Článek
Vladimír Růžička. Mistr světa z roku 1985, kapitán legendárního týmu a držitel zlaté olympijské medaile z Nagana z roku 1998. V osmdesátých letech sbíral medaile jak na juniorských, tak na seniorských šampionátech. Domácí ligový titul mu ale ve sbírce chybí, alespoň tedy jako hráči.
Jako trenér dovedl svůj tým ke dvěma titulům. Byl strůjce nejslavnější éry slavistické historie. Vždyť mezi lety 2002 až 2013 získal celkem 7 medailí. Ke dvěma titulům přidal tři stříbrné a dvě bronzové medaile. Národní tým dovedl dvakrát k titulu mistrů světa. Na české hokejové scéně se zařadil mezi legendy.
Bohužel, úspěšný trenér nezažívá nejlepší období a v posledních letech míří jeho kariéra strmě dolů. Poslední velký úspěch se píše z roku 2017, kdy dovedl Piráty Chomutov k celkovému a tehdy překvapivému 4. místu. Po krátké misi u dorostu Litvínova a druholigového Ústí nad Labem, zamířil poprvé v trenérské kariéře za hranice. Bratislavský Slovan věřil a doufal, že český stratég zvedne uvadající klub. Ne. Růžička nevydržel ve slovenském hlavním městě ani tři měsíce. S sebou si odnese i ostudnou porážku 1:10 v Michalovcích.
Chuť do trénování šedesátiletý trenér ještě určitě mít bude. Otázkou ale je, zda se najde klub, který ho po posledních neúspěšných letech bude chtít angažovat. Hokej jde dopředu, ve hře týmů pod jeho taktovkou ale nebylo vidět nic moc nového, dá se až říct „stará škola“.
„Růža“ zcela po právu patří mezi české hokejové, hráčské i trenérské, legendy, i když nepatřil u soupeřových fanoušků zrovna mezi oblíbence. Nepřetržitě čtrnáct sezón na střídačce jednoho klubu, desetiletá trenérská smlouva v Chomutově. Dvě velká čísla, která se v dnešní době mohou jen těžko překonávat.
Osobně bych mu přál nové úspěšné angažmá, ale je potřeba přinést něco nového.
