Článek
Simulování
Je to specialita hlavně útočníků, ale i hráčů, kteří se dostanou do situace, kterou nedokáží herně vyřešit - radši upadnou a začnou se svíjet v bolesti. Často ovšem televizní záběry ukazují, že po očku sledují rozhodčího. Hráč jakmile zjistí, že rozhodčí na střet nereaguje a nechá hru plynout, okamžitě vstane a na „zlomené“ noze dokáže dosprintovat do své šestnáctky.
Zvláštní kapitolou jsou rychlí útočníci, kteří vběhnou do šestnáctky soupeře a ještě než vůbec obránce zakročí, už do něj naskočí a teatrálními kotouly simulují faul na penaltu.
Fanoušek totiž chce vidět fotbal, kde šance střídá šanci, kličky a střely na branku a ne válející se hráče.
Diskuze s rozhodčím
Bez ohledu na to či právem, nebo neprávem, jsou poslední dobou rozhodčí kritizováni za to, že na hřišti rozhodují netransparentně. Že tu pomohli domácím, tu hostujícím.
Aniž bych se jich zastával, chtěl bych upozornit na jednu věc, která se poslední dobou zintenzivňuje a rozhodčím práci rozhodně neulehčuje. A to je, že po každém písknutí se kolem rozhodčího vytvoří klubko hráčů, kteří na něj pokřikují a přesvědčují ho o tom, že nerozhodl správně. Mnohdy i v situacích, kdy ani rozhodčí své rozhodnutí nemůže změnit.
Obzvláště otravné to musí být ve chvíli, kdy rozhodčí situaci konzultuje s VAR. I přesto, že hráčům zřetelně ukazuje, že na něj nemají mluvit, že poslouchá asistenta, stejně na něj pořvávají, diskutují, prskají.
Dříve platilo (a možná, že stále platí, jen se neuplatňuje) pravidlo, že s rozhodčím směl diskutovat jen kapitán mužstva. Jak by to vypadalo, kdyby se rozhodčí mohl soustředit na komunikaci s VAR a v klidu zhodnotit všechny okolnosti, je možné vidět na trávnících Premier League nebo Bundesligy.
Tím jsou i rozhodnutí rozhodčích rychlejší, když nemusí na všechny strany (marně) ukazovat, aby ho hráči nechali být.
Možná řešení
Z mého pohledu mají obě situace jednoduché řešení, které by rychle tyto situace ukončilo. Dávání žlutých karet, přece jen se jedná o nesportovní chování.
V případě simulování může zakročit VAR - pokud totiž hráč upadne bez kontaktu se soupeřem, pak se to dá snadno odhalit. Pro rozhodčího na hřišti je to podstatně těžší.
V případě pořvávání na rozhodčího nebo diskuzí s ním je to jasné. Nemáš kapitánskou pásku, nediskutuj. Nepřestal jsi? Tady je karta.
Kdyby totiž hráči byli v zápase vyloučení za to, že faulovali, ale předtím dostali žlutou kartu za výše zmíněné (v podstatě za hloupost a nedisciplinovanost), trenéři a realizační tým by je začali rychle nabádat k tomu, aby se tohoto chování vyvarovali.
