Článek
Po rozvodu jsem měla pocit, že jsem pro muže přestala existovat. Pak jsem na seznamce poznala Davida. Byl o rok starší, také rozvedený a bydlel skoro devadesát kilometrů od nás. Jeho dcera už byla dospělá, mému Matějovi bylo šestnáct. David často cestoval kvůli práci a navrhl, že se poprvé sejdeme někde na půli cesty.
Uměl ve mně probudit touhu
První večeře se protáhla do noci. Pod stolem se dotkl mé ruky a při odchodu mě políbil tak, že jsem cestou domů několikrát minula odbočku. Další schůzku už naplánoval v hotelu. Věděla jsem, proč tam jedu, a těšila se. Po letech manželství, ve kterém jsme spolu skoro přestali spát, to pro mě bylo něco nečekaného.
Scházeli jsme se jednou nebo dvakrát do měsíce. David vybíral hotely, já si chystala šaty a těšila se, že na chvíli nemusím nic řešit. Povídali jsme si, chodili na večeře a ráno dlouho zůstávali v posteli. Nikdy na mě nespěchal. Říkal, že se mnou chce časem být častěji. Začala jsem si představovat, že to jednou půjde i bez rezervace pokoje.
Sama jsem návštěvu odkládala
David u mě nikdy nebyl. Zpočátku mi to vyhovovalo. Nechtěla jsem Matějovi představovat někoho, kdo za měsíc zmizí. Později jsem se styděla za náš malý byt a za to, jak jinak doma vypadám. V hotelu jsem nemusela sbírat prádlo ze sušáku ani připomínat synovi, ať odnese nádobí.
Po roce už mi ale začalo vadit, že se vždycky loučíme u auta. Navrhla jsem víkend u mě. Matěj měl jet k otci a já Davidovi slíbila večeři i celou sobotu pro nás. Souhlasil. Jenže ve čtvrtek bývalý manžel zavolal, že má horečku a syna si tentokrát nevezme.
Napsala jsem to Davidovi. Nabídla jsem, že návštěvu přesuneme, ale on odpověděl, že už je přece načase Matěje poznat. Potěšilo mě to. Koupila jsem jeho oblíbené víno a syna poprosila, ať se aspoň na chvíli připojí k večeři. Matěj se zeptal, jestli před ním bude muset předstírat, že má uklizený pokoj. Rozesmál mě tím a já se přestala tolik bát.
První večer ještě vypadal nadějně
David přijel s květinami. Matějovi podal ruku a chvíli se bavili o řidičáku, na který se syn těšil. Pak Matěj odešel ven a my zůstali sami. David mě objal v kuchyni a řekl, že je hezké mě konečně vidět doma. Ulevilo se mi. Myslela jsem, že jsem z návštěvy zbytečně dělala velkou věc.
Ráno jsem vstala dřív a chystala snídani. Matěj hledal čisté tričko a připomněl mi, že mu mám cestou koupit sešit do školy. David se objevil ve dveřích, právě když jsem sundávala prádlo. Zeptal se, jestli si ještě nepůjdu lehnout. Řekla jsem, že nejdřív dosnídáme, a přitáhla ho k sobě. Políbil mě, ale potom zase odešel do ložnice.
Na nákup se mnou nechtěl. Nevadilo mi jet samotné, jen jsem měla jiné představy. Cestou zpátky jsem se těšila, že uvaříme oběd a potom někam vyrazíme. David už byl oblečený. Prý mu volal kamarád a potřebuje s něčím pomoct. „Tak se vrátíš večer?“ zeptala jsem se. Řekl, že už bude lepší jet rovnou domů.
Zase mi nabídl hotel
Rozloučili jsme se bez hádky. Připadala jsem si hloupě, že jsem kvůli jedné návštěvě tolik uklízela a plánovala. Matěj se u oběda zeptal, kam David zmizel. Řekla jsem, že něco potřeboval zařídit. „Aha,“ odpověděl a podal mi talíř. Dál se nevyptával.
Večer přišla zpráva. David napsal, že mu chybím, a poslal odkaz na hotel, kde jsme už jednou byli. Volný pokoj měli příští pátek. Najednou jsem přesně věděla, na co se můžu těšit. Na jeho ruce, na dlouhé líbání, na ráno, kdy nebudu muset vstávat. Chtěla jsem napsat ano. Místo toho jsem mu zavolala.
Zeptala jsem se, jestli v sobotu opravdu musel odjet. Chvíli mluvil o kamarádovi, pak přiznal, že se u nás necítil dobře. „Já za tebou jedu, abych byl s tebou. Ne abych čekal, až vyřídíš nákup a všechno kolem syna.“ Řekla jsem mu, že přesně takhle ale vypadá část mého života.
Nechtěla jsem zase balit tašku
David tvrdil, že mi nic nevyčítá. Jen je mu dobře, když jsme sami. Připomněla jsem mu, že mluvil o společné budoucnosti. „Tak jednou, až bude Matěj samostatný,“ odpověděl. Syn přitom ten víkend skoro nebyl doma. Nikdo po Davidovi nechtěl, aby ho hlídal nebo mu dělal otce.
Pochopila jsem, že jsem mu celý rok ukazovala hlavně tu část sebe, která se na něj těší. Sama jsem hlídala, aby nám do schůzek nic nevstoupilo. Teď jsem chtěla víc a on byl spokojený s tím, co jsme měli. Řekla jsem mu, ať pokoj neobjednává.
Taška, kterou jsem vozila na naše víkendy, ještě ležela ve skříni. Bylo v ní malé balení parfému a prádlo, které jsem si kupovala kvůli němu. Několikrát jsem ji vytáhla. Pořád mi chybí, jak se mě dotýkal. Jen si vzpomenu i na to, jak jsem tu sobotu stála v kuchyni a ptala se, jestli se večer vrátí. Parfém jsem si dala do koupelny. Používám ho i ve dnech, kdy nikam nejedu.
