Článek
Dvacet let čekání. Poprvé od roku 2006 se český národní tým probojoval na světový šampionát. Nadějný los, reálné šance na postup, velká očekávání u fanoušků. Výsledek? Totální zmar.
Na tento turnaj budou chtít čeští fanoušci, alespoň co se týče představení národního týmu, rychle zapomenout. Už po samotném losu bylo jasné, že domácí Mexiko bude patřit mezi největší favority na postup. Ve hře už tak bylo jen jedno místo zajišťující přímý postup, důležité byly body na konečnou třetí pozici, odkud se rovněž dalo do play-off probojovat.
Veškeré naděje mířily na duel s Jihoafrickou republikou, ve kterém přibližně úvodních dvacet minut podal výběr trenéra Miroslava Koubka nejlepší výkon na turnaji. Jenže nejlepší rozhodně neznamená nejlepší, bohužel na naše poměry musí brát i tento výkon jako TOP moment národního týmu v zámoří.
Výrazně nikdo nevynikl. Může zde být alespoň naděje do budoucna v podobě Alexandra Sojky či Denise Višinského. Jenže na finálovém turnaji potřebujete nejlepší výkony od klíčových hráčů.
Neviditelní Patrik Schick s Pavlem Šulcem, od bývalého kapitána Tomáše Součka se čekalo také o hodně více. Vyzdvihnout lze tak dle mého jen Michala Sadílka, již zmíněnou dvojici třiadvacátníků Sojky a Višinského, své si odehráli Vladimír Coufal a kapitán Ladislav Krejčí. Výsledkem ale je, že to stejnak bylo strašně málo.
Za tři zápasy se nám podařila jedna, možná dvě akce. Hra na nakopávané míče nikam nevedla, spoléhat se na dlouhé auty a vyhrané hlavičkové souboje nestačilo. Útok byl neviditelný, ve středu chyběla tvořivost, v obraně se konal den otevřených dveří. Je až zarážející, jak snadno se především hráči Mexika dostali před českou defenzivu ke vstřelení třech branek.
Nejhorší tým na šampionátu?
Světový šampionát dává velkou příležitost porovnávat fotbalové výkony a taktiky z různých koutů světa. Bohužel se zde musí konstatovat, že český tým podával jeden z nejhorších výkonů ze všech zúčastněných na turnaji. Bodově na tom nejhůře pravděpodobně nebudeme, ale s jedním bodem se chlubit rozhodně nedá, výkonnostně je to ale na zamyšlenou.
U nováčků či vyloženě outsiderů na letošním šampionátu byla vidět alespoň větší snaha či bojovnost, tohle u nás nebylo. Názorným příkladem mohou být Kapverdy, pro který je letošní šampionát první v historii. Před závěrečným duelem se Saúdskou Arábií bojují o přímý postup, bodovaly se Španělskem i Uruguayí. Ano, postup do zámoří byl úspěch, ale byli jsme svědky názorné ukázky toho, jak českému fotbalu ujel vlak.
Není to bohužel nic nového, éra z před dvaceti lety, kdy český fotbal bavil naposledy, je dávno pryč. Vrátit fanouškům radost se stále nedaří, bohužel světlo na konci tunelu je stále daleko.
Co říct závěrem? Po dvaceti letech jsem byl natěšen, neměl jsem od nás velká očekávání, ale tohle bylo silné kafe. Před reprezentací je elitní skupiny Ligy národů. Soupeři budou Chorvatsko, Anglie a Španělsko. Máme tři měsíce na oklepání ze světového fiaska.
Zdroj: sledování zápasů na ČT sport a Nova Action; fotbal.cz
