Článek
Petře bylo dvaačtyřicet a s manželem Lukášem žila šestnáct let. Oba pracovali, dospívající syn měl vlastní program a večery už nemuseli plánovat podle hlídání. Přesto většinu z nich trávili každý u své obrazovky. Lukáš poslední měsíce mluvil o tom, že by spolu mohli zkusit něco odvážnějšího. Petra ho nejprve odbývala. Ne proto, že by ji ta představa nezajímala. Vadilo jí, jak samozřejmě předpokládal, že přemluvit potřebuje právě ona.
„Říkal mi, že jsem vždycky byla opatrná. Časem jsem měla chuť souhlasit už jen proto, abych mu dokázala, že mě nezná tak dobře,“ připouštěla později. Jenže u dokazování nezůstalo. Když jí ukázal profil jiného páru, začala se na fotografie vracet i bez něj.
Nakonec sama navrhla, že by si mohli nejprve zajít na večeři.
Zprávy byly snazší než společný stůl
S Klárou a Ondřejem si několik týdnů psali ve společném chatu. Byli z vedlejšího města, oba kolem čtyřicítky. Domluvili se na sobotním setkání v Brně, kde si každý pár zamluvil vlastní pokoj ve stejném hotelu. Klára zdůraznila, že nic neslibuje. Ondřej napsal, že pokud nebude chtít pokračovat jediný z nich, skončí všichni u večeře. Petra i Lukáš souhlasili.
Ondřej se jí líbil už na fotografiích. Při společném videohovoru ji navíc zaujal tím, že se nesnažil každou větu obrátit v narážku. Když mluvila, nechal ji domluvit. Petra si všímala jeho pozornosti a doma potom Lukášovi vytkla, že během hovoru několikrát přerušil Kláru. Lukáš se zasmál, že z ní začíná být přísná organizátorka.
Před odjezdem strávila Petra nezvykle dlouho výběrem oblečení. Lukáš se opřel o dveře ložnice a poznamenal, že kvůli němu už takhle šaty nemění. Odpověděla, že kvůli němu nemusí vybírat nic, protože si jí stejně všimne až ve chvíli, kdy stojí mezi ním a televizí. Oba se zasmáli, ale Petru potěšilo, že znejistěl.
U večeře si sedla naproti Ondřejovi. Naživo působil méně sebejistě než na obrazovce a právě to jí bylo příjemné. Pamatoval si, že nedávno změnila práci, a zeptal se, jak zvládá nové místo. Petra začala vyprávět. Lukáš zatím vysvětloval Kláře, proč by on za méně peněz nikdy nikam nepřešel, přestože o Petřině výplatě nepadlo slovo.
Klára chtěla skončit u večeře
Během hlavního jídla Klára ztichla. Petra si toho všimla, jen se jí nechtělo přestat sledovat Ondřeje. Namluvila si, že druhá žena potřebuje čas. Když Lukáš objednával další láhev, Klára odmítla a požádala o vodu. Potom položila ubrousek vedle talíře a řekla, že je jí to líto, ale dnes chce zůstat jen u večeře.
Ondřej přikývl a zeptal se, jestli chce odejít hned. Lukáš místo toho začal vysvětlovat, že nikam nespěchají a mohou si nejprve sednout v hotelovém baru. Klára zopakovala, že už nechce pokračovat. Mluvila klidně, bez omluvného úsměvu, který měla na začátku večera. Petra v tu chvíli cítila především zklamání.
Lukáš se naklonil přes stůl. „Tak si běž odpočinout. My tři přece můžeme skončit spolu na pokoji, jestli budeme chtít.“ Podíval se na Ondřeje a potom na Petru. Ta měla dost času připomenout jejich dohodu. Místo toho přikývla. „Mně by to nevadilo.“ A ke Kláře dodala: „Jestli jsi unavená, nemusíš tu sedět kvůli nám.“
Klára se na ni podívala. „Nejsem unavená. Nechci to.“ Petra ucítila horko v obličeji, ale ještě se pokusila svou nabídku obhájit. Vždyť ji přece nikdo nenutí zůstat. Lukáš souhlasně pokrčil rameny. Petra se při tom vyhnula Ondřejovu pohledu. Dobře si pamatovala zprávu, pod kterou před několika dny poslala souhlasný palec.
