Článek
V sobotu odpoledne seděla Lucie v zadní místnosti hospody u nádraží a držela manželovi telefon. Ondřej ji požádal, aby natočila pár hodů, pokud se dostane do finále. Vedle půllitru už měl připravené pouzdro na šipky. U protějšího stolu si stejné pouzdro otevřel Jakub a krátce k ní zvedl oči.
Znali se všichni. Ondřej s Jakubem hrávali po práci a Lucie za nimi občas přišla. Nikomu nepřipadalo zvláštní, když s Jakubem zůstala u stolu, zatímco manžel platil. Právě takové chvíle si poslední půlrok hlídala: mohla s ním mluvit před ostatními a nemusela vysvětlovat, proč se usmívá.
Komu se tleská
Lucii bylo čtyřiačtyřicet a s Ondřejem žili osmnáct let. Měla ráda jeho hlučné známé i to, jak ji mezi nimi vždycky přitáhl k sobě, aby jí uvolnil místo. Jakub byl o tři roky mladší, rozvedený a mnohem tišší. Když se jí na něco zeptal, počkal na celou odpověď. Zpočátku si říkala, že se jí prostě příjemně povídá s někým, koho nezajímá jen společná domácnost.
První schůzku si domluvili poté, co ji Jakub odvezl z narozenin společného známého. Další už nevyžadovala žádnou záminku mezi nimi, jen doma. Lucie chodila do jeho bytu ve všední dny a vracela se včas na večeři. Rozvod mu neslibovala a Jakub se na něj neptal. Vadilo mu ale, že při společných setkáních někdy dělá, jako by jeho přítomnost sotva zaznamenala.
Před turnajem jí napsal, že jestli bude hrát proti Ondřejovi, mohla by mu alespoň jednou zatleskat. Lucie odpověděla smějícím se obličejem. Jakub připsal, že nemyslí nic nápadného. Jen nechce poslouchat, jak celý večer nadšeně povzbuzuje výhradně manžela, a potom jí doma otvírat dveře. Na to už neodpověděla. Nelíbilo se jí, že spojuje věci, které ona dokázala pohodlně oddělovat.
Ondřej zatím obcházel stoly a sliboval, že pokud vyhraje, koupí ostatním rundu. Lucii slíbil večeři podle jejího výběru. Byla to legrace, přesto si už představovala fotografii s pohárem a komentáře známých. Ondřej si turnaj užíval, ona měla nový svetr a u stolu místo mezi lidmi, kteří ji znali jako jeho ženu.
Věta z jiné místnosti
Jakub jí o nepovedeném pohovoru vyprávěl jedno zářijové odpoledne. Ucházel se ve své firmě o vedoucí místo a připravoval se na něj několik týdnů. Když měl před komisí představit návrh změn, zadrhl se a nedokázal pokračovat. Nejvíc ho netrápilo, že místo dostal někdo jiný. Vadilo mu, že si o odchod z místnosti nakonec řekl sám.
Seděli tehdy u něj v kuchyni a Lucie mu tvrdila, že ho jedna taková chvíle neurčuje. Jakub se přiznal, že se zatím vyhýbá i kolegům, kteří u výběru nebyli. Ondřejovi řekl jen to, že si povýšením nechce přidělávat práci. Lucie měla radost, že před ní nemusí být stejně suverénní jako v hospodě. Přisunula si židli blíž a zůstala déle, než plánovala.
Teď sledovala, jak oba muži postupují turnajem. Ondřej po každém povedeném hodu hledal její pohled. Jakub se soustředil na terč a k jejich stolu nechodil. Když se ukázalo, že budou hrát finále proti sobě, hostinský postavil na stůl malý pohár. Ondřej zavolal na Lucii, ať má telefon připravený. Jakub si mezitím narovnal šipky v dlani.
Ze začátku tleskala oběma. Ondřej ji se smíchem napomenul, že doma přece budou mít pohár oni. Přidali se i ostatní. Lucie se zasmála a při dalším jeho úspěchu už vstala. Připadalo jí příjemné, jak samozřejmě se s ní počítá. Jakub se na ni podíval a ona si vzpomněla na jeho zprávu. V tu chvíli ji rozzlobilo, že po ní vůbec něco takového chtěl.
