Článek
Na stole stály dva talíře, když v zámku zarachotil klíč. Adéla odsunula sklenici vína a otevřela notebook, který předtím odložila na zem. Irena se na ni podívala od sporáku. Ještě před chvílí jí Adéla navrhovala, aby vypnuly telefony a ráno si přispaly. Teď klepala na klávesu a čekala, až se obrazovka probudí.
Klára přinesla matce přepravku jablek. Položila ji do předsíně a při pohledu na Adélu se zarazila. „Ty nejsi doma? Psala jsi, že už dneska neotevřeš ani mail.“ Adéla se zasmála příliš ochotně. Řekla, že se zastavila kvůli výzdobě na prosincovou akci. Irena vypnula sporák. Žádnou výzdobu ten večer neřešily.
Návštěvy po zavírací době
Adéle bylo osmatřicet a s Klárou provozovala malé studio na výzdobu svateb a firemních večírků. Klára sháněla zákazníky a hlídala rozpočet, Adéla připravovala návrhy a vedla instalace. Její nápady se na fotografiích vyjímaly lépe než Klářiny tabulky, ale nájem platily zakázky, které Klára dokázala vyjednat.
Irena jim občas pomáhala se šitím ubrusů a závěsů. Po rozvodu zůstala sama ve velkém bytě v Brně a měla tam pokoj s pracovním stolem. Adéla k ní začala jezdit s látkami. Osmapadesátiletá Irena uměla odmítnout nepraktický návrh tak, že se Adéla nejdřív urazila a pak se celý den těšila, až jí odpoví stejně drze.
Jednou zůstala i po dokončení práce. Irena objednala jídlo a při čekání se jí zeptala, jestli se vrací kvůli závěsům, nebo kvůli ní. Adéla tehdy ocenila, že nemusí nic opatrně naznačovat. Políbila ji ještě před příjezdem kurýra. Další ráno odjela rovnou do studia a Kláře tvrdila, že zaspala.
Utajení navrhla sama. Klára prý zrovna řešila moc zakázek a nebylo vhodné přidávat jí něco tak nečekaného. Irena souhlasila, že chvíli počkají. Po dvou měsících už ale Adéla používala jiný důvod: blížila se velká firemní akce a potřebovaly v práci klid. Irena se zeptala, jestli potom přijde nějaké období bez zakázek. Adéla ji stáhla zpátky na pohovku.
Klára věděla, že Adéla chodí i se ženami. Kdysi jí sama pomáhala stěhovat věci od bývalé přítelkyně. Jenže matka nejlepší kamarádky byla něco jiného. Adéla si představovala porady, při kterých bude Klára přemýšlet, co z jejich pracovní hádky večer uslyší Irena. Nechtěla riskovat firmu, která ji konečně slušně živila. Ireně raději říkala, že chrání jejich soukromí.
Třetí porce
Teď Klára stála v kuchyni a dívala se na prostřený stůl. Irena nabídla, že jí přidá porci. Adéla rychle řekla, že už stejně musí jet. Notebook se rozsvítil a na obrazovce zůstala stránka s filmem, který si chtěly po večeři pustit. Zaklapla ho dřív, než Klára přišla blíž.
„Nemusíš utíkat,“ řekla Irena. „Můžeš normálně říct, proč jsi tady.“ Nezvýšila hlas, přesto Adéla ucítila stejný vztek jako při jednání, na němž ji někdo před zákazníkem opraví. Domluvily se přece, že počkají. Klára se podívala z jedné na druhou. „Tak kvůli čemu jsi přišla?“
Adéla si přehodila tašku přes rameno. „Tvoje máma je tu večer sama. Občas za ní zajdu, dáme si víno. Nemusíme z toho hned něco dělat.“ Chtěla dodat, že jí jen dělá společnost, ale Irena jí nedala čas. Vzala ze stolu Adélin talíř a položila ho vedle sporáku. Kláry se zeptala, jestli už jedla.
V předsíni se Adéla zdržela zapínáním bundy. Čekala, že Irena přijde a vyčte jí to stranou; potom by jí mohla připomenout, jak nepříjemně ji zaskočila. Z kuchyně však slyšela jen otevírání příborníku. Nakonec zavolala pozdrav a zavřela za sebou. Na zastávce napsala, že takhle si jejich první společný rozhovor nepředstavovala.
