Článek
S Markem jsem žila čtvrtým rokem v pronajatém bytě v Pardubicích. Mně bylo pětatřicet, jemu o tři roky víc a svatbu jsme měli domluvenou na poslední listopadovou sobotu. Nechtěli jsme nic velkého, přesto už několik měsíců nebyl týden bez rozhodování o hostech, jídle nebo penězích. Když jsem večer zaklapla notebook s rozpočtem, Marek mě často přitáhl k sobě a všechno ostatní přestalo být naléhavé. Přičítala jsem nám k dobru, že po sobě pořád tolik toužíme. Teprve později mi došlo, kolik rozhovorů jsme tímhle způsobem nedokončili.
Už v září jsme se pohádali kvůli bytu, který našel nedaleko svých rodičů. Poslal mi odkaz a pak bez domluvy zamluvil prohlídku. On tam viděl místo pro rodinu, já delší dojíždění a nedělní návštěvy, které nepůjde odmítat. Když začal mluvit o pokoji pro dítě, odpověděla jsem, že nejdřív musíme zvládnout svatbu. Večer jsem se k němu přitulila a on mě políbil. Na prohlídku jsme nešli, ale ani jsme si neřekli, jestli hledáme společnou budoucnost, nebo každý něco jiného.
Návrh na šest týdnů bez sexu přišel začátkem října, když jsme sklízeli nádobí po večeři. Marek říkal, že bychom si před svatbou mohli zase trochu chybět. Pauza měla skončit v půlce listopadu, dva týdny před obřadem. Nemělo jít o oddělené spaní ani zákaz polibků, jen o čekání. Zrovna jsem mu chtěla sáhnout pod svetr, takže mi to připadalo téměř směšné. Zeptala jsem se, jestli opravdu vydrží šest týdnů vedle mě. Usmál se a odpověděl, že se uvidí. Souhlasila jsem hlavně proto, že jsem si představovala, jak rychle ho přiměju jeho vlastní nápad odvolat. Tenhle důvod jsem mu ovšem neřekla.
Nejdřív jsem si byla jistá, že povolí
První dny mě ta dohoda bavila. Když si zavazoval boty, políbila jsem ho tak, že nakonec přišel pozdě na schůzku. Večer jsem se k němu na pohovce tiskla a sledovala, kdy přestane vnímat film. Bylo příjemné znovu si tak zřetelně všímat jeho rukou, vůně čistého trička i toho, jak mu ztichne hlas, když stojím blízko. Marek se ode mě neodtahoval. Vracel mi polibky a občas mě zadržel za zápěstí, když jsem chtěla vstát. Pokaždé ale přišla chvíle, kdy mě pustil a připomněl naši domluvu.
Druhý pátek jsme se vrátili z večeře, na kterou jsem si vzala šaty, které mi kdysi sám vybral. Doma mi rozepnul kabát a nechal ruce chvíli na mých ramenou. Otočila jsem se k němu a přitáhla ho za límec. Políbil mě, ale vzápětí se zastavil. Řekl, že bychom měli jít spát, a začal věšet kabáty. Zůstala jsem stát v předsíni a poprvé mě jeho sebeovládání nepobavilo. Připadala jsem si jako někdo, kdo přišel příliš brzy a teď překáží.
Druhý den jsem se ho zeptala, jestli mu opravdu chybí sex, nebo ho jen těší, že ho může odmítat on. Odvětil, že mu chybí sex i moje obvyklá dobrá nálada. Byla to malá jízlivost, kterou bych jindy ocenila. Tentokrát jsem mu řekla, že nechci šest týdnů předstírat, že vedle něj usínám kvůli kvalitě matrace. Odpověděl, že ode mě nic takového nečeká, jen abych dodržela něco, s čím jsem souhlasila. V tom měl pravdu. Přestala jsem ho přemlouvat, ale zároveň jsem začala počítat, kolikrát sáhne po mně sám.
Bez obvyklých usmíření jsme spolu najednou trávili podivné večery. Jednou jsme dvě hodiny řešili, proč jsem bez něj potvrdila dražší menu. Jindy Marek znovu otevřel možnost přestěhovat se blíž k jeho rodičům. Já tam bydlet nechtěla a on to věděl, jen jsme dosud oba přijímali moje neurčité odpovědi. U snídaně jsem byla protivná kvůli hrnkům ve dřezu a uvědomovala si, že ve skutečnosti čekám, až se na mě podívá jinak než jako na spoluorganizátorku oslavy. Dřív bych za ním večer přišla. Teď jsem zůstávala u svého konce stolu.
U prstenů mi řekl, co celou dobu zjišťoval
Ve čtvrtém týdnu jsme měli vyzvednout prsteny. Den předtím si Marek po příchodu z práce stoupl za mě v kuchyni a políbil mě do vlasů. Opřela jsem se o něj. Chvíli zůstal, potom mě pustil a začal si sundávat sako. Zeptala jsem se, jestli opravdu potřebuje dokončit celých šest týdnů. Dlouho rovnal hodinky na kuchyňské lince a pak řekl, že bychom to teď neměli zahodit, když už jsme došli tak daleko.
