Článek
První čtení: Deuteronomium 21,22 – 23: „Bude-li nad někým pro hřích vynesen rozsudek smrti, bude-li usmrcen a ty jej pověsíš na kůl, nenecháš jeho mrtvolu na kůlu přes noc, ale bezpodmínečně ho pohřbíš týž den, protože ten, kdo byl pověšen, je zlořečený Bohem. Neposkvrníš svou zemi, kterou ti dává do dědictví Hospodin, tvůj Bůh.“
Druhé čtení: Galatským 3,12 – 14: „Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: `Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.´ Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě´. To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.“
Čtení ke kázání: Lukáš 23,39 – 43: „Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé,
z dnešního čtení ke kázání se mimo jiné dovídáme, že Ježíš nebyl ukřižován sám. Spolu s ním byli ukřižování další dva lidé, zde označovaní za zločince. Evangelista Marek a apoštol Matouš hovoří o dvou povstalcích (Mk 15,27 a Mt 27,37). Apoštol Jan mluví o dvou jiných, bez bližního určení (J 19,18). Jeden z nich byl ukřižován po Ježíšově pravici, druhý po Jeho levici. Ježíš byl ukřižován tedy uprostřed nich, jak zdůrazňuje apoštol Jan (J 19,18).
Snad to má naznačit, že Ježíš je „uprostřed“ jako neznámý, jako ukřižovaný (vyvýšený na kříži mezi zločinci) a jako vzkříšený, překonávající strach (jenž má konkrétní podobu „strachu před Židy“). My si zde můžeme připomenout, že Ježíš je uprostřed nás při našich shromážděních, jak to sám řekl: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20)
Kralická bible je u Marka a Matouše označuje za lotry, Bible21 všude hovoří o zločincích. O koho vlastně šlo? Zde použitý řecký výraz kakúrgos znamená lupiče, který číhá při silnici na pocestné. Je zajímavé, že židovský učenec a historik Joseph Flavius (37 – 100 n.l.) slovem lotr označuje Zélóty, kteří své politické odpůrce obírali o majetek. Zélóti usilovali revoluční cestou se zbavit římské nadvlády, takže je možné Zélóty označit za povstalce. Snad apoštol Šimon Kananejský kdysi patřil k sektě Zélótů (L 6,15). Možné je, že i oba zločinci, ukřižováni s Ježíšem, byli Zélóty, a že Ježíš mohl být Římany považován za Zélótu, který nadto chtěl být králem.
Podle Marka Ježíše tupili i ti, kteří byli ukřižováni spolu s Ním (Mk 15,32). Tedy oba povstalci či zločinci (lotři). Podle Lukáše Ježíše tupil jen jeden z nich, když se Mu rouhal slovy: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ (L 23,39). Podle tradice šlo o lotra po Ježíšově levici, který se jmenoval Gestas (apokryfní Nikodémovo evangelium). Jako rouhání Spasiteli lze hodnotit též posmívání ukřižovanému Ježíši ze strany ostatních posměvačů, tedy i římských vojáků a členů rady (L 23,35 – 38).
Druhý zločinec však toho prvního kárá. On, který byl právem odsouzen na smrt, by se neměl posmívat tomu, kdo byl odsouzen nespravedlivě. Měl by spíše obávat hrozícího Božího soudu. Druhý zločinec tímto svým jednáním doznává své vlastní provinění a zároveň prohlašuje jako Pilát a Herodes Ježíšovu nevinu. Tento druhý lotr, lotr po Ježíšově pravici, kterého tradice pojmenovala Dismas či Dysmas (někdy i Démas), se zde vlastně kaje neboli činí pokání.
Platí totiž, že náš návrat k Bohu musí vždy předcházet pokání. Co je to vlastně pokání? V novozákonním pojetí jde o změnu celkového životního postoje člověka, jeho odvrácení se od zla a obrat k spravedlnosti a k Bohu. Jedná se přitom o radikální obrat, proměnu srdce čili podstaty člověka. V židovském myšlení srdce není centrem citů, ale intelektu, myšlení, sídlo vnitřního života. Proměna srdce tedy znamená změnu smýšlení, nové promyšlení toho, co a jak dělám, nové přeorganizování života. To vše je obsaženo v řeckých novozákonních pojmech metanoiaa metanoein.
Slovo metanoia lze přeložit jako lítost, změna smyšlení, pokání, obrat v situaci člověka a světa, způsobený zásahem Božím a potom i odpovídající obrat v životě člověka. Slovo metanoeinse překládá jako „měniti myšlení, pociťovati lítost, obrátiti se v náboženském a mravním smyslu, činiti pokání“ (viz Souček, J. B.: Řecko - český slovník k Novému zákonu, Kalich, Praha 1994, s. 166).
Pokáním však obrat k Bohu nekončí. Musí následovat přijetí Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Druhý lotr uznává Ježíšovu božskou autoritu a obrací se na Něj, aby na něho pamatoval, až přijde do svého království. Uznává tedy Ježíše za krále Židů, za očekávaného Mesiáše.
A jak na jeho prosbu reaguje Ježíš? Překvapivě mu odpoví: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (L 23,43). Důraz je zde jednoznačně kladem na slovo dnes. Nebude to při paruzii na konci času (paruzií se myslí druhý příchod Ježíše Krista na konci věků), nýbrž bezprostředně po své smrti bude tento zločinec s Ježíšem v ráji neboli v nebi (řecky se ráj řekneparadeisos, a to ve smyslu zahrady Boží).
Ježíšovo ujištění je z teologického hlediska takřka skandální. Jednak slibuje pobyt v ráji zločinci, jednak má dojít k němu bezprostředně po zločincově a Ježíšově smrti. Ukazuje se zde, že dojít spásy mohou opravdu všichni, kteří činí pokání (mezi jinými i zločinci). Navíc člověk může činit pokání dokonce až těsně před svým skonem, kdy již není takřka žádný prostor pro nějaké bohulibé skutky. Jsme zde svědky toho, že spasení může člověk dosáhnout pouze milostí skrze víru, jak píše apoštol Pavel v Listě Efezským: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Ef 2,8 – 9).
Navíc je tu naznačeno, že věřící nemusí čekat až na zmrtvýchvstání, aby byl spolu s Ježíšem. V mezidobí mezi smrtí a zmrtvýchvstání tak věřící tráví v ráji, který podle některých názorů Bůh po Adamově pádu umístil do třetího nebe. Mimochodem apoštol Pavel ve svém Druhém listu Korintským píše o svém vytržení do třetího nebe: „Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím - Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje - zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví - a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit. Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.“ (2 K 12,2 – 4)
To by potvrzovalo existenci tzv. přechodového stavu a to, že duše je po smrti těla v bdělém stavu. To však odmítá řada vykladačů z některých církvi, kteří nevěří v existenci nesmrtelné duše, osobního soudu po smrti a přechodového stavu. A tak Ježíšovu větu překládají jinak: „Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji.“ Podle nich Ježíš neslibuje zločinci, že dnes bude s Ním v ráji, nýbrž dnes mu slibuje, že bude s Ním v ráji až po konci času, po Posledním soudu. Ovšem většina překladů zní tak, jak je uvedeno v dnešním textu ke kázání, i když nesmíme zapomínat na to, že řecký text Nového zákona nepracuje s interpunkcí.
Co říci na závěr? To, že příběh kajícího se lotra dosvědčuje Boží milost a Boží milosrdenství Potvrzuje také přesvědčení mnohých, že k obrácení a spáse není nikdy pozdě, a to ani v poslední hodině života. Zachráněný lotr je tedy nadějí pro každého člověka, byť sebevětšího hříšníka, a dokládá, že pro Boha skutečně není nic nemožného (Jr 32,17 či L 1,37). Třeba těžkého zločince proměnit ve svatého. Díky tomu, může katolická církev 25. března slavit Svátek svatého Dismase. Platí tedy Ježíšova slova: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ (Mt 19,26). Amen.
Modlitba po kázání:
Náš Nebeský Otče,
děkujeme Ti, že jsme spasení Tvou milostí skrze víru, že spása není z nás, z našich skutků. Děkujeme, že může být spasen i ten nejtěžší zločinec, pokud bude činit pokání. A to byť v posledních hodinách svého života.
Děkujeme rovněž za to, že můžeme být s Tebou a Tvým Synem v ráji bezprostředně po své smrti a nemusíme čekat až na konec věků a na Poslední soud, jak soudí někteří křesťané. Jedině Tvá milost nám také umožňuje vést posvěcený život s vyhlídkou na Boží království.
Dej, nebeský Otče, ať si vždy toto vše dobře uvědomujeme. Ať nežijeme z laciné milosti. Ať se kajeme, kdykoliv je to potřeba. Ať vždycky a ve všem hledáme Tvoji vůli a snažíme se ji naplňovat. Ať nejsme křesťané pouze podle jména. Ať skutečně chodíme v Ježíšových šlépějích a žijeme tak, jak žil On.
Proměňuj nás mocí Ducha svatého k podobě Ježíše Krista. A skrze Něho nám daruj dostatek síly, moci, lásky, rozvahy, odvahy, moudrosti a všeho potřebného k životu, který se Ti líbí. Neboť bez Krista nemůžeme nic činit a všechno pak můžeme činit, pokud nás posiluje.
Za toto všechno Ti, nebeský Otče, děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.
