Článek
„Kdybych ti to řekla předem, bylo by to pro tebe jiné?“ zeptala se Klára. Ondřej seděl u jídelního stolu a porovnával dvě nabídky svatebního menu. Zvedl hlavu od částky za přípitek. Potřeboval vědět, co mu chce říct předem. Klára si přitáhla židli, ale nesedla si.
Do svatby zbývalo šest týdnů. Restaurace měla zálohu, šaty čekaly na poslední úpravu a Klářina matka už doma sušila skořápky na malé svícny. Klára právě do této rozdělané svatby přinesla návrh, že by chtěla ještě jednou strávit noc s bývalým partnerem Patrikem.
Výjimka pro jednu noc
S Patrikem byla čtyři roky. Dvakrát se rozešli a dvakrát se k sobě vrátili, než to napotřetí skončilo jeho odjezdem za prací. S Ondřejem žila třetím rokem. Nemusela u něj odhadovat, jestli přijde, ani kontrolovat telefon po každé hádce. Když se domluvili na pátek, byl to pátek.
Patrikovi sama napsala, že se bude vdávat. Poslal jí stručné blahopřání a zmínil se, že bude příští sobotu v Praze. Klára navrhla večeři. Teprve potom si začala představovat, jaké by bylo odejít z restaurace spolu. Nepotřebovala se k němu vrátit. Chtěla zjistit, jestli by ji pořád chtěl.
Ondřej se zeptal, zda už jsou domluvení. Řekla, že jen na jídlo. „Ale ráda bys z toho udělala noc.“ Přikývla. Připadalo jí důležité, aby ocenil, že mu nelže. Mohla přece odejít a nic neříct. On však mlčel a jí začalo vadit, že si té poctivosti vůbec nevšímá.
Vysvětlovala, že svatbou se něco definitivně uzavře. Potřebuje prý vědět, že si minulost nebude idealizovat. „Takže si to s ním ještě ověříš,“ řekl Ondřej. „A já ti zatím objednám řízky.“ Klára se posadila. Požádala ho, aby to neshazoval, když se snaží mluvit otevřeně.
Ondřej zavřel notebook. Zeptal se, jestli by stejnou možnost dostal také on. Jednu noc s bývalou přítelkyní, ještě před obřadem. Klára odpověděla příliš rychle. Ne. Jeho bývalá se s rozchodem dlouho nesmířila a něco takového by v ní vzbudilo naději.
„Takže o tvém Patrikovi víš, co si bude myslet. A o mojí Tereze taky.“
Klára namítla, že jejich situace nejsou stejné. Ondřej se opřel a nechal ji vysvětlovat, v čem přesně. Po chvíli už slyšela hlavně vlastní hlas. Nakonec řekla, že její nápad byla chyba. Večeři ale rušit nemusí, když o nic nejde. Ještě cestou do koupelny si představovala, jak jí Patrik při loučení řekne, že ho ta svatba mrzí.
Rezervace pro dva
Celý týden spolu mluvili o provozních věcech. Ondřej se zeptal, kdy přijde instalatér, Klára připomněla návštěvu krejčové. Večer se k němu přitiskla a on ji nechal, ale sám se jí nedotkl. Klára se odtáhla a řekla, že ji přece nemůže trestat za otázku. „Já teď nevím, co ode mě chceš,“ odpověděl.
V sobotu si oblékla tmavé šaty, které Ondřej ještě neviděl. Před odchodem oznámila, že jde jen na večeři a vrátí se. Zeptal se, proč tedy potřebovala probírat společnou noc. Řekla, že nechtěla před svatbou žádné tajnosti. Ondřej se podíval na její šaty, potom zpátky k počítači.
Patrik čekal v restauraci u okna. Políbil ji na tvář a pochválil jí vlasy. Klára si sedla a skoro okamžitě ucítila úlevu. Uměli spolu mluvit. Připomněl její dávný spor s majitelem bytu, rozesmál ji a objednal víno, které mívali rádi. Na půl hodiny jí připadalo, že doma zbytečně vyvolala tak velký problém.
