Článek
V dopravní firmě jsem pracovala osm let. Plánovala jsem rozvozy, řešila reklamace a věděla, kterému řidiči můžu zavolat v šest ráno, aniž mi položí telefon. Po rozvodu jsem začala zůstávat déle. Doma mě čekal hlavně pes a Radek si zvykl, že mě najde v kanceláři, i když ostatní už dávno odešli.
Jednou jsme spolu dokončovali nabídku pro nového zákazníka. Objednal jídlo, přinesl ho ke mně a místo práce jsme se skoro hodinu bavili. Vyprávěla jsem mu o rozvodu. On řekl, že doma už dlouho mluví hlavně o tom, kdo co nestihl.
Znal moje číslo i mimo pracovní dobu
První společný večer mimo kancelář jsme strávili v restauraci na druhém konci města. Radek nenavrhoval, že bychom měli někomu něco vysvětlovat. Řekl, že nechce komplikovat život dětem. Odpověděla jsem, že po něm nic takového nechci.
Scházeli jsme se u mě. Ráno jsem někdy přišla do práce dřív, abych ho viděla přicházet. V kanceláři si dával pozor. Dveře nechával otevřené a mluvil se mnou stejně jako s ostatními.
Současně mi večer volal kvůli věcem, které mohly počkat. Zeptal se na nabídku, potom na psa a nakonec řekl, že mu chybím. Vždycky zavěsil první. Já si postupně přestala plánovat čtvrteční večery, protože právě tehdy měl nejčastěji čas.
Když se v práci něco pokazilo, obracel se na mě. Připadala jsem si důležitá. Tehdy jsem ještě nerozlišovala, jestli potřebuje mě, nebo člověka, který mu v deset večer zvedne telefon.
O nové místo jsem se přihlásila sama
Na jaře firma získala větší zakázku a Radek oznámil, že bude potřebovat zástupce. Po poradě jsem za ním šla. Řekla jsem, že o místo stojím. Neodpověděl, že ho dostanu, ale usmál se a poznamenal, že jsem přece jeho pravá ruka.
Zeptala jsem se, jestli potřebuju doplnit nějaké školení. Řekl, že teď hlavně musí všechno běžet. Další týdny jsem zaučovala dvě nové dispečerky, připravovala přehled reklamací a zůstala dva večery kvůli kontrole podkladů. O příplatku jsem nezačala. Předpokládala jsem, že Radek ví, proč to dělám.
Jitka ve firmě pracovala třetím rokem. Uměla dobře německy a měla zkušenost s vedením lidí z předchozí práce. Věděla jsem, že je schopná. Jen mi připadalo, že já znám náš provoz mnohem lépe. Když jsem se Radka u mě doma zeptala, jestli už se rozhodl, řekl, že práci teď řešit nechce.
Měl na sobě košili, kterou jsem mu před chvílí pomáhala najít za křeslem. Připadalo mi směšné začít mluvit o výběrovém řízení. Nechala jsem to být.
Na poradě jsem řekla příliš mnoho
O dva týdny později oznámil Jitčino jmenování. Zdůvodnil ho novými zahraničními zákazníky a její předchozí zkušeností. Jitka poděkovala a já se dívala do zápisníku. Pak Radek dodal, že na mě dál spoléhá jako na člověka, který drží každodenní provoz.
„Takže na důležité věci máš Jitku a na večerní telefonáty mě?“
V místnosti ztichli. Radek řekl, že se bavíme o rozdělení práce. Dodala jsem, že si na práci vzpomene vždycky, když zrovna nemůže volat z domova.
Jitka se podívala nejdřív na něj a potom na mě. Nikdo se nesmál. Radek poradu rychle ukončil a požádal mě, abych zůstala. Řekl, že jsem ho před ostatními shodila. Odpověděla jsem, že on mě celé týdny nechal dělat práci navíc, přestože už možná věděl, koho vybere.
„Zuzano, já ti to místo neslíbil.“
Měl pravdu. Právě to mě rozčílilo nejvíc.
Požádal mě, abych byla rozumná
Ještě ten večer zavolal. Myslela jsem, že přijede, ale chtěl si jen ujasnit, že naše soukromé věci zůstanou mezi námi. Připomněl mi, že má rodinu. Řekla jsem, že ji měl i před včerejškem.
Radek se odmlčel a potom navrhl, abychom se nějakou dobu nevídali. V práci prý musíme fungovat dál normálně. Souhlasila jsem. O půl hodiny později mi poslal tabulku a požádal mě, jestli ji do rána zkontroluju.
Otevřela jsem ji. Bylo tam sedm listů a několik chybných součtů. Pak jsem počítač zavřela a napsala, že se na ni podívám ráno v pracovní době. Neodpověděl.
S Jitkou jsme si sedly následující týden. Neptala se na naši poradu. Chtěla vědět, kolik práce skutečně dělám a co bude potřeba přesunout. Vytáhla jsem přehled pro Radka. Netušila, že některé položky pořád zpracovávám sama.
Přiznala jsem, že jsem o její místo stála a na poradě se zachovala špatně. Jitka řekla, že to poznala. Potom se zeptala, jestli spolu zvládneme pracovat. Odpověděla jsem, že ano. Jistá jsem si tím nebyla.
Radek mi už večer nevolá. V kanceláři je zdvořilý, někdy až příliš.
Minulý čtvrtek přišel před koncem pracovní doby s další naléhavou zakázkou. Podíval se na mě a řekl, že ví, že se na mě může spolehnout. Na chvíli mi bylo příjemné slyšet od něj zase tu známou větu.
Jitka se zeptala, kterou z mých ostatních zakázek máme odložit. Radek řekl, že žádnou, jen bude potřeba trochu zabrat. V šest jsem měla objednaného veterináře.
„Dneska můžu zůstat do pěti. Co mám udělat první?“ zeptala jsem se.
Radek se podíval na hodiny. Čekala jsem, jestli mi řekne něco, co mě přiměje zavolat do ordinace a omluvit se. Pak si přitáhl volnou židli a začal vybírat podklady.