Když se hra blížila ke konci, Jakub chvíli čekal, až se uvolní prostor před terčem. Lucie chtěla, aby ho ta jistota přešla; neměl jí určovat, komu smí fandit. Naklonila se přes stůl. „Hlavně to nevzdej jako ten pohovor,“ řekla dost hlasitě, aby ji slyšel. Jeden z mužů vedle ní se zasmál a zavolal, že teď už Jakub utéct nesmí. Jakub se otočil. Neusmál se.
Vítězství pro dva
Následující hod se mu nepovedl. Lucie ho pozorovala a čekala, že utrousí něco zpátky. Mohl ji shodit jedinou větou, nemusel ani říct proč. Jakub však jen ustoupil a nechal hrát Ondřeje. Když se později znovu postavil na své místo, Lucie už mlčela. Najednou si přála, aby na její poznámku někdo navázal a schoval ji mezi ostatní vtipy.
Ondřej nakonec vyhrál. Zvedl ruce, někdo ho poplácal po zádech a Jakub mu podal ruku. Lucie nemohla vědět, jak by finále dopadlo bez jejího zásahu. Přesto při pohledu na Jakubův stažený obličej cítila krátké uspokojení. Manžel měl radost a ona nemusela řešit jeho zklamání cestou domů. Jakuba si představovala později, až si všechno vysvětlí o samotě.
Při předávání poháru se postavila Ondřejovi po bok. Objal ji kolem ramen a požádal Jakuba, aby je vyfotil. Lucie se nadechla, že zavolá někoho jiného, ale Jakub už přebíral telefon. Vyfotil je dvakrát. Na druhém snímku se Ondřej smál a Lucie měla dlaň položenou na jeho hrudi. Když jí Jakub telefon vracel, díval se pouze na displej.
V šatně ho na chvíli zastihla samotného. Řekla, že to nemyslela zle. Jakub vytáhl svou bundu zpod cizího kabátu. „Tak jak?“ zeptal se. Lucie se podívala ke dveřím do sálu. „Prosím tě, tady ne.“ Přikývl a odešel dřív, než se stihla dotknout jeho ruky. Ona pak ještě pomohla hostinskému s prázdnými sklenicemi, aby nevypadala, že na někoho čeká.
Doma Ondřej postavil pohár na komodu a prohlížel si fotografie. Lucie mu navrhla, kterou má poslat do společné skupiny. Jakub na snímek nereagoval. Později jí soukromě napsal, že jí v pondělí přiveze bundu, kterou u něj nechala. Lucie odpověděla, že si pro ni může přijít sama. Odpověděl až ráno: staví se u její práce ve čtyři.
Bunda bez pozvání
Čekal před budovou s papírovou taškou. Lucie ho chtěla pozvat do auta, ale zůstal na chodníku. Podal jí bundu a řekl, že se ve středu neuvidí. Ten den měli obvykle pro sebe. Zeptala se, jestli ji chce trestat kvůli jedné hloupé větě. Jakub se podíval na tašku, kterou už držela ona. „Tu větu sis nemusela vymýšlet. Řekl jsem ti ji sám.“
Lucie řekla, že ji to mrzí. Chvíli vydržela mlčet a čekala, že se aspoň přestane tvářit tak cize. Jakub řekl, že jí věřil právě proto, jak ho tenkrát poslouchala. Pak už začala vysvětlovat, že finále bylo vyhrocené a Ondřej by její nezvyklé fandění poznal. Jakub ji přerušil. „Netleskat mi je jedna věc. Tohle sis vybrala navíc.“
Zeptala se na další týden. Zavrtěl hlavou a řekl, ať už k němu nechodí. Nevyhrožoval jí, nechtěl nic oznamovat Ondřejovi. To by jí paradoxně dalo aspoň něco, o čem by s ním mohla dál vyjednávat. Stála s taškou u nohy a dívala se, jak odchází k zastávce. V autě nechala bundu složenou v tašce. Nechtěla v ní ucítit známou vůni jeho předsíně.
Večer Ondřej hledal pro pohár lepší místo. Lucie odsunula z police dvě fotografie a postavila ho mezi ně. Manžel ustoupil, aby se podíval, jak tam vypadá. Zeptal se, jestli viděla, jak se Jakub ke konci rozsypal. Lucie řekla, že viděla. Ondřej jí spokojeně přejel rukou po zádech a šel ohřát večeři. Zavolal ještě, ať ten pohár trochu natočí, aby byl od stolu vidět celý. Udělala to.
