Hlavní obsah

Šetřila jsem na rozchod. Když jsem zjistila, že partner taky, dostala jsem na něj chuť

Foto: gemini.com

Před výročím jsem Kamilovi řekla, že už rok šetřím, abych od něj mohla odejít. Čekala jsem, že mě bude přemlouvat. Místo toho mi ukázal, kolik si na odchod odložil on. Měsíce jsme spolu nespali a já najednou chtěla, aby se mě dotkl.

Článek

Dlouho jsem si myslela, že by Kamil (41) beze mě vydržel nanejvýš týden. Věděl, kam schováváme náhradní žárovky, ale už ne, kdy se platí pojištění bytu. Mně bylo osmatřicet a připadalo mi, že zařizuju úplně všechno. Když pak něco zařídil sám, většinou jsem mu vysvětlila, proč to měl udělat jinak.

Kamil zrušil výroční pobyt

V den výročí jsme měli odjet na dvě noci do Mikulova. Pokoj jsem vybrala já, Kamil ho rezervoval. Tři týdny před odjezdem mi při večeři řekl, že pobyt zrušil. Do půlnoci to ještě šlo bez poplatku. Prý by byla škoda vyhodit šest tisíc za to, abychom se dva večery dívali každý do svého telefonu. Vadilo mi, že to udělal beze mě. Ještě víc mi vadilo, že jsem si ten pobyt představovala skoro stejně.

Naposledy jsme spolu spali v červnu. V srpnu mě jednou zezadu objal u linky. Opřela jsem se o něj, ale místo abych se otočila, připomněla jsem mu plnou myčku. Hned mě pustil. Když pak kolem mě ukládal hrnky do skříňky, pokaždé počkal, až mu uhnu. Druhý den jsem mu řekla, že už ho asi vůbec nezajímá, jestli mám chuť. Odpověděl, že u myčky to vypadalo, že ji nemám. Měl pravdu a já se s ním stejně pohádala.

Po večeři jsem mu u kuchyňského stolu řekla, že už rok dávám část výplaty stranou. Měla jsem šedesát dva tisíc a věděla jsem, kolik stojí kauce za byt v Brně, kde se dá spát i s otevřeným oknem. Mohla jsem mu to říct už v létě. Počkala jsem, až mě naštve, protože jsem chtěla vidět, jak rychle si rozmyslí, že se mnou nikam nepojede.

Ukázal mi, kolik má stranou

Kamil odemkl telefon a otevřel bankovní aplikaci. Měl tam spořicí obálku nazvanou Kauce. Bylo v ní sedmdesát osm tisíc. Na sobotu měl domluvenou druhou prohlídku bytu v Židenicích. Na té první si prý zapomněl změřit místo na pračku. Zrovna pračka mě rozčílila nejvíc. Dokázala jsem si představit, jak se v cizí koupelně sehne s metrem a ani ho nenapadne mi zavolat.

„Ty mě ani nezkusíš přemluvit?“ zeptala jsem se. Kamil ještě držel telefon v ruce. „Před minutou sis na odchod našetřila. Už ho mám zase zkazit já?“ Natáhla jsem se přes stůl a otočila mu telefon displejem dolů. Čekala jsem, že mi ruku odstrčí. Místo toho se na ni díval tak dlouho, až jsem si vzpomněla, jak se na mě díval na začátku, když ještě nevěděl, jestli si může dovolit se mě dotknout.

Obešla jsem stůl. Byla jsem tak blízko, že jsem v jeho dechu cítila mátu. „Mám na tebe chuť,“ řekla jsem. Kamil ke mně zvedl oči. „Když mi to řekneš takhle, já na tebe taky. Ale v sobotu na tu prohlídku jdu.“ Na okamžik jsem měla chuť mu říct, ať si teda jde. Místo toho jsem ho políbila. Když jsem se odtáhla, chytil mě za ruku a přitáhl si mě zpátky.

Ráno jsem vedle něj v posteli našla v mobilu letenky do Lisabonu a rozklikla nabídku na dva týdny v apartmánu. Nic jsem nezaplatila. Ukázala jsem mu, co by to stálo, a navrhla, že se složíme z rezerv, vezmeme si volno a zkusíme spolu zůstat. „Na dovolenou bych jel,“ řekl. „Ale ne za peníze na kauci.“ Chtěla jsem namítnout, že by mu na ni i po cestě zbylo. Jenže mně se na tom líbila právě představa, že by si ten byt po návratu nemohl dovolit.

Pokoj jsem si nakonec zaplatila sama

V sobotu se Kamil z prohlídky vrátil s tím, že byt bere. Klíče dostal o dva týdny později. Dohodli jsme se, že si vezme naši pračku a já zůstanu v našem nájmu. V den výročí ji odstěhoval a pak se vrátil pro poslední krabici. Ještě na chodbě se mě ze zvyku zeptal, jestli nepotřebuju něco z obchodu. Zasmáli jsme se tomu. Pak už jsme si neměli co říct.

V penzionu v Mikulově měli na ten večer pořád volno. Zaplatila jsem jednu noc a sedla na vlak s malou taškou. Až z pokoje jsem Kamilovi poslala adresu a číslo dveří. Napsala jsem, že ho tam chci. Pak jsem přidala, že mi má vrátit celý svůj svazek klíčů od bytu, i kdyby nepřijel. Tu poslední větu jsem přepisovala nejdéle. Bála jsem se, že mu zkazí chuť. Ještě víc jsem se bála, že ji smažu, jen aby přijel.

Kamil mi poslal fotku klíčů na dně mojí poštovní schránky. Pak napsal, v kolik mu přijede autobus. Už jsem mu chtěla nabídnout, že pro něj dojdu na zastávku. Místo toho jsem odepsala: „Zaklepej. Budu vzhůru.“

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz