Článek
První čtení: Izajáš 53,1 – 3: „Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.“
Druhé čtení: Jan 11,48 – 53: „Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: „Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení. Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ.“ Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: „Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno. Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.“
Čtení ke kázání: Koloským 3,9 - 14: „Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus. Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.“
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
nedávno mne zaujal článek na Seznamu.cz, který byl věnován psychologickému profilu Ježíše. Autor článku Šimon Magus v podstatě tvrdí dvě věci. Za prvé, že Ježíš bez ohledu na církevní učení příliš úspěšný nebyl. Za druhé, že Ježíš šířil škodlivý kulturní gen neboli mem a dal vzniknout tzv. mesiášskému komplexu.
Co se týče prvního tvrzení, tak Ježíšův neúspěch má dokládat to, že Židé odmítli Ježíše i po Jeho údajném vzkříšení. Navíc dopady Jeho učení v praxi nejsou jednoznačně. Jeho následovnicí, kteří vytvořili křesťanskou církev, totiž nedostatečně přispěli ke zlepšení světa. Ve středověku se katolická církev stala oporou feudalismu a novověká protestanské církve potom oporou kapitalismu. Církve nezabránily zotročování černochů a Indiánů. V 19. století se církve nedostatečně věnovaly dělnické otázce a tak ji začali radikálně řešit jiní – socialisté a pak komunisté. Šlo by najít i další příklady.
Dumal jsem, proč tomu tak bylo. Došlo mi, že klíčovým cílem křesťanství je, aby věřící se stali novými lidmi, svlékli starého člověka i s jeho skutky a oblékli nového, který dochází pravého poznání, jak jsme slyšeli v našem dnešním čtení ke kázání. Bez toho prostě se nikdo nedostane do Božího království. Apoštol Pavel na to upozorňuje, když píše: „Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.“ (1 K 15,50). Nově poměry si totiž žádají nového člověka.
To věděli i marxisté, když postulovali, že socialismus potřebuje nové lidi. Vytvořit nového člověka se jim nepodařilo a starý, egoistický, zištný a směňující člověk se opětovně prosadil. To v určité míře platí i o křesťanství. Mám za to, Ježíš chtěl, aby křesťané jako noví lidé postupně dali vzniknout nové společnosti, vždyť apoštol Jan ve svém Prvním listě napsal toto: „A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa.“ (1 J 4,14)
Někteří křesťané věří, ze Tisícileté království, o kterém se píše v Knize Zjevení Janovo (Zj 20,2–6), lze ztotožnit s Dobou milosti neboli Dobou církve, ve které právě žijeme. Západní tak zvaná křesťanská civilizace má však daleko do podmínek Tisíciletého království lásky a spravedlnosti, ve kterém bude vládnout Kristus a Jeho vyvolení (Zj 20,4–5).
Jaký by vlastně měl být nový člověk podle Bible? Apoštol Pavel v našem dnešním čtení uvádí, že by měl být soucitný, dobrotivý, skromný, pokorný, trpělivý, odpouštějící a plný lásky. A co Ježíš? Ten žádá, aby byl mravně dokonalý, když v kázání na hoře apeluje na své posluchače „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mt 5,48) Nový člověk by tedy měl být celkově bezúhonný, bez hříchu a mravně dokonalý – zkrátka svatý. Bůh mnohokrát řekl Izraelitům: „Posvěťte se a buďte svatí, protože já jsem Hospodin, váš Bůh.“ (např. Lv 20,7) Proto autor Listu Židům pak věřícím připomíná: „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.“ (Žd 12,14)
Žel řada křesťanů se chová tak zvaně nekřesťansky a rezignuje na úsilí svatost. Mnozí chodí dlouhodobě do sboru, ale jejich chování nevykazuje patřičné kladné změny. Proto druhý Kristův příchod podle autora článku na Seznamu.cz vypadá jako přiznání neúspěchu, kdy Ježíš přijde jako rozzuřený beran potrestat neposlušné lidstvo.
Co k tomu říci? V něčem je to pravda, v něčem ne. Je to polopravda a ta bývá horší než lež. Ježíš poprvé přišel, aby lidi a celý svět zbavil hříchu, jak píše apoštol Jan: „On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.“ (1 J 2,2) V tom je Ježíš jedinečný, nikdo jiný to nemohl učinit. V tom byl úspěšný. Je ale na lidech, jak s Jeho nabídkou záchrany, odpuštění hříchů a vin naloží. Podruhé Ježíš přijde, aby nastolil spravedlnost a spasil ty, kdo Ho přijali za svého Pána a Spasitele, jak uvádí autor Listu Židům: „A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.“ (Žd 9,27 – 29)
Teď k tomu škodlivému memu či kulturnímu genu. Tímto genem je obětování se pro druhé. Jedná se o tzv. mesiášský neboli spasitelský syndrom, kdy si někdo zvolí jako životní cíl záchranu ostatních. Proč je tomto postoj závadný? Podle autora článku proto, že vede ke vzniku sociálního parazitismu. A navíc zneplatňuje takové pozitivní lidské vlastnosti jako je vděčnost, sounáležitost a nesobeckost napříč celou společností. Od doby Ježíšovy oběti se od vnímavých, inteligentních a citlivých lidí jaksi automaticky očekává, že se za druhé obětují. A to tak říkajíc bez nároku na patřičnou odměnu. V důsledku toho jsou třeba sociální pracovníci mnohem hůře placeni než kupříkladu bankéři.
Také s tím vzniká to, že jedni táhnou (společnost, komunitu, rodinu) a jiní se jen vezou. Tak tomu v řadě případu je. Řada náboženských a jiných komunit se kvůli tomu rozpadla. Dříve se to snažili řešit zaváděním rozpisů služeb a utužením kázně. Mnohdy neúspěšně. Je také pravda, že nadměrná pomoc druhým může člověka zruinovat finančně i fyzicky. Řada katolických svatých mužů i žen zemřela v mladém věku kvůli nadměrné askezi, obětavosti či práci. Některé mladé řeholnice dokonce nabídly Bohu svůj život jako oběť za tzv. odloučené bratry či za nenarozené děti. No a brzy zemřely. Jiné vyhledávaly utrpení atd. Takže vše má své hranice.
Velekněz Kaifáš v našem druhém čtení správně předpověděl, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno. Židovská velerada ale na to nereagovala správně, když se rozhodla Ježíše zabít. Kdyby Ježíše přijali Židé za svého Mesiáše a Krále, možná by Římané na jejich vlast zaútočili, ale věřím, že by je Bůh zachránil.
Za zhruba sto let po ukřižováni Krista Židé podruhé povstali proti Římanům a dokonce uznali Bar Kochbu za Mesiáše. To jim však nepomohlo a Římané povstání tvrdě potlačili. Stalo se to asi proto, že Bar Kochba nebyl pravým Mesiášem. Ježíš pravým Mesiášem byl a po svém druhém příchodu mimo jiné obnoví království pro Izrael (viz Sk 1,6 – 8) Vykoná to v pravý čas, jakož i vše ostatní, o čem hovořil. A tak apoštol Pavel mohl napsat: „A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, `dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy´. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, vždyť `pod nohy jeho podřídil všecko´. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.“ (1 K 15,21 – 28). Amen.
Pramen: Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 10. vydání. 1995, ISBN 80-85810-07-7
www.granosalis.cz, 15. 12. 2025 Kázání