V klenotnictví jsme stáli vedle sebe před zrcadlem a prodavačka nám podávala jednotlivé kroužky. Marek mi při zkoušení přidržel ruku. Ten dotek se mnou udělal víc, než bylo v takové chvíli rozumné, a na okamžik jsem se zase těšila. Pak se prodavačka vzdálila pro krabičku a on řekl, že je rád, že jsme zatím nepovolili. Potřeboval prý vědět, jestli nám to funguje i bez postele. Podívala jsem se na naše ruce položené na pultu. O tomhle důvodu při nádobí nepadlo ani slovo.
Prsten jsem si sundala a položila ho zpátky do sametového výřezu. Marek si mého výrazu všiml, ale ještě se pokusil vysvětlit, že je to přece normální otázka před svatbou. Poslední dobou měl strach, že se spolu umíme hlavně vyspat a pak nějakou dobu nic neřešit. Chtěl zjistit, co zbude, když to na chvíli vynecháme. „A jak jsem dopadla?“ zeptala jsem se. Řekl, ať z toho nedělám zkoušení. Prodavačka se právě vracela, takže jsme zbytek ceny zaplatili mlčky. Krabičku si Marek strčil do kapsy kabátu.
Venku jsme místo na parkoviště zamířili do kavárny. Marek mi připomněl hádky, které jsem ukončila tím, že jsem si k němu sedla blíž. Nemohla jsem říct, že si je vymýšlí. Pak ale přiznal, že se mu poslední týdny ulevilo: konečně prý dokázal trvat na tom, o čem jsme mluvili. Řekla jsem mu, že já se mezitím cítila čím dál hůř. Ne proto, že by mi dlužil sex. Chyběl mi pocit, že mě chce bez nějakého dalšího úkolu. Odpověděl, že mě chtěl každý večer. Ta informace mě potěšila a rozčílila současně.
Mluvili jsme tam skoro dvě hodiny. Poprvé jsem nahlas připustila, že když si představuju naše manželství, vidím především jeho, ne ten život kolem. Chtěla jsem, aby po mně sahal, aby se za mnou otáčel a abych se vedle něj nikdy nemusela cítit obyčejně. Stěhování blíž k jeho rodičům jsem odmítala, děti jsem neuměla slíbit a jeho dlouhé plány mě často unavovaly. „Možná se za tebe chci vdát hlavně proto, že s tebou chci spát,“ řekla jsem. Marek sklopil oči k hrnku. Tentokrát už mi nepřipomínal, že by nám ta pauza měla prospět.
Svatbu jsme odvolali, domů jsme šli spolu
Rozhodnutí nepřišlo jako úleva. Ještě u stolu jsme otevřeli potvrzení z restaurace a zjišťovali, komu musíme zavolat nejdřív. Bylo mi zle při představě, že budu mámě vysvětlovat zrušenou svatbu, zatímco vedle mě sedí muž, kterého chci políbit. Marek navrhl odklad. Zeptala jsem se, co přesně by se za půl roku změnilo, a on po chvíli řekl, že neví. Domluvili jsme se tedy, že svatbu zrušíme, ne přesuneme. Venku mě automaticky vzal za ruku a já ji nechala v jeho až k autu.
Doma jsem sundala z lednice lístek s termínem poslední schůzky v restauraci. Marek stál ve dveřích kuchyně a díval se na mě tak, jak jsem poslední týdny potřebovala. Řekl mi, že mě pořád chce, ale nechce tím vzít zpátky nic z dnešního rozhovoru. Odpověděla jsem, že to nechci ani já. Přesto jsem k němu šla. Když mě políbil, přestala jsem na chvíli myslet na telefonáty i na krabičku s prsteny, kterou položil vedle klíčů. Do ložnice jsme odešli společně. Tu noc jsme nic dalšího nerozhodovali.
Ráno jsme seděli u kuchyňského stolu ve stejném oblečení, ve kterém jsme dřív snídali po docela jiných nocích. Na notebooku jsme měli otevřené objednávky. Já jsem měla zavolat fotografce a květinářce, Marek restauraci a na úřad. U každé zálohy jsme zapsali, kdo ji platil a co se ještě dá vrátit. Když jsem se natáhla pro nabíječku, dotkla jsem se ho kolenem. Ani jeden z nás neuhnul hned. Potom se mě zeptal, jestli tu chci dál bydlet. Řekla jsem, že si najdu něco menšího, ale potřebuju několik týdnů. Přikývl a znovu se podíval na obrazovku.
Dnes ještě sdílíme byt, jen spíme každý v jiné místnosti. O zrušené svatbě už vědí všichni, kteří na ni měli přijít. Někteří se ptají, jestli se objevil někdo další; odpovídám, že ne, a jejich zklamané mlčení mě někdy uráží víc než samotná otázka. Včera Marek po sprše vešel do kuchyně pro vodu a já musela chvíli počkat, než jsem dokázala pokračovat v e-mailu kvůli novému nájmu. Pak mi podal telefon. Restaurace poslala konečné storno a potřeboval potvrdit mou polovinu. Přepsala jsem si číslo účtu. Chtěla jsem, aby zůstal stát vedle mě, ale požádala jsem ho, ať mi uvolní místo u zásuvky.





