Článek
V roce 2024 byla mezi Českou republikou a Svatým stolcem podepsána Smlouva, která navazuje na Smlouvu z roku 2002. Jejím cílem je posílení vztahu mezi státem a katolickou církví. Tento dokument čeká na schválení Parlamentem České republiky. Obsah však dělí společnost napříč lidmi zasvěcenými církvi a sekulární veřejností. Otázkou je, zda musíme mít tento dokument, který klade důraz na právo svobodného vyznání, jestliže toto právo máme ošetřeno nejen v Ústavě a Listině základních práv a svobod. Česká republika je právním státem, protiprávní jednání je řešeno na základě platných právních norem. V případě Smlouvy se Svatým stolcem se jedná o mezinárodní právo, které je domácímu nadřazeno. Jedním z nejvíce kontroverzních bodů je zpovědní tajemství, a to s ohledem na veřejně známé kauzy v podobě sexuálního zneužívání dětí v katolické církvi. Článek 4 řeší zpovědní tajemství duchovních. Autonomie církví a náboženských společenství je nadřazena ve smyslu zpovědního tajemství, orgány státní moci nesmějí zasahovat. Jinými slovy, uvedená Smlouva má aplikační přednost před Českým zákonem. Jestliže se bude jednat o zpovědní tajemství, soud nesmí skutky přezkoumávat, navzdory výzvě Papeže Františka, který vyzývá k oznamovací povinnosti duchovních a hájení zranitelných osob. Domnívám se, že katolická církev získá v případě schválení Smlouvy Poslaneckou sněmovnou České republiky dominantní postavení, které směrem k dalším církvím a Českému státu může vyvolat kontroverze. Na rozhraní náboženské svobody bude veřejný zájem a svoboda sekulární společnosti.
