Článek
Naštěstí to nebylo z nějakého špatného důvodu – třeba kvůli podvádění nebo dopingu. Ne, nic takového. Musel ji vrátit proto, aby na ni rytci mohli vygravírovat jeho jméno. O den později mu ji slavnostně předali znovu, tentokrát už s jeho jménem a národností. A on neudržel emoce ani v jednom případě.
Když dostanete jednu medaili dvakrát
Naše redakce zjistila, že Štefela si při ceremoniálu nedokázal udržet slzy. „Přicházel jsem sem s tím, že dostanu medaili. A stejně jsem se rozbrečel,“ přiznal po slavnostním vyhlášení. Bylo to silnější, než čekal. Ale neváhal si i trochu zavtipkovat: „Ještě že tam není napsaný výkon, jinak bych měl nervy,“ smál se.
Cesta z malého Zátoru až na světové pódium
Čtyřiadvacetiletý rodák z obce Zátor na Bruntálsku se do Tokia, kde tenhle fenomenální úspěch vydobyl, dostal po dlouhých měsících tvrdé dřiny. Výšku 231 centimetrů zvládl s lehkostí sobě vlastní a zajistil si tak místo mezi světovou špičkou. Po titulu mistra Evropy do 23 let a stříbru z halového šampionátu to podle zjištění naší redakce znamená jeho dosud největší úspěch.
Do Prahy, kde momentálně žije, si už svůj bronz odvezl. I když se ho zeptali na to, zda si ho hodlá někde vystavit, opět se smál: „Zatím tam máme spíš takovou srandovní nástěnku. Ale pracujeme na tom, aby tam byla hezká síň slávy.“
Oslava po česku: dvě piva a spát
Po návratu z pódia se ale žádné velkolepé oslavy nekonaly – i když by se to nejspíš dalo čekat. Důvody k tomu však byly čistě praktické. „Jak jsem dal do přípravy v posledních měsících fakt dost, neměl jsem ani kapku alkoholu, tak jsem si dal dvě pivínka, sundalo mě to a šel jsem spát,“ vylíčil výškař s nadhledem.
A také chtěl být čerstvý na druhý den, jak se přiznal, aby na oficiálním předání gravírované medaile neudělal nějakou ostudu. A v takovém přístupu mu redakce jednoznačně fandí.
Co byste tomuhle čerstvému medailistovi popřáli vy?