Irena odpověděla až dopoledne. „Já taky ne. Ale aspoň už vím, že mi chodíš pomáhat.“ Adéla jí zavolala. Irena hovor nepřijala a večerní návštěvu odmítla oznámením, že má vlastní program. Adélu nejvíc rozčilovalo, že neřekla jaký. Sama poslední dva měsíce přesně určovala, které večery jim spolu vyhovují.
Co se řekne v kanceláři
V pondělí Klára položila na pracovní stůl vzorník a zeptala se, co se u matky vlastně stalo. Adéla nejprve zopakovala, že spolu občas tráví čas. Klára se neposadila. „Spíš s ní?“ zeptala se. Adéla přikývla a vzápětí dodala, že je do ní zamilovaná. Čekala, že tahle věta změní tón rozhovoru.
Klára si přitáhla židli. Chtěla vědět, jak dlouho to trvá. Pak se zeptala na čtvrtek, kdy Adéla odjela dřív z instalace, protože prý Irena potřebovala doma pomoct. Klára tehdy zůstala v sále do jedenácti. „Potřebovala,“ řekla Adéla. Klára čekala. Adéla sklopila oči ke vzorníku. „Chtěly jsme být spolu.“
„A ta sobota, kdy jsem za tebe vracela půjčené stojany?“ Adéla přikývla. Stejně to bylo i s večerním odvozem váz. Tehdy Klára poprvé řekla, že není náhradnice pro všechno, co se Adéle nehodí. Domluvily se na střídání odvozů. Hned při dalším Adéla zavolala, že musí za Irenou, a Klára bez řečí vzala klíče od dodávky.
„Já jsem mámě ještě volala, ať tě tolik nezaměstnává,“ řekla Klára. „Že už jsi unavená.“ Adéla si vzpomněla, jak jí Irena ten telefonát vyprávěla. Tehdy se tomu zasmála a řekla, že Klára musí mít všechno pod kontrolou. Teď nabízela dvě instalace navíc. Klára vstala a zavřela dveře do skladu, aby je neslyšela brigádnice.
„Už jsem ti říkala, že takhle pracovat nechci. A ty jsi mi místo normální domluvy začala předhazovat mámu.“ Adéla chtěla namítnout, že s návrhy také sedává dlouho do noci. Klára ji přerušila: „To si zapíšeš a vyúčtuješ. Já si mám svoje večery nechat pro sebe, protože jsme přece kamarádky.“
Druhý den přinesla soupis rozpracovaných zakázek. Navrhla je společně dokončit a potom se domluvit na rozdělení vybavení a dalším provozu. Adéla nad papírem chvíli seděla. Zeptala se, jestli je nutné zahodit všechno, co vybudovaly. Klára odpověděla, že své zákazníky zahazovat nehodlá. Poprvé o nich nemluvila jako o společných.
Káva ve středu
Ireně Adéla napsala, že už Klára všechno ví. Připojila i návrh na rozdělení studia. Doufala, že ji Irena pozve, nechá ji mluvit a třeba jí řekne, že dcera časem vychladne. Odpověď přišla večer: mohly se sejít ve středu na kávu. V kavárně nedaleko nádraží, protože Irena pak někam jela.
Když si Irena sundala kabát, Adéla chtěla vstát a obejmout ji, ale zůstala sedět. Vyprávěla jí o firmě a řekla, že teď už aspoň nemusejí nic skrývat. Irena zamíchala kávu. „Ty jsi mě před dcerou udělala tak ubohou, že ti měla poděkovat za návštěvu. To není pryč jen proto, že už se nemusíš bát prozrazení.“
Adéla se omluvila. Tentokrát nepřipojila vysvětlení o práci. Po kávě spolu došly na zastávku a Adéla navrhla večeři u sebe. Irena řekla, že zatím nechce, a dotkla se jí krátce na ruce. Adéla ten pohyb znala z večerů, kdy po něm následovalo pozvání zůstat. Teď přijela tramvaj a Irena nastoupila.
Ve studiu Klára fotila vybavení. Požádala Adélu, aby jí podržela druhý konec závěsu. Byl to ten první, který s Irenou ušily. Adéla se zeptala, jestli si ho může nechat. „Napiš ho ke svým věcem,“ řekla Klára a ustoupila s telefonem, aby se jí vešel do záběru. „Ale nejdřív ho ještě potřebujeme na sobotu.“ Adéla látku napnula. Počkala, až Klára vyfotí i druhou stranu.
