Článek
Další sobota, další díl StarDance, další Marek Eben, další „laskavý“ humor, nad kterým by se občas člověk měl chuť i trochu pozastavit… Přesto český národ tuhle show evidentně miluje a ano, i já se na to občas dívám. Rozhodně jsem ale neměl nikdy potřebu se k tomu vyjadřovat.
Na rozdíl od jiných, kteří se neváhají veřejně rozčilovat nad tím, proč vypadl Krajčo, proč tam pořád ještě je Maršálek a jestli náhodou není to hlasování nějaké takové pofidérní. Co se děje na sociálních sítích nejen v kontextu StarDance, z toho občas zůstává rozum stát. Večer pro Paraple by měl každopádně všem těmto stěžovatelům připomenout, že řeší tak absurdní problémy, až je to směšné. V životě stačí pár sekund a začnete řešit něco úplně jiného. Vím o tom své, a proto pro mne nakonec včerejší večer přinesl tolik emocí, jako dosud nikdy žádný díl StarDance.
20 mega pro dobrou věc. Díky!
Výsledek charitativního večera přes 20 milionů ukázal, že český člověk si sice stěžuje na kde co, ale nakonec mu osud jiných lidí tak úplně lhostejný není. To je opravdu pěkná vlastnost a netýká se pouze StarDance a Paraple. Málokdo si ale dokáže úplně přesně představit, čím si vozíčkáři skutečně prochází a co prožívají. Nemohu tvrdit, že s tím mám nějaké velké zkušenosti, ale malinkou ochutnávku jsem dostal. I to málo stačilo k tomu, aby mi to totálně změnilo pohled na věci, které každým dnem řešíme. Mohu vás ubezpečit, že téměř vždy jsou to totální pitomosti, se nimiž akorát plýtváme energii.
Co se stalo? Začalo to jako každý jiný den. Zajedu za kamarádem do lesa, tam naberu nějaké dřevo na zimu, s půjčenou dodávkou to odvezu, večer půjdu sportovat a druhý den pojedu na Lipno na výlet. Super plán. Jenže při kácení napůl vyvráceného stromu se stala chyba. Strom sice vypadal, že už je položený, ale položený byl jen částečně. Když jsem udělal pár kroků směrem k němu, něco kdesi zarachotilo, uříznutý konec z pro mne nepochopitelných důvodů vyskočil směrem dozadu na mne, trefil mne do ramene a najednou jsem byl na zemi a kmen jsem měl na břiše. Žádná velká panika, ale první reflex? Hýbou se mi nohy? Hýbou. Uf!
Když si dnes přehrávám celou situaci, bylo to neštěstí a obří štěstí zároveň. Stát o půl metru více vzad, tak mne strom mine a vůbec nic se nestane. Na druhou stranu spadnout o desítky centimetrů nějak jinak, jsem na dvě půlky, nebo teď trénuji v Centru Paraple. Spadl jsem za pařez a na jeho kořeny dopadl strom. Nezavalil mne tudíž plnou silou. Sednout si na ten pařez já, je to katastrofa.
Následoval letecký transport do nemocnice, nějaká ta ošetření a zjištění, že mi vlastně nic vážného není. Jen jsem nemohl chodit. Postavit jsem se mohl, ale byla to tak velká bolest, že i čtyři kroky na záchod rázem vypadaly jako nepřekonatelná vzdálenost. Člověka to dost vykolejí. Najednou musí přemýšlet ne o tom, jestli večer půjde hrát squash, nebo na jaký kopec vyleze o víkendu, ale jak a jestli si dojde na záchod, jak obstaráme nákup, jak se dostanu do vany, a hlavně z vany a kde budu spát, protože ložnice je v patře a tam vylézt po schodech byl další nepřekonatelný problém. A moment, kdy mne šedesátiletý táta tlačil na vozíku z nemocnice do auta, ten už vážně nikdy nechci zažít.
Díky bohu za ty centimetry, které mne usadily vedle toho pařezu. Dnes se sice občas cítím, jako kdyby mne přejel buldozer, ale mohu dělat v podstatě vše, co dříve. Jiní tak obrovské štěstí neměli.
Radovat se můžete z každého prdu. Doslova
A tak, vážení, neřešte hovadiny. Neřešte vyhozeného Krajča ze StarDance (beztak si to zasloužil), neřešte Maršálka a nekažte si život rozčilováním se na sociálních sítích. Dobře se zamyslete, než začnete nadávat, zda na tom opravdu jste tak špatně. Já jsem si jist, že naprostá většina z nás se má nadmíru dobře, jen o tom neví. Popravdě, i mne před tímhle lesním dobrodružstvím začínal přemáhat pocit, že mne štve celý svět. Léčba stromem ovšem byla dost účinná, ale fakt bych vám to nepřál.
Lepší bude, když si prostě řeknete, že vlastně můžete dělat, na co si zrovna vzpomenete a nemusíte řešit, jestli si dokážete dojít na záchod. Ano, možnost v klidu a bez omezení vykonat základní potřeby, i to je velké štěstí. Radovat se můžete z každého prdu. Doslova.
