Článek
Byt měl balkon do zahrady a kuchyň, ve které mohli stát vedle sebe. Za okny kvetly šeříky. Radka si při prohlídce představovala sobotní snídaně, práci z domova i večery, kdy už jeden z nich nebude muset hledat poslední spoj. Po třech letech vztahu jí společný nájem připadal jako příjemné zjednodušení života.
Pak Filip ukázal do rohu většího pokoje. Radka se usmála, protože čekala narážku na návštěvy jeho synovce. On však dál sledoval místnost a řekl, že se s Evou domluvili na dítěti. Chtějí být rodiče, i když spolu chodit nebudou. Mluvil tiše, aby ho makléřka ve vedlejším pokoji neslyšela.
Radka přestala přidržovat konec metru.
Pokoj, který už měl využití
Evu znala. Filipova kamarádka ze školy, čtyřicetiletá, několik let bez partnera. Na společných večeřích se s Filipem škádlili a připomínali si dovolené pod stanem. Radce to nikdy zvlášť nevadilo. Eva si po večeři vzala kabát a odešla.
„Ty chceš být její přítel?“ zeptala se na chodbě, když makléřka zamykala byt. Filip zavrtěl hlavou. Znají se dlouho, důvěřují si a Eva dítě chce. Když se ho v zimě zeptala, jestli někdy nelituje svého rozhodnutí, nedokázal jí říct ne. Od té doby se k tomu vraceli. „Ale s tebou jsme se přece shodli, že děti mít nebudeme.“
To byla pravda. Radka mu už na začátku řekla, že mateřství nechce. Filip tehdy odpověděl, že je rád, protože se nechce jednou omlouvat za stejné rozhodnutí. Teď před domem vysvětloval, že dítě bude bydlet hlavně u Evy. On si je bude pravidelně brát. Přesné dny ještě nemají, není třeba předbíhat.
„Ale na postel už místo hledáš.“ Filip se podíval zpátky k oknům. „Tak se ptám. Pořád se můžu ptát, ne?“ Radka sklapla metr a vrátila mu ho. Cestou domů se zastavili pro pečivo. Pamatoval si, které housky má ráda, a ji skoro rozčílilo, že se nezměnil úplně.
Dohoda bez třetího člověka
Večer u ní Filip rozložil na stole fotografie bytu. Radka chtěla vědět, jak dlouho je to závazné rozhodnutí. Od minulého měsíce. Těhotná Eva zatím nebyla. Filip zdůraznil poslední větu, jako by tím Radce vracel dostatek času na všechno, co už rozhodli.
„A kdy jsi to chtěl říct mně?“
„Dneska jsem ti to řekl.“
Přisunul jí fotografii balkonu. Radka ji obrátila lícem dolů. Nechtěla se dohadovat o dětské posteli, dokud nepochopí, jak mohl s jinou ženou plánovat rodinu a s ní mezitím vybírat ložnici. Zeptala se ho, co vlastně chce on. Tentokrát nemohl odpovědět, co chce Eva.
Dlouho si mnul konec rukávu. Pak řekl, že ho těší představa, že ho někdo bude potřebovat i za dvacet let. Ne jen pozvat na návštěvu jako strýce. Chtěl by vlastní dítě něco naučit, jezdit s ním na výlety, být u toho, jak roste. „A kdo s ním bude, když se ti nebude chtít na výlet?“ zeptala se Radka. Filip řekl, že se samozřejmě budou střídat. Na rozvrh je zatím čas.
Později ji v koupelně objal. Jindy se o něj ráda opřela, teď zůstala stát rovně a čekala, až povolí ruce. Připadala si protivná a zároveň měla chuť udělat něco, co by ho přimělo znovu se snažit. Zeptala se, jestli se o ni vůbec bojí. „Já doufal, že se mnou budeš ráda,“ odpověděl.
Na noc odešel domů. O dva dny později navrhl večeři s Evou. Radka nejdřív odmítla, pak souhlasila. Potřebovala ji vidět. Chtěla zjistit, jestli se Filip na Evu dívá jinak než na ni a jestli už spolu mají vymyšlené i jméno.
U stolu zbylo jedno místo
Eva přišla do restaurace z práce a omlouvala se za zpoždění. Objednala si víno, Filip také. Radka zkoumala jejich ruce položené na stole a nenáviděla se za to. Eva jí poděkovala, že přišla. Řekla, že chápe, jak neobvyklé to celé je, a že jí nechce zasahovat do vztahu.
„To už trochu děláš,“ odpověděla Radka. Filip se nadechl, Eva ho však zarazila. Připustila, že o tom měli mluvit dřív. Myslela si, že Radka zná jejich rozhovory od začátku. Podívala se na Filipa. Ten začal rovnat příbor vedle talíře a řekl, že čekal, až budou mít něco konkrétního.
