Článek
Seznámili jsme se při venčení psů. Petr měl jezevčíka, já hlídala sestřinu fenku. Byl rozvedený, o šest let starší než já a uměl se ptát, aniž by každou odpověď obrátil na sebe. Když mě pozval na večeři, těšila jsem se. Bylo příjemné vybírat si šaty bez toho, abych předem počítala hodiny.
Pracovala jsem jako placený společenský doprovod. S klienty jsem chodila na večeře, koncerty a firemní akce. Platili za čas a společnost, nic dalšího jsem nenabízela. Petrovi jsem to řekla před druhou schůzkou. Zeptal se na několik věcí, potom prohlásil, že alespoň nejsem další žena, která potřebuje zachránit.
Líbilo se mi, že se netvářil pohoršeně. Když jsme spolu začali spát, nevyptával se mě na práci a já mu za to byla vděčná. O nedělích jsme vařili, vodili psa k řece a hádali se o to, jestli je nutné loupat rajčata do omáčky. Připadalo mi, že máme dost vlastního života, aby moje zaměstnání nemuselo sedět u každé večeře s námi.
Jen tenhle večer zruš
První zakázku po mně chtěl zrušit kvůli narozeninám kamaráda. Řekla jsem, že už jsem domluvená. Petr odjel na oslavu sám a druhý den mi ukazoval fotografie dvojic, které tam byly společně. U každého snímku dodal, že mi přece nic nevyčítá.
Později se začal ptát, jestli jsou klienti ženatí a proč si na koncert nevezmou někoho známého. Když jsem odpověděla, že mě zařizování jejich soukromí neživí, řekl, že jsem nějaká profesionálně chladná. Večer mě pak objímal tak naléhavě, až jsem se musela zeptat, zda chce být se mnou, nebo si něco ověřuje.
„Chci vědět, že jsem první,“ odpověděl. Namítla jsem, že s nikým dalším nechodím. „To se snad pozná i jinak než podle toho, jak tomu říkáš.“ Potom přišel s tím, že bych mohla skončit úplně. Zeptala jsem se, jestli myslí hned, nebo až si najdu jinou práci. „Hned. Jinak se to bude táhnout pořád.“
Rozpočet místo slibu
Přinesla jsem notebook. Nájem, zálohy, jídlo a další pravidelné výdaje jsem měla sepsané dávno. Nechtěla jsem po něm stejný příjem, jaký jsem měla z doprovázení. Navrhla jsem, že si začnu hledat administrativní práci a do té doby budu přijímat méně večerů, pokud skutečně plánujeme společné bydlení.
Petr už několikrát říkal, že bych se mohla přestěhovat k němu. Zeptala jsem se tedy, jestli bychom se během přechodného období dělili o náklady podle příjmů. Prohlédl si tabulku a zavřel notebook. „Takže abys byla jen moje, mám ti dorovnat tržbu?“
Řekla jsem, že můžu zůstat ve svém bytě a hledat práci postupně. To se mu také nelíbilo. Chtěl, abych nejdřív skončila a tím ukázala, že náš vztah myslím vážně. Když jsem připomněla peníze, doporučil mi sáhnout do úspor. Ty si prý právě na podobná rozhodnutí člověk odkládá. On by se kvůli partnerce obětovat dokázal.
Třetí židle u stolu
Za dva týdny jsem doprovázela stálého klienta na večeři do hotelové restaurace. Petr věděl kam; dřív jsem mu běžně říkala, kde večer budu. Tentokrát se objevil mezi hlavním jídlem a kávou. Poznal mě hned od dveří. Stoupl si za volnou židli a položil ruku na její opěradlo.
„Tak kolik stojí, když ji budu chtít na celý měsíc?“ zeptal se klienta. Představila jsem ho jako svého partnera a vyzvala ho, aby šel se mnou ven. Odmítl. Klient odložil příbor a řekl, že do našeho sporu nepatří. Petr odpověděl, že právě kvůli takovým, jako je on, ho vůbec máme.
Ven se mi ho podařilo dostat až poté, co přišel číšník. Před restaurací chtěl pokračovat v hádce. Řekla jsem mu, že s ním končím. „Kvůli zákazníkovi?“ zeptal se. Vrátila jsem se dovnitř bez odpovědi. Klient už si oblékal kabát. Omluvila jsem se a ještě ten večer mu vrátila celou předem zaplacenou odměnu. Účet za nedojedenou večeři nechal zaplatit mě.
Objednávka přišla ráno
Petr mi nejdřív psal, že jsem ho před cizím člověkem ponížila. Potom začal volat. Nezvedala jsem to. Další ráno přišla na pracovní e-mail žádost o doprovod na páteční večeři. Podepsal se celým jménem a uvedl, že přijímá mou běžnou cenu. Pod objednávku připsal, že takhle už si na něj snad čas najdu.
Odpověděla jsem, že zakázku nepřijímám. Peníze neposlal, nebylo co vracet. Ztracený večer v hotelu mě ale stál víc než odměnu a účet za jídlo. Klient potvrdil přijetí platby a zrušil i náš domluvený doprovod na koncert příští měsíc. Pravidelně mě doporučoval známým. Teď jsem nad jeho zprávou seděla a přemýšlela, komu bude o té večeři vyprávět.
V pátek jsem neměla žádnou práci. Několikrát jsem si vzpomněla, jak Petr uměl ráno zůstat vedle mě, místo aby hned vstal. K večeru jsem otevřela jeho objednávku a znovu přečetla oslovení „Dobrý den“. Pak zazvonila sestra, která mi přivedla fenku na hlídání. Když navrhla naši obvyklou trasu kolem řeky, řekla jsem, že tentokrát půjdeme mezi domy. Bávala jsem se tam večer chodit sama. Teď mi to připadalo snazší než potkat Petra a nechat se od něj pozvat na večeři.
