Článek
Zdeně bylo šestapadesát, pracovala v účtárně dopravní firmy a po rozvodu si zvykla rozhodovat sama. Karla poznala letos na jaře na narozeninách kolegyně. Bylo mu devětapadesát a třetím rokem žil jako vdovec. Nezatajoval, že mu žena chybí, ale také se uměl zajímat o něco jiného než o vlastní ztrátu. Zdeně se líbilo, jak ji při příchodu objal, aniž nejprve uklidil nádobí nebo dopověděl zprávy z televize. S Karlem znovu začala zůstávat u někoho přes noc. Jen jeho přátele zatím znala výhradně z vyprávění. Když se ptala, kdy je pozná, odpovídal, že se určitě naskytne příležitost.
Dárek si vyložila po svém
Kabát jí nabídl začátkem října, když se vraceli z procházky a ona si stěžovala, že jí pod bundu táhne. Vytáhl ze skříně béžový vlněný kabát s páskem a řekl, že je škoda nechávat dobrou věc zavřenou. Zdena věděla, komu patřil. Přesto si ho oblékla a před zrcadlem se otočila. Karel jí upravil límec a usmál se. „Jestli ho chceš, vezmi si ho. Já pro něj využití nemám.“ Políbila ho a zeptala se, zda si je jistý. Přikývl. Kabát si odnesla domů a následující den v něm šla do práce. Kolegyni o původu neřekla, jen poznamenala, že ho dostala od přítele. Vyslovit to před někým dalším jí bylo příjemnější, než čekala. Karel jí přece nemusel kupovat nic nového, aby ukázal, že s ní počítá.
Na sobotu už měl program
O dva týdny později navrhla společnou sobotu. Karel nemohl: s přáteli se pravidelně scházeli na večeři a tentokrát měli stůl v restauraci u náměstí. Zdena řekla, že by se ráda přidala. Odmítl ji bez obvyklého neurčitého příslibu. Chtěl jít sám, znali se s těmi lidmi dlouhá léta a na představování nové partnerky ještě neměl chuť. „Na spaní u tebe už jsem dost nová přestala být?“ zeptala se. Karel se ohradil, že to spolu nesouvisí. Zdena se dál nehádala. Při odchodu ji požádal, ať tam za ním nechodí; její předchozí žert o náhodném setkání zřejmě nepochopil jako žert. Slíbila, že nebude dělat scény. To podle ní nebylo totéž jako slíbit, že zůstane doma.
U dveří ji nikdo neodmítl
V sobotu si oblékla darovaný kabát a vyrazila do restaurace krátce po šesté. Věděla, že tam Karel bude. Chtěla vypadat jako žena, kterou někdo očekává, a u vchodu si ještě upravila pásek. První ji oslovila Dana, hostitelka jarních narozenin, na kterých se s Karlem seznámila. Radostně ji pozdravila a řekla, že netušila, že přijde také. Zdena odpověděla, že Karel už nejspíš sedí uvnitř. Neřekla, že ji pozval, ale nechala Danu, aby ji sama odvedla ke stolu. Číšník přinesl další židli. Karel se nezvedl. Zdena si sedla vedle něj a položila mu ruku na předloktí. Pod stolem jí ji sundal. Přesto se usmála na ostatní a začala vysvětlovat, odkud Danu zná. Jakmile dostala jídelní lístek, připadalo jí, že nejtěžší část má za sebou.
Kabát dostal vlastní příběh
Dana si všimla béžového kabátu na věšáku u jejich stolu. Zeptala se Karla, zda je to opravdu ten po Heleně. Zdena odpověděla dřív než on: daroval jí ho, nosí ho moc ráda. Doufala, že ta informace ostatním objasní, jak vážně jejich vztah myslí. Dana ale jen přikývla a vrátila se k objednávce. Karel se na Zdenu podíval. „Kabát jsem ti dal. Na dnešek jsem tě nepozval,“ řekl tiše, ale soused u stolu ho slyšel a přestal mluvit. Zdena namítla, že přece nezabírá tolik místa. „O židli se nebavíme.“ Chtěla mu vyčíst jeho opatrnost před přáteli, jenže Dana se jí právě zeptala, co si dá k pití. Zdena objednala víno. Odchod by teď vypadal jako přiznání, že sem opravdu nepatří, a na to se příliš pečlivě připravila.
Tentokrát měl odejít on
Večeři dokončila. Odpovídala na otázky o práci, smála se příhodám, kterým rozuměla jen napůl, a při placení trvala na vlastním účtu. Před restaurací chtěla s Karlem nastoupit do stejného taxi. Řekl jí, že dnes pojede domů sám. Zdena mu připomněla, kolikrát si kvůli němu změnila program a jak málo toho vlastně požaduje. Karel odpověděl, že o přátele se s ní časem podělit chtěl, ale ne tímto způsobem. Nejvíc mu vadilo, že musel u stolu volit mezi předstíráním domluveného příchodu a jejím veřejným zahanbením. „Věděla jsi, že tě před nimi nevyhodím. Na to jsi spoléhala.“ Zdena mu řekla, že kdyby ji neměl pořád stranou, nemusela by se nikam vnucovat. Slyšela vlastní slovo a hned ho chtěla nahradit jiným. Karel už otevřel dveře auta.
V úterý se sešli u ní. Zdena mu vysvětlovala, že kabát považovala za mnohem osobnější věc než společnou večeři. Připustil, že si tak mohla dárek vyložit. Potom se jí zeptal, proč tedy nepřijala jeho jasné odmítnutí. Na to neměla odpověď, kterou by chtěla vyslovit. Když se k němu přisunula, zůstal sedět bez pohybu. Nebyl ochotný navázat na jejich obvyklý večer jen proto, aby hádka skončila. Odešel ještě před devátou. Druhý den zavolala Dana a pozvala Zdenu na nedělní oběd, tentokrát výslovně za sebe. Zdena souhlasila a až potom se zeptala, jestli přijde Karel. Dana řekla, že ne. V neděli u ní Zdena seděla celé dvě hodiny. Když se řeč stočila k němu, odpovídala vyhýbavě, aby nemusela vysvětlit, proč už ví, kdo s kým chodí na večeře, ale neví, kdy svého přítele zase uvidí.
