Článek
Vegetariánství: osobní volba, nebo svatá válka?
Kdysi bylo vegetariánství tiché a neokázalé. Lidé prostě nejedli maso a nikomu o tom nevyprávěli při každé příležitosti. Jenže dnes? Vegetariáni a vegani pronikají všude – od reklam, přes menu fastfoodů a našich oblíbených restaurací až po naše vlastní kuchyně. Všechno začíná být tak trochu jedno velké „nejez to, protože…“.
Můj švagr mi kdysi vysvětlil, jak moc masožravci přispívají k odlesňování, utrpení zvířat a klimatickým změnám. Jasně, argumenty mají váhu, ale co ten jeho sójový burger? Kolik amazonských pralesů padlo za oběť sóje? Na tuhle otázku už odpověď neměl.
Tlak na talíř: kde je svoboda volby?
Řeknu to narovinu. Nejvíc mi vadí, když mě někdo moralizuje. „Ty jíš maso? Víš, jak trpělo to zvíře?“ – ano, vím, a i tak si dám svůj řízek. Ne proto, že jsem bezcitný, ale protože to je moje volba.
Snad obden mi přistává v mailové poště nebo na soc. sítích reklama v podobě emotivních videí z jatek, agresivní slogany typu „maso je vražda“ nebo „nejsi žádný lovec, když jdeš do supermarketu“. Ano, díky za lekci, ale nemyslíte, že by si měl každý rozhodnout, co je pro něj správné?
Proč mám mít výčitky, když si dám steak, zatímco můj švagr s úsměvem mlsá mandlové mléko, kvůli kterému mizí voda a vysychají celé oblasti? Vegetariáni často používají taktiku vyvolání viny, ale není to trochu pokrytecké? Mějte svou etiku, ale nechci, aby se mi servírovala s obsahem mého talíře.
Nejde o to, že by vegetariánství bylo špatné. Ale jde o to, že by si měli vegetariáni a vegani uvědomit, že jejich životní styl není univerzální pravda.
Závěrem: Švagr zůstane vegan, já masožravec
Svoboda volby je to nejdůležitější, co máme. Můj švagr zůstane veganem, a to je v pořádku. Já zůstanu masožravcem, a to je taky v pořádku. Takže až vám příště někdo začne vysvětlovat, co máte jíst, poděkujte za názor, usmějte se a dejte si to, co máte rádi.
Protože na konci dne, ať už jde o veganské tofu nebo šťavnatý steak, jde hlavně o to, abychom si všichni mohli vybrat.
