Článek
Renata chodila ve středu do stejné hospody už druhý rok. Doma před odchodem obvykle připravila večeři, manželovi Pavlovi nechala polovinu na sporáku a vzala si náušnice, které do práce nenosila. Pavel ji někdy škádlil, že na zeměpis se člověk nemusí takhle chystat. Usmála se a odpověděla, že mezi lidi přece nepůjde v tom, v čem celý den seděla v kanceláři.
Posledních pět měsíců ale po kvízu nechodila rovnou domů. Ondřej, kapitán jejich šestičlenného týmu, bydlel deset minut od hospody. Byl rozvedený a o jejím manželství věděl od začátku. Renatě bylo čtyřiačtyřicet a překvapovalo ji, jak snadno dokázala u dveří jeho bytu přestat myslet na věci, které ji doma rozčilovaly.
Ve středu nešlo jen o body
Ondřej ji u stolu poslouchal, i když si nebyla jistá odpovědí. Pavel měl naopak zvyk dokončit za ni větu, sotva se zarazila. Renata si ten rozdíl ráda připomínala. Méně už myslela na to, že Ondřej s ní netráví sobotní dopoledne při úklidu ani neřeší, kdo znovu zapomněl koupit prací gel.
„Doma jsme se bavili hlavně o tom, co je potřeba zařídit. S Ondřejem jsem byla ta, kvůli které někdo ještě zůstane vzhůru,“ říkala si. Když jí jednou po půlnoci objednal odvoz a čekal s ní venku v dešti, vydržela z té pozornosti žít několik dalších dnů. Pavel se tehdy ani nevzbudil.
Začátkem listopadu měl jejich tým nastoupit do místního turnaje. Ondřej o něm mluvil už několik týdnů. V předchozím ročníku skončili druzí a jeden z hráčů vítězného družstva mu to při každém setkání připomínal. Renatu bavilo, jak se Ondřej při těch řečech tvářil povzneseně a pak u sebe doma rozebíral jedinou špatnou odpověď.
Otázky pro letošní turnaj připravoval Pavel. S pořadatelem se znal dlouho, sám nesoutěžil a práce ho těšila. U jiných kvízů mu Renata běžně četla zadání nahlas, aby poznal, která znějí nejasně. Tentokrát si ale domluvili výjimku: protože bude sama hrát, hotovou sadu jí neukáže. Zadání měl zkontrolovat pořadatel.
Poslala mu něco navíc
V úterý večer odjel Pavel na zkoušku s kapelou a na kuchyňském stole nechal několik vytištěných stran. Renata původně hledala jen papír s nákupem. Pak se zastavila u sportovního kola. Pod otázkami byly menším písmem i odpovědi. Ondřej právě sport nesnášel a několikrát žertoval, že kvůli němu jejich tým zase prohraje.
Vyfotila dvě strany a poslala mu je s větou, že tentokrát nemusí všechno zachraňovat ostatní. Chvíli si představovala, jak se při čtení usměje. Nepřipadalo jí to jako velká věc. Byla to hospoda, poukázka na útratu a pohár, který by si žádný z nich nevystavil v obýváku. Především chtěla mít něco, co mu může dát jen ona.
Ondřej zavolal skoro okamžitě. Neptal se, zda má další stránky. Chtěl vědět, jestli jde opravdu o soutěžní sadu. Když mu to potvrdila, zmlkl. Potom řekl, že s tímhle hrát nebude. Renata se nejprve zasmála, protože jeho vážnost považovala za přehánění.
Řekla mu, ať nedělá, že mu přinesla ukradený milion. Čekala aspoň poděkování. Ondřej jí odpověděl, že o podvod neprosil. Oznámí pořadateli, že část otázek unikla, a požádá ho o výměnu sady. Její jméno uvádět nebude.
Renata ho přemlouvala, aby fotografie prostě smazal. On ale namítl, že už odpovědi zná. Hovor skončil bez jejich obvyklé domluvy, kdy se uvidí. Ještě večer mu poslala zprávu, že kvůli hloupému kvízu zbytečně riskuje mnohem víc. Odpověď přišla až ráno: „Tohle jsi riskovala ty, když jsi mi je poslala.“
Pavel se zeptal přímo
Ve středu našla manžela u kuchyňského stolu. Vytištěné otázky měl srovnané před sebou, vedle nich ležel telefon. Pořadatel mu zavolal, že je potřeba připravit náhradní sadu. Potřeboval do pátku nový materiál. Pavel už dvě hodiny pracoval na něčem, co měl původně hotové.
Zeptal se, komu ty papíry ukázala. Renata řekla, že nikomu. Pavel jí připomněl, že si je před odchodem nechal na stole a ona tam byla sama. Nezvedal hlas. Právě to jí vadilo nejvíc. Nakonec přiznala, že je večer vyfotila pro jednoho člověka z týmu. Chtěla mu pouze pomoct a netušila, že z toho bude takový problém.
„Kterému člověku?“ zeptal se. Řekla Ondřejovo jméno. Pavel ho znal od vidění, jednou jim po kvízu pomáhal odnést stůl na terasu. Chtěl vědět, proč si s ním takhle píše. Renata odpověděla, že je přece kapitán. Pavel se zeptal, jestli ostatním spoluhráčům také posílá věci, které mu slíbila nečíst.
Zůstala stát u linky. Mohla říct, že to byl hloupý nápad, a dál zapírat. Jenže Pavel už se ptal, jestli mu ukáže jejich zprávy. Představila si, jak bude stát vedle něj a čekat, ke které větě dojde. Telefon nechala v kabelce. Řekla, že se s Ondřejem vídá i jinde než v hospodě.
Pavel odsunul hrnek tak prudce, až čaj vyšplíchl na stůl. Ptal se, jak dlouho, kde a jestli se k němu vracela rovnou od Ondřeje. Renata odpovídala čím dál tišeji. Když zkusila říct, že mezi nimi už dlouho něco nefungovalo, přerušil ji. „Takže jsem ti ještě měl nachystat lepší otázky, aby vám spolu bylo hezky?“
Do týmu už nepřišla
Za Ondřejem šla následující den. Otevřel jí, ale neustoupil ze dveří. Renata mu vyčetla, že mohl celou věc nechat být. Teď už o nich Pavel ví a ona nemá kam před tím utéct. Ondřej jí připomněl, že slíbil mlčet o jejím jménu, a to dodržel. Další schůzku odmítl. Nechtěl prý vedle ní přemýšlet, co zase zařídí za jeho zády.
Renata se ho zeptala, jestli mu cizí manželka vadí méně než předem známá odpověď na sportovní otázku. Neřekl, že nemá pravdu. Jen po chvíli zopakoval, že už nechce pokračovat. Odcházela rozzuřená i proto, že ani tentokrát nedokázala získat reakci, pro kterou si přišla.
Z týmové skupiny odešla ještě před turnajem. Pavlovi pak nabídla, že mu alespoň přečte nová zadání, aby nemusel všechno dělat sám. Řekl, že už je domluvený s pořadatelem. Papíry přitom uklidil do tašky, přestože nikam neodcházel. Renata zůstala stát vedle stolu a poprvé neměla čím nabídku doplnit.
S Pavlem dál bydlí ve stejném bytě. On zatím nechce rozhodnout, co bude dál, ona se té nejistoty drží, i když ji přes den nesnáší. Ve středu už chodí z práce rovnou domů. Nedávno zaslechla, jak Pavel v telefonu někomu čte otázku a pak se směje jeho připomínce. Poznala chybu v zadání. Počkala, až zavěsí, ale Pavel se jí na názor nezeptal a ona ho tentokrát sama nenabídla.
