Článek
Pro připomenutí: Série brutálních vražd se odehrála v letech 1991 až 1993. Dobře organizovaná skupina tehdy sprovodila ze světa pětici lidí. Hlavním organizátorem vraždící skupiny byl bývalý policista Karel „Karlos“ Kopáč, hlavním vykonavatelem vražd pak Ludvík „Pacient“ Černý. Dále Kopáčova sestra Irena Meierová, Kopáčův kamarád z mládí Vladimír Kuna a Petr Chodounský, přítel Meierové. Každý měl svou roli v systému, se kterým se do té doby čeští kriminalisté nesetkali. A nešlo jen o způsob likvidace těl obětí, které po zavraždění svlékli, zavařili do kovových sudů a shodili ze Ždákovského mostu. Překvapivá byla i chladnokrevná brutalita.
Zabijeme mojí mámu, chci dědit
Důvod vražd byl prostý – touha po získání majetku a peněz. Své oběti vždy členové gangu nějakým způsobem znali, nebo dokonce byli příbuznými. První zemřel podnikatel Aleš Katovský, další byl Jugoslávec Leorent Lipoveci, třetí byla Anna Medková, matka Vladimíra Kuny, která musela zemřít, protože syn chtěl rychle dědit. Čtvrtý zemřel starožitník Vlastimil Hodr a poslední prokázanou obětí byl Jaroslav Meier, Kopáčův švagr, kterého vrahům předhodila jeho manželka.
Bylo obětí orlických vražd víc?
Otázkou samozřejmě zůstává, zda obětí nebylo ve skutečnosti víc. To koneckonců naznačil i tehdejší šéf středočeské kriminálky Josef Doucha, který se před 10 lety v článku na iDnes.cz pozastavoval nad tím, co vlastně dělal Černý ty dva roky, než byly vraždy odhaleny. Kopáč byl už tehdy na vozíku, ale o aktivitách Černého se nevědělo skoro nic. „Vyšetřovala se například vražda šéfa kosovsko-albánské mafie zvaného Frankie, který byl zastřelen v Liberci. Důkazy proti Černému byly, ale jen nepřímé, a my jsme tento případ do obvinění nakonec nezařadili, abychom nerozmělnili to ostatní a neubrali tomu váhu,“ vzpomínal Doucha.
Brutalita porevoluční doby
Případ byl tak šokující, že se stal, jak už to bývá, svým způsobem populárním. A není divu, že se dočkal zfilmování v podobě snímku Sametoví vrazi. Jeho premiéry se ale nedožil hlavní aktér celé kauzy Karel Kopáč, který se 15. dubna 2004 v kuřimské věznici oběsil – údajně na šňůrce od pyžama. Z pětice odsouzených je ve vězení už jen Ludvík Černý, který byl odsouzen na doživotí. Vladimíra Kunu, který nechal zabít vlastní mámu, pustili na svobodu v roce 2013. Na svobodě je dávno také Petr Chodounský i Irena Meierová, která si dřívější svobodu vysloužila tím, že spolupracovala s policií.
Kdo řekl policii, že sudy jsou v Orlické přehradě?
Dlouho se mělo za to, že tím, kdo policii řekl, kde jsou sudy s těly zavražděných, byla Meierová. Ostatně právě ta s policií spolupracovala, díky čemuž se už v roce 2002 dostala na svobodu. Následně ale Jiřina Hofmanová, která případ vyšetřovala, České televizi řekla, že to byl Kopáč, který je přivedl na stopu, tedy pod Ždákovský most. „Jako člen tehdejší URNY tam skákali na gumě do vody. Věděl, že pod přehradou je padesátimetrová hloubka. Doufal, že v tomto místě oběti nikdy nebudou nalezeny,“ vysvětlovala Hofmanová.
Policejního informátora zabila manželka
Jasno do toho, kdo práskl, kde jsou sudy, nevnesl ve svém nedávném rozhovoru pro Blesk ani vyšetřovatel případu Jan Štoček. Ten se odpovědi, zda přesně věděli, kde hledat, tak trochu snažil vyhnout. Pak ale řekl, že to věděli, protože jim to někdo řekl. Odmítl však prozradit, kdo. Vyloučil však, že by to byl Kopáč nebo Meierová. „Já ho nevyzradím. On mimo jiné celou kauzu nepřežil, zabila ho manželka. Měl blízko k orlickým vrahům, vzešel z podsvětí. Byl to člověk, jehož otec byl plukovník v řadách policie, učil na policejní akademii. Byl vícekrát trestaný,“ řekl Štoček, který nedávno dokončil knihu, která podle něj mnohé tajemství orlických vražd vyjasní.
Mysleli, že v sudech je divočák
Právě Štoček zavzpomínal na chvíli, která musela být velmi napjatá – když začali sudy, vylovené z hlubin, otevírat. Všichni věděli, že skutečný obsah sudů je naprosto klíčový k rozlousknutí celého případu. Šlo logicky o zásadní důkaz. Štoček popsal situaci trochu jinak, než líčily dosavadní dokumenty nebo film. „Bylo tam na pontonu nějakých 25 lidí a každý vykládal nějaká moudra s tím, že to určitě bude divoké prase…“ Nebylo.
Podle všeho orlické vraždy ani po 30 letech nevydaly všechna svá tajemství. Zůstává řada otázek, na které by mohli odpovědět nejspíš jen ti, kteří za ně byli odsouzeni. Ostatně, čtyři z nich jsou stále naživu, tři z nich dávno na svobodě.
