Článek
Monika pracovala v oční optice v Olomouci a většinu dne poslouchala, co komu nesedí a co by potřeboval upravit. Doma proto ráda dělala něco, u čeho nemusela odpovídat. Na podzim začala vybírat fotografie do alba, které chtěla vzít na jejich výroční výlet do Jeseníků. S Viktorem měli snímky rozdělené mezi dva počítače a několik starých disků.
Viktor si pamatoval, kde hledat první dovolenou i dávno zavřenou restauraci, ve které se seznámili. Monika zase poznávala lidi a místa, která označil jen datem. Několik večerů seděli u jídelního stolu, popíjeli čaj a dohadovali se, které fotografie stojí za vytištění. Po měsících běžných rozhovorů o práci je to oba bavilo.
Na složku se soukromými nahrávkami narazili druhou neděli. Monika ji poznala podle názvu penzionu a Viktor ji neotevřel. Pořídili je spolu během prvních let vztahu, bez přemlouvání a se stejnou zvědavostí. Tehdy se jí líbilo, že spolu dokážou udělat něco, o čem nikdo další neví. Teď jí při pohledu na složku příjemně nebylo.
„Tohle už bych chtěla smazat,“ řekla. Viktor se zeptal proč. Neměla podezření, že by nahrávky někomu ukazoval, ani mu nechtěla vyčítat, že je pořídili. Jen už nechtěla, aby existovaly. Řekla mu to tak. Chvíli přejížděl ukazatelem po obrazovce, potom soubory označil a odstranil. Na její žádost vysypal i koš.
Monika mu položila ruku na rameno. Večer dokončili výběr z dovolené v Chorvatsku a šli si lehnout ve stejnou dobu, místo aby Viktor zůstal u televize. Jeho souhlas si vyložila jako samozřejmou ohleduplnost. Když jí následující ráno připomněl rezervaci horského penzionu, nabídla, že tentokrát vybere trasu ona. Během týdne odeslala první vybrané fotografie k tisku.
O dva týdny později hledali krátké video z přístavu. Monika chtěla podle něj zjistit jméno městečka pod fotografii. Viktor připojil starý disk, otevřel několik složek a mezi nimi i tu se známým názvem penzionu. Monika uviděla stejné náhledy, které před ní smazal. Sáhla mu na zápěstí dřív, než stačil přejít jinam.
„Vždyť jsme to odstranili.“ Viktor nechal ruku na myši. Vysvětlil jí, že tohle je jiný disk, starší záloha. Monika se zeptala, jestli o ní při mazání věděl. Přikývl. „Mluvili jsme o těch souborech v počítači. Neříkala jsi, že mám prohledávat všechno.“ Pustila jeho zápěstí. Nešlo o něco, na co by si právě vzpomněl.
„A co sis myslel, že tím mazáním chci?“ zeptala se. Viktor se odsunul od stolu a řekl, že hlavně nechápe, proč musí pryč něco, s čím tehdy neměla problém. Byl na nahrávkách přece taky. Monika se snažila vysvětlit rozdíl mezi tím, že je chtěla natočit, a tím, že je chce uchovávat navždy. Přerušil ji otázkou, jestli se za něj dnes stydí.
To ji na chvíli zarazilo. Za něj se nestyděla a za sebe tehdy také ne. Pamatovala si, jak jí s ním bylo dobře, a právě při třídění fotografií se k tomu ráda vracela. Jenže teď měla dokazovat jejich někdejší blízkost tím, že mu dovolí schovat něco, co už schovávat nechtěla. „Nedělej ze mě prudérní tetu jen proto, že chci něco smazat,“ řekla.
Viktor odpověděl, že z ní nic nedělá, ale nebude předstírat, že mu na těch nahrávkách nezáleží. Někdy si je prý pustil, když se mu po ní stýskalo takové, jaká byla na začátku. Chtěla vědět, co tím myslí. Řekl, že tehdy všechno tolik nerozebírala. Monika se podívala na stále otevřenou složku. K původně hledanému videu už se nevrátili.
Další dny se domlouvali normálně. Viktor vyzvedl nákup, Monika mu připomněla objednaný servis auta. Disk zůstal vedle počítače a ona se ho nedotýkala. Nelákalo ji pátrat po dalších kopiích. Vadilo jí, že zatímco ona po prvním mazání cítila úlevu, on se mohl celou dobu spoléhat na to, co jí neřekl. Když si k ní večer přisedl blíž, nechala mezi nimi polštář.
Ve čtvrtek začal Viktor chystat věci na hory. Položil na stůl malou kameru, kterou používal na výletech, a navrhl, že by k výročí natočili stejné záběry jako při jejich prvním pobytu. Monika odmítla. Řekl, že mluví o procházce, ne o pokoji. „Já vím, o čem mluvíš. Jen teď nechci stát před tvojí kamerou.“ O chvíli později mu oznámila, že nepojede vůbec.
Viktor jí připomněl zaplacenou zálohu. Nabídla, že ji uhradí, ale tím ho rozčílila ještě víc. Připadal si prý jako někdo nebezpečný, přestože nikdy nic neposlal ven. V sobotu ráno přinesl disk ke stolu, otevřel složku a nahrávky před ní smazal. Pak se zeptal, jestli už tedy může zavolat do penzionu a potvrdit jejich příjezd. Monika zavrtěla hlavou. S mazáním souhlasila, s cestou ne.
Na hory nakonec nejel ani on. Zbytek víkendu strávili doma. Vytištěný balíček fotografií si Monika vyzvedla následující týden. Otevřela ho sama a prohlédla několik snímků, na které se předtím těšila. Když Viktor navrhl, že večer dokončí album, řekla mu, že ho může sestavit on. Přisunula mu balíček a prázdné album nechala vedle něj.
