Článek
Ne, není to vždy takto jednoznačné. Někdy se v životě vyskytnou chvíle, může to být tragédie, nebo třeba totální emoční vyčerpání a žena si řekne, teď chvíli nechci a vlastně ani nejsem schopna budovat plnohodnotný partnerský vztah. Třeba vám může náhle zemřít životní láska, ufetovat se dítě nebo třeba umřít králíček. Každý má hranici jinde. Tu hranici, kdy není schopen na delší či kratší chvíli budovat radostný a naplněný vztah. Může se to stát a stává se to. Ale o sex nechcete přijít, ani randění bez řešení. Člověk chce jen trochu toho sdílení, malinko blízkosti. Jen tak instantně, jako místo pořádné bramboračky z čerstvých hříbků si teď chvilku vařit polévky z pytlíku, chvilku, než nabere sílu. Pak si myslím, že je omluvitelné mít zadaného milence. Jenomže v tomto okamžiku ještě netušíte, že do sáčku s instantní polévkou vám někdo nasypal tu nejsilnější drogu.
Zprvu žádné výčitky, protože s milencem to je domluveno, že ač já jsem singl, tak nechci nic víc, nenaruším jeho rodinu. Jasné jak facka. To bych byla blázen, říkáte si. A užíváte si: divadla, kina, večeře, výlety, úžasný sex a to porozumění! To hlavně. On vás poslouchá, obdivuje. Může se přetrhnout, aby vám pomohl, vždy poradí. S čímkoliv. Vše zařídí. Trošku žárlí. Asi vás začíná milovat, říkáte si.
A to je přesně ten okamžik, kdy nejpozději musíte přestat. Gratuluji všem ženám, které to zažily a dokázali v tomto okamžiku říct stop. Díky, dobrá droga, ale nechci dopadnout špatně, takže si už nedám.
Většinou to ale nedokážete, dáváte si dál a dál čím dál častěji. Občas máte záchvaty sebezáchovy a ukončíte to, dáte si půst od té drogy. Ale ona vám zavolá, nabídne se, řekne, ty banální slova, které ale znějí tak opravdově, kupříkladu: "ale já tě opravdu miluju a strašně se mi stýská “, a vy si to dáte zas. Je to jako kokain, takhle nějak si představuji, že může kokain působit. Nebo jako jiná droga, třeba cukr v podobě domácích buchet, když jste zrovna v keto dietě nebo vůně cigarety, když jste právě přestali kouřit nebo vnucovaná sklenička vína pro vyléčeného alkoholika. Cokoliv, čeho se chcete zbavit a máte k tomu dobrý důvod, ale je to prostě silnější. Dostane vás to. A nakonec zničí, tak jako každá závislost. Přemíra cukru vás bude ničit pomalu a nenápadně, alkohol bude asi rychlejší. Ale s láskou k zadanému muži se to nedá srovnat.
Ta vás vezme a třískne s vámi o zem, vyválí vás v bahně, větším než na letošním festivalu Burning Man v Nevadě, a rozbije pusu, zláme kosti a vyprázdní výraz. Rozmlátí srdce na kusy a naučí vás opět plakat. Budete zas a znovu číst o Lermontova, po páté si přečtete Annu Kareninu a teď už ji bytostně pochopíte a zároveň se budete proklínat, že jste tím jste si tu „opravdovou“ lásku vlastně přála.Tu, o které píše Seifert ve své básni o lásce, že nejkrásnější bývá šílená.
A teď je tu druhá a asi poslední šance s tím skoncovat. Už budou mnohem větší šrámy, mnohem déle se to bude léčit a vyléčí se to vůbec? Každopádně nastal čas, zvednout hlavu a spočítat rány.
Braní antidepresiv, konec stýkání se svými známými a kamarády. Protože v skrytu duše víte, že děláte něco, co není v pořádku. Stydíte se před nimi za to, že nemůžete mluvit o společných plánech v budoucnosti. Jednoduše proto, že žádná budoucnost není. Hodiny nespánku, kdy nechcete už prášky na spaní a přemítáte, jestli byste mu neměla tedy konečně říct, opusť svoji rodinu a buď se mnou, ty to nechápeš, že jsme si souzení? Ne , neměli. Kdyby chtěl, udělá to v prvním půlroce!
Ani antidepresiva, ani paralelní druhý milenecký vztah nepomůže. Musíte začít abstinovat. Prostě si kokain (cukr, cigaretu, víno), tedy zadaného chlápka, už nedat. Už nikdy.
Jasný, že si to občas dáte, jste už skoro z toho venku, uvažujete, že už byste mohla začít brát v potaz i ostatní muže a tak se s ním vyspíte. Proč ne, jde jen o sex. Obrovská chyba! Lítáte v tom zas. Zas a znova to chcete. V tomto okamžiku si jste schopnat nalhat věty jako, je to opravdová láska a v příštím životě budeme spolu. Nikdy mi nikdo takhle nevoněl, a to znamená, že je to osud. A nejvíc nejměšnější argument, který s vážnou tváří úplně klidně řeknete svému racionálnímu psychoterapeutovi, ale tohle je prava láska a já nemám právo ji odmítat.
Ne, tohle není pravá láska. Tohle je závislost na droze a je třeba se k tomu tak postavit. Nedat si ji. Nevyhledávat ji. Přežít to. A znovu a znovu si po malinkých krůčcích budovat svoji sebehodnotu. Protože tu, tu jste ztratila zhruba v prvním odstavci tohoto článku.
Jednu výhodu to ale oproti reálné droze má. Lidi, co brali dlouhodobě kokain, jsou většinou nešťastní, smutní, přemýšlivý, přecitlivělí, sebelitující se nebo alespoň já je tak vnímám. Prostě je ta droga nějak doběhne, ne tak ale nás, bývalé uživatelky zadaných mužů!
Ale my, ženy, co se dostaneme ze závislosti na lásce k osudovému, ovšem zadanému muži, už jsme nešťastné, přecitlivělé , přemýšlivé a sebelitující byly, v té době. Jednoduše křehké. Ale jakmile to skončíme, strašné nás to posílí. Tedy doufám. Jen co najdu někde v sobě lepidlo, co slepí to rozmlácený srdce
A bylo vlastně rozmlácené? Nebylo jen naštípnuté? Jsem ještě v rekonvalescenci nebo můžu už jít do lesa na houby, z kterých si udělám tu dobrou bramboračku. A co když tam potkám muže? Panika! Ale co když to bude singl muž, v lese, sbírající houby…to by nemusel být špatný začátek banálního vztahu, protože to chcete, normální plnohodnotný vztah.Lásku z knížek už známe, vyzkoušeno, nádherná, děkujeme, nechceme.Dej nám teď živote něco obyčejnějšího, něco jako poctivá bramboračka.
Upozornění: Napsání tohoto článku zázračně pomohlo uzdravit se ze závislosti k zadanému jedné z milionu singl milenek.
