Článek
Stejné město, stejná aréna, stejný závěr, jen jiný soupeř. Po 366 dnech se v pardubické enteria areně chystal slavnostní okamžik, při které byl korunován nový extraligový šampion. Hráči pardubického Dynama ale opět po roce stáli na své polovině kluziště se svěšenými hlavami, někdo neskrýval slzy, brankář Roman Will zůstal schován pod svou maskou. Pocit prázdnoty a sledování radujícího se soupeře.
Pardubice znovu zůstaly těsně pod vrcholem. Tým, který měl být ještě silnější než v minulém ročníku. Před sezónou přišli Jiří Smejkal a kapitán mistrů světa Roman Červenka. V průběhu ročníku doplnili kádr Miloš Kelemen, anebo Jakub Zbořil. Na papíře titulové mužstvo. Realita je ovšem jiná.
Co by za to jiné kluby daly, dvakrát po sobě se dostat do extraligového finále. V Pardubicích je ale druhé místo málo, vedení se bude muset zamyslet nad tím, co dál. Co se dá očekávat? Nepředpokládá se razantní řez kádrem, ale počítat se musí s nějakým dalším velkým jménem pro českou extraligu. Mezi nejčastěji skloňovaná jména momentálně patří obránci Gazda a Mikliš, útok by mohl posílit Pavol Regenda. Je ale tento směr správný a především dlouhodobý? Za mě ne, Pardubice mi začínají připomínat Spartu. Koncepční práce nikde, pouze doplňovat kádr zkušenými hráči, jenže i ti mladí jsou potřeba.
Už v základní části Dynamo mělo lize dominovat. Nestalo se, tým skončil po základní části až na třetím místě, šestnáct bodů ztratil na pražskou Spartu. Pardubice navíc své soupeře nepřehrávaly tak, jak by při pohledu na soupisku mělo nasvědčovat. Pár záblesků během sezóny bylo, ale málo. Čtvrtfinále a semifinále tým zvládl, ve finále už ale parta jednotlivců, která nepřipomínala týmový kolektiv, narazila.
Dynamo naprosto nezvládlo dva klíčové finálové zápasy. V pátém utkání, ve kterém zvítězila Kometa na východě Čech 4:2, snesla měřítko jen třetí třetina. V rozhodujícím sedmém utkání sice Dynamo vstoupilo do utkání aktivně, ale po úvodních minutách tlak opadl, stále bylo sice více na kotouči, ale bez vážné šance. Ani za stavu 0:2 nevlétlo do závěrečného dějství tak, že by se hráči Komety nestíhali obracet. Pokud před sebou máte posledních šedesát minut sezóny, očekává se, že na ledě necháte všechno.
P+P a titul je v Brně
Kamil Pokorný a Michal Postava. Dvě hlavní tváře Komety, které stojí za letošním velkým úspěchem.
Když byl Kamil Pokorný před sezónou jmenován novým hlavním trenérem Brna, moc se mu nevěřilo. Jako asistent byl u dvou mistrovských titulů Komety, nyní ale byla hlavní odpovědnost na něm. Pokorný ale už od pohledu působí velice pokorně, podařilo se mu poskládat tým, který se semkl vždy, když bylo potřeba. Zvládnout rozhodující sedmé duely na ledě Sparty a Pardubic? Kdo se tím může pochlubit.
Po prvoligové štaci v Třebíči zvládl obrovský skok na jedničku s hvězdičkou. Svůj krásný příběh doplnil ale i o dojemné gesto, když toto velké vítězství věnoval své tragicky zesnulé dceři.
Není to taková persona, jako jeho zkušenější a úspěšnější kolegové z branže, po úterním zisku mistrovského titulu se ale vryje do paměti všech hokejových nadšenců a statistiků.
Nejen on ale napsal krásný finálový příběh, tím druhým byl Michal Postava. Ten do Komety přišel také před novým ročníkem, v tu chvíli nikdo nečekal, že jeho jméno bude znát na konci dubna roku 2025 celý hokejový národ.
Tehdy dvaadvacetiletý klučina přišel do extraligového města z prvoligového Přerova, kde patřil ke špičce ligy. Kometa v něm viděla velkou budoucnost, jenže nemusela dlouho čekat. Důvěru splnil okamžitě a stal se hvězdou letošního play-off.
V základní části odchytal 42 utkání s úspěšností zákroků 92,05%, po základní části obsadil páté místo mezi brankáři. Tíhu okamžiku ve svém prvním extraligovém play-off zvládl na výbornou a předčil své zkušenější brankářské kolegy. Ovládl brankářské statistiky play-off, svého finálové soupeře Romana Willa porazil v úspěšnosti zákroků o téměř jedno procento.
Tým táhl především kapitán Jakub Flek, který k titulu mistrů světa přidal také extraligové zlato. Arttu Ilomäki, tento kauf se na konci ledna Kometě hodně vyplatil, ziskem zlata diváci už zcela jistě odpustili přestup Peteru Muellerovi do Vítkovic.
Kometu dovedl k titulu týmový výkon, zkušené hráče doplňovali hráči ve středním věku, ale také dravé mládí. Svému soupeři se navíc dokázali dostat hluboko pod kůži.
Po sedmi letech se tak extraligový pohár vrací do jihomoravské metropole. Pokud chce tým uspět, nesmí se ohlížet na to, s kým hraje, musí porazit každého, i ty nejlepší. A to se Kometě povedlo na maximum.
Kometo, gratuluji k mistrovskému titulu.