Radce na okamžik ulevilo, že Eva není zasvěcená soupeřka, která s ní celou dobu hrála hru. Pak se začalo mluvit o péči. Eva chtěla slyšet, jak by Filip zvládal rána před prací a co bude dělat, když se mu protáhne zakázka. „Říkal jsi, že Radka může být dva dny doma,“ připomněla. „Já bych ale potřebovala, abys to měl zařízené ty.“
Radka odložila sklenici. „Já doma pracuju. Nečekám tam na vaše dítě.“ Filip řekl, že nemluvil o pravidelném hlídání. Jen kdyby bylo potřeba na hodinu zaskočit. „Takovou hodinu si domluv se mnou, než ji nabídneš dál.“ Eva přikývla. Filip se na obě podíval a poprvé za celý večer zmlkl.
Po večeři se s Evou rozloučil objetím. Radka pozorovala, jak jí přidrží dveře taxíku. Chtěla, aby k ní pak přiběhl, vzal ji za ruku a uznal, že o ni může přijít. Místo toho se zeptal, proč to musela říct tak ostře. „Protože slušně už jsi za mě souhlasil,“ odpověděla.
Nájem se dvěma podpisy
Návrh smlouvy dorazil v pátek. Filip ho přeposlal bez komentáře. Radka si ho otevřela mezi dvěma pracovními hovory. U svého jména našla překlep. Dřív by ho hned opravila a poslala zpátky; tentokrát zavolala Filipovi, že smlouvu nepodepíše.
Přišel večer. Hádali se v její malé kuchyni, do které se oba pořádně nevešli. On připomínal, kolik prohlídek absolvovali. Ona se ptala, kolik z těch bytů už procházel s představou dětského pokoje. Přiznal, že poslední tři. Radka měla pocit, jako by si v nich celou dobu nahlas vybírala nábytek před někým, kdo ji nechává mluvit ze zdvořilosti.
„Takže si mám vybrat mezi tebou a dítětem, které ještě ani není?“ zeptal se.
Radka by to od něj ráda slyšela. Že si vybere ji, že Evě zavolá, že ona sama bude mít právo velkoryse říct, ať to nedělá. Jenže při pohledu na něj věděla, jak zle by takový rozhovor mohl skončit. Řekla, že po něm nechce žádný telefonát. Chce zůstat ve svém bytě a nepodílet se na závazku, který si vybral jinde.
Filip si pronajal menší byt sám. Další týdny se vídali opatrněji. Jednou šli do kina, jindy u ní přespal. Radka si užívala, když nechal telefon v kabátě a celé ráno nikam nespěchal. O Evě se neptala. Filip jí přestal vyprávět, co plánují, a oba se nějakou dobu tvářili, že tím našli snesitelný způsob, jak spolu zůstat.
Dvě noci zaplacené předem
Na konci léta Eva otěhotněla. Filip to Radce oznámil u snídaně a čekal. Poblahopřála mu, políbila ho a pak uklízela hrnky déle, než bylo nutné. Příští den mu poslala nabídku penzionu na říjen. Dvě noci, pokoj s vanou, v okolí žádný velký program. Odpověděl, ať to zamluví.
Těšila se na ten víkend víc, než přiznávala. Koupila si nové šaty, které k procházkám nepotřebovala, a ve čtvrtek se nechala ostříhat. Když jí Filip večer zavolal, čekala otázku, kdy ji vyzvednout. Místo toho se omlouval. Eva dostala od známých dětskou skříň a postel, ale odvézt se musely v sobotu. S bratrem už sehnali dodávku a při té příležitosti chtěli pokoj vymalovat.
Radka připomněla rezervaci. Nabídl, že za ní přijede v sobotu pozdě večer. „Takže mi zbyde neděle do snídaně?“ zeptala se. Řekl, že to vidí zbytečně černě. Tentokrát nezvýšila hlas. Oznámila mu, že pojede sama. Filip slíbil zaplatit svou polovinu a ještě před koncem hovoru jí peníze poslal.
V penzionu ji u sobotní snídaně poznala kolegyně z účtárny. Byla tam s mužem a nabídla, ať se k nim přidá. Radka vysvětlila, že Filip musí pracovat. Kolegyně soucitně zavrtěla hlavou nad živnostníky, kteří si neumějí udělat volno, a odnesla si kávu na terasu. Radka ji neopravila.
Po obědě jí Filip poslal fotografii vymalovaného pokoje. Na kraji záběru byla Eva v pracovním tričku a smála se něčemu mimo obraz. Radka si fotografii přiblížila. Zrovna tehdy se u ní zastavila kolegyně s mapou. Chtěli ráno vyrazit na delší trasu a ptali se, jestli se přidá.
Radka odpověděla, že neví, možná za ní nakonec Filip přijede. „Já myslela, že má práci,“ podivila se kolegyně. „Třeba si kvůli mně udělá čas.“ Kolegyně mapu složila a řekla, ať se tedy ozve večer. Radka přikývla. Filipovi nenapsala. Později, když se jí kolegyně u večeře zeptala znovu, už jen zavrtěla hlavou, že s ní počítat nemají.