Ondřej její nabídku nepřijal
Ondřej odložil sklenici a řekl, že bez Kláry nikam pokračovat nebude. Lukáš namítl, že jsou snad všichni dospělí. „Tak se podle toho chovej,“ odpověděl mu Ondřej. Pak se obrátil k Petře. „A ty sis z toho, co jsme si psali, zapamatovala jenom to, co se ti hodilo?“ Nezvýšil hlas. Petra by v tu chvíli skoro raději snesla hádku.
Ještě před chvílí si představovala, že Ondřej možná čeká na příležitost zůstat s ní. Teď seděl naproti ní a ona nedokázala vymyslet odpověď, která by nebyla výmluvou. Lukáš mu začal vykládat, že jejich návrh zbytečně dramatizuje. Petra ho přerušila. „Nech toho. Už řekli dost.“ Manžel se zatvářil, jako by ho náhle zradila.
„Nejhorší bylo, že jsem se zastavila až kvůli němu,“ vracela se k tomu Petra. „Kláře jsem vysvětlovala, že si může jít po svém. Teprve když mě odmítl Ondřej, došlo mi, jak jsem se u toho stolu chovala. Nemůžu si namlouvat, že jsem se jí zastala hned.“
Klára vstala a šla si ke vchodu objednat taxi. Petra doplatila svou část večeře a došla za ní. Řekla, že se chce vrátit do hotelu, a zeptala se, zda mohou jet spolu. Klára chvíli sledovala displej telefonu. „Jestli mi cestou nebudeš vysvětlovat, že to Lukáš myslel dobře.“ Petra odpověděla, že nebude. Ani se nepokusila přidat omluvu za něj.
V autě seděly každá u jiného okna. Petra se omluvila za vlastní poznámku. Klára přikývla, ale neřekla, že se nic nestalo. Zbytek cesty mlčely. Před hotelem Klára zavolala Ondřejovi, aby mu řekla, že už dorazily. Petra stála vedle ní a poprvé za celý večer si přála, aby ji nenapadlo zeptat se na něj. Potom se rozloučila a do pokoje vyjela sama.
Doma už nemohla obvinit jen jeho
Lukáš dorazil skoro o hodinu později. Tvrdil, že Ondřej okamžitě odjel za Klárou a on zůstal v restauraci jako hlupák. Petře vyčetl společný odjezd obou žen. Podle něj tím z obyčejného nedorozumění udělala scénu. Petra mu připomněla, že Klára odmítla dvakrát. „A ty jsi mě nejdřív podpořila,“ odsekl. To už popřít nemohla.
Do nedělního rána spolu skoro nemluvili. Teprve doma, když Lukáš prohlásil, že kvůli její náladě vyhodili peníze za hotel, mu odpověděla. Přiznala, že s ním souhlasila, protože se jí Ondřej líbil a nechtěla o ten večer přijít. „To jsem udělala já. Ale večer jsem nepokazila tím, že jsem nakonec odešla,“ dodala. Lukáš chtěl místo odpovědi vědět, zda by s Ondřejem odešla i bez něj.
Petra mu řekla, že neví, co by udělala, kdyby Ondřej přikývl. Byla to odpověď, za kterou se styděla víc než za hádku v restauraci. Lukáš po ní chtěl jasné ne. Když ho nedostal, označil celý nápad za její výlet za jiným mužem, přestože ji k setkání původně přesvědčoval on. K vlastnímu návrhu u stolu se už vracet nechtěl.
Od té soboty uplynuly tři týdny. Další setkání si nedomluvili a Klára na Petřinu pozdější omluvu odpověděla jen krátkým poděkováním. Petra po ní víc nechce. S Lukášem zatím žijí ve stejném bytě, ale když se jí minulý pátek zeptal, zda už se konečně přestane trestat, řekla mu, že se jí s ním teď nechce do postele. Odpověděl, že kvůli jedné večeři nemusí být protivná celý měsíc. Tentokrát Petra nezačala hledat přijatelnější důvod.
