Článek
S příchodem jara se na silnice vracejí cyklisté, kteří jsou u některých řidičů trnem v oku. Nemusím si ani vyhledávat statistiky, abych mohl s jistotou říct, že cyklistů na silnicích každým rokem stále přibývá. A s nimi i konflikty s motoristy spojené. Příčinou jednoho takového konfliktu je jev, který se v cyklistické komunitě považuje za samozřejmost, policie ho spíše toleruje, ale pro některé motoristy působí jako červený hadr pro býka. Je jím jízda cyklistů ve dvojicích.
Skupina cyklistů jedoucích ve dvojicích vedle sebe totiž pro řidiče představuje překážku, která je brzdí a je nutno ji předjet, ostatně jako kombajn nebo jiné pomalu jedoucí vozidlo. Každé zdržení je posádce vozidla otravné, a to nemusí ani chvátat a může se jednat jen zdržení několika vteřin, v horším případě desítek vteřin.
Takové desetivteřinové zdržení vyvolává zlost, které pak šofér zpravidla ventiluje hlasitým troubením při předjíždění. V jiném případě se skupinu cyklistů snaží potrestat směsí z ostřikovačů. A ti opravdu navztekanci zkombinují obojí dohromady (jen mimochodem, těch pár kapek vody z ostřikovačů, které na nás doletí, je spíš pro smích, než že bychom měli běsnit zlobou nad uštědřeným trestem). Pro ignorantské řidiče je skupina cyklistů ve dvojicích nepochopitelným a zavrženíhodným tělesem.
Jenže kompaktní skupina je na silnicích lépe vidět, a hlavně se snáze předjíždí než dlouhý táhnoucí se had cyklistů. Osm cyklistů ve dvojicích představuje pomalu jedoucí traktor, kdežto osm cyklistů za sebou spíše nákladní vůz s přívěsem. Pokud se tedy nacházíme na vedlejších komunikacích je pro obě strany bezpečnější předjíždět pomalu jedoucí traktor než nákladní vůz s přívěsem.
Kromě toho stále více řidičů při předjíždění cyklistů riskuje, když se do předjížděcího manévru pustí, přestože nevidí do zatáčky nebo přes horizont. Řeknou si, že je to jen cyklista. Několikrát jsem byl však svědkem toho, kdy mě bezohledný řidič začal rizikově předjíždět a vzápětí musel prudce dupnout na brzdy, protože se v protisměru objevilo auto anebo protijedoucí auto muselo zcela zastavit, aby se adrenalinem poháněný řidič prosmýkl.
Při představě, že k takové situace dojde při zdlouhavém předjíždění cyklistů jedoucích za sebou s několika metrovými rozestupy, se člověk bojí domyslit následky. Předjet kompaktní skupinu najednou bude vždy bezpečnější než na několikrát předjíždět rozdrobeného hada osamocených cyklistů.
Existují však situace, při kterých nabádám své kamarády, abychom ze skupinové formace nakrátko přešli do jízdy za sebou. Jsou to frekventované silnice, kde není odstavný pruh (cyklista není nucen jezdit v odstavném pruhu) a je to také jízda po městě, kde je už samo o sobě náročné předjet osamoceného cyklistu. Na vedlejších komunikacích však bude vždy dávat větší smysl, abychom jezdili ve dvojících a nechali prostor k předjetí, jednak abychom byli zřetelněji rozpoznatelní jako pohybující se těleso na silnici, jednak aby mohlo docházet k bezpečnému předjíždění.
V některých evropských zemích je již dokonce nařízeno nebo doporučeno cyklistům v jistém počtu, aby jezdili ve dvojicích a nejezdili za sebou. U nás se zatím k ničemu takovému neschyluje, avšak nebylo by od věci, aby k jisté osvětě v tomto ohledu došlo například v autoškolách. Každým rokem se na silnicích objevuje stále více cyklistických skupin a společně s řidiči máme všichni stejný cíl: dojet bezpečně do své destinace. Tak si neztrpčujme život zbytečnými konflikty.
