsty po paži, druhý se sklonil k uchu a řekl, že ty šaty jsou vůči návštěvám dost nezdvořilé. Pak jsem je posadila vedle sebe, protože mi připadalo zábavné udělat z nich sousedy. Během večeře zjistili, že oba chodí na jednodenní výlety a mají rádi stejnou hospodu za městem. David vyprávěl o posledním výšlapu v dešti, Oskar mu ukázal fotku z místa, které David neznal. Když jsem se zeptala, jestli si ještě někdo dá dezert, málem mě neslyšeli. David mi pak v kuchyni položil ruku na bok. Místo abych se k němu přitiskla jako jindy, zeptala jsem se, co je na těch Oskarových historkách tak úžasného. Myslel si, že žertuji.

Po odchodu kamarádek jsme ještě seděli u stolu. Čekala jsem, že se objeví alespoň malé rozpaky, že jeden pochopí, že by měl odejít. Oni zatím hledali v telefonech spojení na příští sobotu, kdy jsem měla pracovní veletrh v Brně. Domluvili si výlet kousek za město. „Vy dva spolu?“ zeptala jsem se a Oskar přikývl, jako by na tom nebylo co vysvětlovat. David mě vyzval, ať se přidám někdy příště. Připomněla jsem mu, že v sobotu pracuji, ostřeji, než bylo potřeba. Když se loučili, ani jeden nenaznačil, že by chtěl zůstat. Oskar měl ráno odevzdávat překlad, David vstával do bistra. Stála jsem v těch nových šatech mezi dveřmi a měla vztek, přestože mě oba políbili a oba se se mnou chtěli brzy vidět.

David přišel hned ten čtvrtek. Celý den jsem se těšila a zároveň si připravovala, jak mu řeknu, že mi jejich výlet vadí. V předsíni jsem mu sundala bundu, on mě přitáhl za pas a chvíli jsem na nic dalšího nemyslela. Voněl mýdlem a venkovním chladem. Sedli jsme si na pohovku, rozepnul si košili u krku a já mu řekla, že jsem na něj od rána měla chuť. „Tak proč se tváříš, že mě jdeš propustit?“ zeptal se. Sáhla jsem mu na zápěstí a požádala ho, aby se s Oskarem nescházel. Vysvětlovala jsem, že nechci, aby mezi sebou probírali mě, naše večery a to, jaká jsem v posteli. David řekl, že o tom mluvit nehodlá. Mohla jsem se spokojit s tímhle ujištěním. Jenže já chtěla, aby zrušil sobotu, a tak jsem mu to řekla znovu.

Chvíli na mě hleděl, potom si odtáhl ruku. Připomněl mi, že jsem je pozvala já a že se mnou nikdy neřešil, koho smím vídat. Namítla jsem, že tohle je jiné. „Jasně. Ty máš dva chlapy. Já nesmím mít ani kamaráda.“ Bylo to jízlivé a přesné, což mě rozčílilo ještě víc. Řekla jsem, že pokud mu na mně záleží, jeden výlet snad oželí. Vstal a začal si zapínat košili. Nejdřív jsem ho chtěla zadržet polibkem; pořád jsem ho chtěla, možná ještě víc, když se ode mě odtáhl. Uhnul a požádal mě, abych toho nechala. U dveří mi řekl, že přišel být se mnou, ne si vybírat mezi sexem a sobotou. Odešel bez prásknutí. Druhý den jsem mu napsala, že jsem to přehnala. Odpověděl až večer, že teď nechce domlouvat další schůzku.

S Oskarem jsem se sešla v úterý po jejich výletu. V kavárně mi ukázal fotku Davida nad rozbalenou svačinou. Vzpomněla jsem si, jak jsem jednou Davidovu nečekanou návštěvu odmítla s výmluvou na práci, protože jsem měla mastné vlasy a nechtělo se mi být zábavná. Teď mě mrzelo, že se spolu tihle dva mohou vidět bez příprav, které jsem sama vyžadovala. Měla jsem nachystanou poznámku o tom, že si mě mohou předávat podle turistického kalendáře. Místo ní jsem přiznala, že žárlím, a řekla mu i to, co jsem čekala od kolaudace. Oskar si posunul hrnek stranou. Řekl, že si se mnou rád hraje, ale nechce kvůli mně soupeřit s někým, kdo mu nic neudělal. Potom se zeptal, jestli s ním vůbec chci být, když se zrovna nedívá někdo další. Ta otázka mě urazila. Odpověď jsem přesto znala.

Dál se vídáme, jen už si nedovolím každé nepohodlí obrátit ve flirt. Včera večer přišel ke mně, když jsem ještě v pracovním svetru dojídala nad dřezem studené těstoviny. Nechala jsem ho vejít, přestože jsem se takhle ukazovat nechtěla. Když mě políbil, měla jsem na okamžik zase chuť předstírat, že jsem celý večer čekala jen na něj. Pak mu zazvonil telefon. Volal David a Oskar hovor přijal; domlouvali se, kdy mu vrátí půjčený batoh. Odešla jsem do kuchyně, ale slyšela jsem jejich smích. David mi pořád chybí, jeho návštěvy i to, jak jsem při jeho dotecích dokázala zapomenout, jestli mi sluší světlo a kam jsem odhodila oblečení. Obyčejné unavené ráno jsem mu přesto nikdy neukázala. Když se Oskar vrátil, zeptal se, jestli mi ten hovor vadil. Řekla jsem, že ano. Tentokrát jsem k tomu nepřidala, co s tím má udělat.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz