Článek
S Albertem jsem skončil dávno a ode dneška končím s obchodem Billa.
Včera televize avizovala levná kuřata za 59,90 Kč, letáky ode dneška psaly totéž a tak jsem se v Bille pro jistotu zastavil včas nakoupit své oblíbené kuře. Neměli ho a na informacích mi řekli, že nikdy nevědí, kdy jim které zboží dojde, ať si přijdu odpoledne a pro jistotu i zítra, ale včas, zájem bude totiž veliký. Toto zklamání jsem zažil již počtvrté v posledních třech měsících, a tak s nimi končím.
Ještě drsnější případ mám s obchodem Albert, stejné upoutávky, kuřata levná, vajíčka levná, výsledek ale byl zcela opačný, vše nejdražší a navíc doslova od pohledu bez šance si je koupit i těmi bohatými. Měl jsem utéct hned při pohledu do tohoto ohromného obchoďáku, já tam totiž viděl jen jednoho zákazníka. To platí i pro restaurace, je-li tam jen doslova jeden pár hostů, asi randících, uteč do hospody skoro plné, místní dobře vědí, kde to funguje nejlépe.
Snaha získat zákazníka za každou cenu je tak silná, že zástupci obchodů strkají peníze do reklam, a to určitě nemalé, vždyť jenom reklama v televizi a výtisky reklam do každého bytu musí stát ohromné částky. Vědí, že sice zklamaný zákazník si určitě něco jiného koupí když už je tam a navíc i když si koupí takzvané zboží ve zlevněné akci, je u nich záruka, že přesto jim pořádný zisk z prodeje zůstává. Neuvěřitelné jsou mnohahodinové reklamy na šperky v našich televizích, především pak u stanice Barrandov. Copak prodej pár šperků jim může skutečně vydělat na tyto reklamy? Domyslím-li si skutečnou cenu prstenu, či náhrdelníku vím, že na jejich reklamu jsem dal asi 80 procent.
My, kteří si nemohou finančně dovolit zajít do restaurace na oběd a mít auto zajet do zahraničí za nákupem levnějšího zboží, jsme nuceni si vařit sami. Každá akční sleva je alespoň trochu lákající útěcha, ale vše má svou mez.