Pak vytáhl telefon, aby jí ukázal fotografii psa. Patřil ženě, se kterou se poslední měsíce scházel. Klára se zeptala, jestli je to vážné. Pokrčil rameny, ale usmíval se. Právě se s ní domlouval na společných Vánocích. Klára vrátila telefon přes stůl a řekla, že o ní nevěděla.
„Vždyť jsme si půl roku nepsali,“ odpověděl.
Když se jí zeptal na Ondřeje, řekla, že je spolehlivý. Patrik chvíli čekal, jestli dodá ještě něco. Klára se napila a zmínila, že někdy přemýšlí, jak by dopadli oni dva, kdyby tehdy neodjel. Patrik položil příbor. Řekl, že podle něj skončili už předtím, jen to dlouho odkládali.
Pod stolem mu položila ruku na koleno. Odtáhl se, ne prudce, ale dost zřetelně. „Kláro, já myslel, že mi chceš říct o svatbě.“ Zkusila se zasmát, že přece nic nedělá. Pak se ho zeptala, jestli ho opravdu ani nenapadlo, že by si mohli zůstat blízcí. „Takhle ne,“ řekl. Když zaplatili každý svůj účet, nabídl jí doprovod na tramvaj. Odmítla.
Co se ještě doplatí
Doma Ondřej seděl u stejného stolu jako před týdnem. Tentokrát měl před sebou přehled záloh. Klára si sundala boty a oznámila, že se nic nestalo. Zeptal se, jak večeře probíhala. Začala vyprávět o Patrikově nové přítelkyni a dodala, že o ni tedy vůbec nemusel mít strach.
„Protože ty jsi nic nechtěla, nebo protože nechtěl on?“
Zůstala stát v předsíni. Nedokázala vymyslet odpověď, která by zněla lépe než pravda. Řekla mu, jak se Patrik odtáhl. Ondřej ji vyslechl. Klára čekala, že se rozčílí, a připravovala se to vydržet. Místo toho jí ukázal e-mail k doplatku jejich cesty do Řecka, naplánované na týden po svatbě. Záloha už odešla, zbytek měli zaplatit v úterý. On ho teď platit nechce.
„Svatbu teda rušíš?“ zeptala se. Ondřej řekl, že dnes nic rušit ani potvrzovat nebude. Ale nemůže současně řešit, jestli si ho chce vzít, a posílat peníze za cestu, na které mají oslavovat manželství. Klára namítla, že záloha propadne. „Já vím. Tu částku vidím taky.“
V neděli zavolala její matka kvůli počtu svícnů. Klára jí odpověděla a nevyslovila jediné slovo o včerejšku. Když domluvila, zeptala se Ondřeje, jestli spolu ještě chtějí být. Řekl, že ano, ale teď neví jak. Klára navrhla, že by tedy měli alespoň upozornit rodiče, že je svatba nejistá.
Ondřej zavrtěl hlavou. „Ještě jim nevolej.“ Přisunul si ji na pohovce blíž, ale když se mu pokusila dát pusu, uhnul. Klára mu zůstala opřená o rameno. Začala počítat, kolika lidem by museli volat. Ondřej po chvíli řekl, ať toho nechá, dneska to poslouchat nechce.
V pondělí večer před něj položila číslo účtu a řekla, že doplatek cesty uhradí ze svého. Neodpověděl hned. Pak se zeptal, jestli si tím kupuje jistotu, že pojedou. Klára řekla, že jen nechce přijít o další peníze. Ještě chvíli čekala, zda ji zastaví. Nakonec platbu odeslala.
Ráno přišlo potvrzení rezervace na obě jejich jména. Přeposlala mu ho. Seděl proti ní a telefon ležel vedle jeho hrnku; slyšela, jak zpráva dorazila. Ondřej ji neotevřel. Klára uklidila notebook a připomněla mu páteční schůzku v restauraci. Potřebovali tam konečně nahlásit, kolik hostů chce kuře a kolik řízek. Ondřej si termín zapsal.
