Článek
Samoživitele v České republice čeká náročný začátek nového školního roku. Hned začátek září mnohým z nich přinese plnou hlavu starostí, jelikož školní pomůcky, učebnice, aktovky, oblečení, boty, školní kroužky či doprava dětí do škol měsíčně stojí tisíce korun. Zatímco dvoupříjmové rodiny mohou náklady rozložit mezi oba rodiče, rodiče samoživitelé jsou často odkázáni pouze na svůj příjem, neboť alimenty mnozí z nich pravidelně nedostávají.
Podle statistik se až třetina matek samoživitelek pohybuje na hranici chudoby. Muži samoživitelé mezi samoživiteli tvoří menšinu a často vydělávají více, avšak zase podstupují obrovskou organizační zátěž, neboť péče o děti je stále vnímaná jako „ženská role“. Pro mnohé samoživitele je tedy každý začátek školního roku obdobím, kdy musejí doslova kouzlit se svými finančními prostředky. Ale také schopnost skloubit práci a školní povinnosti dětí je během školního roku pro všechny samoživitele každodenní logistická výzva.
Mnoho rodičů samoživitelů navíc pracuje na částečný úvazek nebo flexibilně, ale tyto možnosti jsou pro mnohé z nich omezené, zejména mimo velká česká města. Psychická zátěž je tedy u samoživitelů především během školních měsíců vysoká. Musejí totiž zvládat roli matky i otce, starat se o domácnost, chodit do práce a současně být emocionálně k dispozici svým dětem. Vyhoření, úzkosti a pocit izolace pro mnohé z nich nejsou žádnou výjimkou.
Avšak ani děti samotných samoživitelů to nemají vůbec snadné. Tyto děti totiž často vyrůstají v prostředí, kde je méně finančních a časových možností než u jejich vrstevníků. Nemohou se účastnit všech kroužků, sportovních aktivit nebo letních táborů, což může ovlivnit jejich sebevědomí a sociální začlenění. Podpora státu sice existuje, ale je nedostatečná. Rodiče mohou čerpat přídavky na děti, příspěvky na bydlení nebo dávky hmotné nouze, nicméně administrativní složitost a nízké částky často těchto sociálních dávek nestačí pokrýt reálné potřeby rodin.
Dalším problémem je vymáhání alimentů, které je často zdlouhavé a stresující, a mnozí rodiče tak nedostávají částky, na které mají právní nárok. Organizace zabývající se podporou samoživitelů dlouhodobě upozorňují na nutnost větší dostupnosti zkrácených a flexibilních úvazků, efektivnějšího vymáhání alimentů, dostupnějších školek, družin a volnočasových aktivit a především na vyšší a srozumitelnější sociální dávky odpovídající reálným nákladům.
Začátek školního roku je pro všechny náročný, ale pro rodiče samoživitele představuje výzvu mnohonásobnou. Kombinace finančního tlaku, organizační zátěže a psychického stresu dělá z podzimu období, které prověřuje nejen odolnost rodičů, ale i schopnost systému podporovat ty, kdo nesou tíhu rodiny sami. Samoživitelé tak dokazují neuvěřitelnou houževnatost a lásku ke svým dětem a jejich podpora není jen otázkou spravedlnosti, ale i investicí do budoucnosti dětí a celé naší společnosti. Většinová veřejnost v Česku však stále dělá, že ji tento problém příliš nezajímá. Změní se to někdy? Samoživitelé musejí věřit, že ano. Nic jiného jim vlastně v současné době asi ani nezbývá.
