Článek
Prodemokratický blok českého voličstva se ani po dvou volebních obdobích Miloše Zemana nepoučil. Na pozici hlavy státu si tato polovina společnosti vysnila o 20 let mladšího Petra Pitharta a v žádném případě ze svých požadavků nehodlá slevovat.
Hlasy o rozdělování společnosti se nejčastěji ozývají právě z tohoto bloku. Jenže z apelů na zasypávání příkopů se stala váhy zbavená hesla, která vyčpěla a zevšedněla.
Nyní máme ve třetí přímé volbě unikátní příležitost: hlasovat pro kandidáta, který nebude prezidentem venkova a příhraničních periferií, nebo naopak typickým představitelem městských liberálů. Průzkumy ukazují, že voličskou základnu Petra Pavla tvoří zástupci celého politického i sociologického spektra, což by pro demokratické volání po sjednocování společnosti mělo být perfektním předpokladem. Jeho potenciál pro oslovení společnosti je velký. Jenže pro velkou část demokratického bloku je to málo.
Ano, Petr Pavel je od ideálu šedesátiletého Petra Pitharta opravdu daleko a lavírování nad jeho minulostí je pochopitelné a objektivní. Ve zdravé demokratické společnosti by členství v KSČ a absolvování kurzu pro zpravodajce totalitního režimu bylo jednoznačnou diskvalifikací. Jenže my nežijeme ve zdravé demokratické společnosti. Její polovině pod vlivem sociálních sítí a politického marketingu imponují populisté, notoričtí lháři a egomaniaci s ambicí dokončit destrukci demokracie. Tuto část české společnosti neuspokojil v předchozí volbě Jiří Drahoš a neuspokojí ji ani Danuše Nerudová, která bude působit obdobně nepochopeně. Její ekonomická erudice, šéfování Komisi pro spravedlivé důchody a práce na daňové politice EU jsou neoddiskutovatelnými zásluhami a pro budoucnost Česka jsou dokonce důležitější než působení Petra Pavla na druhém nejvyšším postu v NATO.
S Danuší do Strakovky
Jenže důchodovou reformu, restrukturalizaci státního rozpočtu a opravu nefunkčního školství nelze provádět z Hradu. Danuše Nerudová není ideální kandidátkou na první prezidentku Česka, ale na první premiérku Česka. A mimochodem, odpovídá tomu i kampaň. Zatímco Petr Pavel tancuje kolem základních hodnot a svoje priority nazývá prezidentskou vizí, Danuše Nerudová nabízí politický program a v diskuzích má navrch především v ekonomických a sociálních tématech. Tenhle potenciál je potřeba využít v zákonodárné funkci – ideálně ve sněmovně, nikoli na Hradě nebo v neviditelném senátu.
Pokud se chce prodemokratická část české společnosti stále nazývat prodemokratickou, bude muset ze svých požadavků ustoupit a zvolit prezidentem člověka, který kariéru vybudoval v nedemokratickém režimu. V opačném případě bude nedemokratický režim hrozit návratem.
Musíme pochopit, že zasypávání příkopů v rozdělené společnosti nebude příjemné: bez kompromisů a ústupků ze svých pozic, na nichž se oba tábory zasekly, to nepůjde.
Neuděláme-li ani tento první krok z bahna, do kterého nás zatáhnul Miloš Zeman, nikdy se nedostaneme do vytoužené situace volit s čistým svědomím ideálního kandidáta. K té nám nechybí několik kroků ale hodně dlouhé schodiště.
Twitter: „Společnost je rozdělená!“
— Stanislav Janů (@StandaJanu) November 15, 2022
Pořád Twitter: „Potřebujeme prezidenta, který ji spojí!“
Průzkumy: „P. Pavel má příznivce napříč politickým i sociologickým spektrem.“
Twitter: pic.twitter.com/W5DgUJhqKR