Článek
Asi nejsem ten nejlepší spisovatel, ale chtěl bych se podělit o trochu našeho štěstí. V září nám odešel na rakovinu náš nejlepší kamarád a parťák Lucky.
Po dokončení rekonstrukce poloviny dvojdomku - do té doby jsme i s dětmi bydleli v paneláku, tak naše děti vymyslely, že si pořídíme pejska.
Pamatuji si to jako dneska. Červen, já sám doma a vařím v kuchyni a najednou mne něco olízne nohu. Děti mi s úsměvem vysvětlily, že si jej vezou z útulku. No a od té doby to byl náš kamarád, také darebák, šprýmař a nejlepší parťák.
Dodnes si pamatuji, když jsem se vrátil domů a viděl rozcupovaný toaletní papír i boty, tak se mi zvedl tlak. Ale stačil pouze jeden pohled do jeho očí a ten vás úplně odzbrojil.
Jak šel čas, tak se děti odstěhovaly a Lucky zůstal s NÁMI.
Povím vám všem, že to byl ten NEJLEPŠÍ PAN PES. Nikdy se na nikoho ani špatně nepodíval, natož zavrčel. Někdy jsme se tomu i divili, když jsem viděl vnoučata, co s ním dělala. Raději zalezl do kouta. O jeho povaze také mluví i to, že děti ze školky si s ním hrávaly. Není nic krásnějšího než, když se k vám takový chlupáč přitulí. Je to balzám na duši i tělo - doporučuji to všem škarohlídům …
Přišlo stáří a rakovina, poté operace. Dopřáli jsme mu veškerou možnou péči, ale nakonec si sám řekl … POMOZTE MI, PROSÍM … Když odcházel, tak odcházel v kruhu všech, kteří jsme jej milovali.
Na závěr: není krásnější pocit než ten, když vidíte ten upřímný pohled v těch očích. Všem lidem doporučuji: vemte si chlupatý uzlík štěstí, třeba z útulku. Uvidíte, že vás to obohatí a rozhodně nebudete litovat.
Dělejme v životě dobré věci.
