Článek
Asi většina trampů (a možná i pár netrampů) už něco zaslechla o „kauze nelegálních trampských staveb a tábořišť na Kokořínsku“, kterou i za pomoci speciálních webových a facebookových stránek rozpoutal jeden nejmenovaný ekolog a bývalý novinář. Zarputile trval a trvá na dodržování zákona o ochraně přírody, a tedy na co nejpřísnějším potírání po století neměnných atributů trampingu. Samo o sobě by mi jeho boj byl i sympatický – některé jím zpočátku kritizované stavby v CHKO by opravdu v přírodě neměly co pohledávat. Lepenka a montážní pěna jistě nejsou to, co tramp v přírodě hledá. Pan ekolog ale postupně utahoval šrouby. Nejprve tvrdil, že bojuje právě proti těmto stavbám, s tím, že trampovi přece musí stačit kláda pod zadek a ohniště. Postupně ale přitvrdil a začala mu vadit i ta kláda pod zadkem. A ohniště? Dle jeho názoru pro trampa úplně zbytečná věc. Přitom právě k pravověrným trampům hlásícím se k odkazu prvorepublikového trampingu oheň zcela nepochybně patří. Ano, rozdělávat oheň v lese (i v CHKO) je přísně zakázáno. Trampové tedy občas porušují tuto literu zákona. Po desetiletí nad tím lesníci i ochranáři přivírali oči a většinu těchto ohýnků vznikajících pod rukama zkušených táborníků tolerovali. Je nesmysl přemýšlet nad nějakou výjimkou – tramping je ze své podstaty neorganizovaný. A to jakoukoli dohodu, či výjimku znemožňuje. Neexistuje trampská organizace, která by trampy zaštítila a jejich jménem jednala, a proto není s kým o výjimce jednat. Nezbývá než jen počkat, až se tahle kampaň pana ekologa sama vyčerpá. Ono to ani skoro nikoho mimo trampů samotných nezajímá. Pan ekolog píše o stovkách nelegálních tábořišť na Kokořínsku, ale nebýt jeho iniciativy, nikdo kromě trampů, lesníků a ochranářů, či houbařů by o těchto zašitých místech mimo značené cesty nevěděl.
K jeho iniciativě, ačkoli to popírá, patří zřejmě i web Trampské kempy, který nedávno oficiálně (sic!) převzal do své správy. Tento web (a aplikace) postupně zveřejnil přesné GPS souřadnice trampských tábořišť, čímž je v pocovidové době zpřístupnil široké veřejnosti. Lidé neznající nepsané trampské zákony, kteří doposud okusili přírodu zblízka snad jen v autokempu, měli najednou možnost bezpečně zatábořit zadarmo na vybaveném fleku s kládami na sezení a suchým místem na nocleh. Bohužel ale netušili, jak se na takových místech chovat, a proto začalo docházet k masivnímu znečišťování jak tábořišť, tak i jejich okolí. Neodnášeli si odpadky, pálili vše, co hořelo. Aktivnější jedinci, či party začaly „vylepšovat“ trampské nocležny vruty do skály, montážní pěnou atd. Boj páně ekologa začal být v tu chvíli podporován prezentací těchto, z pohledu každého milovníka přírody, zvěrstev – stačilo mávat před kompetentními úředníky fotkami těchto excesů, tvrdit, že je to všude a dožadovat se nápravy. S urputností sobě vlastní dosáhl pan ekolog prvních úspěchů i likvidace cca 20 trampských kempů správou CHKO. Posléze se mu podařilo i sesadit dosavadního ředitele CHKO p. Pořízka, který měl pro trampy prý příliš velké pochopení. Asi takové, jako pro trampy mívali někteří lesníci za první republiky a za socialismu. Oni ale neměli protivníka v podobě farizeje, jenž káže vodu a pije víno. Sám pan ekolog se veřejně chlubil pobytem v přísně chráněném území Jizerských hor, sám pan ekolog má u svého domu v Kruhu u Jilemnice zpevněný břeh pstruhového potoka starými kerosinem napuštěnými dřevěnými pražci. Není tedy nejčistší, mezi čistými.
Nikdo nezná přesný důvod jeho urputného boje proti trampským tábořištím. Příroda ale zřejmě tím důvodem nebude – milovník přírody neporušuje její ochranu s odůvodněním, že on ví jak, tak porušovat může. Milovník a ochránce přírody přece neobhajuje jedovaté pražce v potoce zákonnými kličkami a pofidérními paragrafy. Obzvlášť, když v minulosti veřejně kritizoval krkonošskou chatu postavenou z pražců, poukazujíc na jedovatý materiál, ze kterého byla postavena. Ať už je jeho hnacím motorem cokoli, jisté je, že i ten se jednou vyčerpá. Tramping je svou neorganizovaností vlastně ochráněn. Tramping totiž nejsou jen, boudy, či snad skalní převisy s kládou pod zadek. Tramping není turistika s noclehem, jak si myslí a prezentuje pan ekolog. Tramping je cosi pro netrampa nepopsatelného. Pokoušelo se o to pár spisovatelů, i pár režisérů, ale myslím, že nikomu z nich se nepodařilo vystihnout pravou podstatu trampingu. Jen ho více či méně úspěšně popsali a přiblížili lidem mimo kruhy trampských ohňů. V trampingu totiž zcela jistě platí ono známé „Kdo nezažil, ten nepochopí“. Zatím všechny rány osudu i ideologie tramping přežil a přetrval víc než sto let.
Pevně věřím, že tomu tak bude i tentokrát. A myslím, že se nebudu mýlit, když pronesu kacířskou myšlenku že tramping tyto trable naopak spíš očistí a posílí na jeho cestě k další krásné stovce roků pokračujícího trvání…
