Článek
Každý večer stejný příběh. A pokaždé končí jinak, než bych chtěl
Neděle večer. Děti konečně spí, v kuchyni umyté nádobí, v ložnici tlumené světlo. Přitulím se k ní, ruku jí položím na bok a políbím ji na krk. Ona se usměje, zavrtí se… a pak řekne:
„Zlato, jsem úplně mrtvá. Zítra, jo? Fakt se těším…“
Přikývnu. Jasně. Zítra. Však máme celý život.
V pondělí se těším domů. V práci jsem přemýšlel, co všechno bych jí udělal. Připravil jsem i víno. Jenže ona přišla s migrénou. „Zase zítra, ano? Dneska jsem KO.“
Jasně, lásko. Zítra.
Úterý večer – už fakt věřím, že tentokrát to vyjde. Sedíme spolu na gauči, díváme se na film, držíme se za ruce. V jednu chvíli ji políbím, ona mi odpoví. Rozjíždí se to… a pak – konec filmu, začíná další díl.
„Počkej, teď to bude napínavý, koukni na to. Miláčku, vydrž…“
A já? Sleduju, jak se tulí k televizi místo ke mně.
Ve středu už jsem trochu podrážděný. Ne kvůli sexu jako takovému – ale kvůli tomu, že pokaždé, když řekne „zítra“, mi v hlavě naskočí falešná naděje. A já se fakt snažím! Komunikace, pomoc doma, polibky, blízkost. Ale výsledek?
„Dneska mám PMS. Fakt se necítím dobře.“
Ve čtvrtek už to beru skoro jako výzvu. Říkám si – dneska nebudu tlačit, budu cool. Jenže najednou slyším:
„Ty jsi nějaký odtažitý. Co se děje?“
„Nic…“
„Aha. Tak dobrou.“
Jo. Dobrou.
Nejde jen o sex. Jde o to, že už se nepřipomínáme jako partneři
Nejde o výkon ani o čárku v kalendáři. Jde o tu blízkost, napětí, hravost, o pocit, že po sobě pořád toužíme. Nechci být jen ten, co vytírá kuchyň a nosí koš s prádlem. Chci být taky chlap, který svou ženu pořád přitahuje. Jenže místo doteků přichází výmluvy. A s každým dalším „zítra“ mizí kousek toho, co nás dřív spojovalo.
Pátek. A víte, jak to dopadlo?
Sedím v obýváku, sám. Ona šla spát dřív, prý je unavená. Prý „zítra určitě, slibuju“.
A já? Vyndám sluchátka, otevřu si oblíbenou stránku s videi pro dospělé a postarám se o sebe sám. Bez dialogu, bez očekávání. Rychlé, praktické, trochu smutné. Ale aspoň vím, že dneska to klaplo.
A někde uvnitř si říkám – kdy jsme se vlastně přestali dotýkat?
Zdroj: Pepa / Vlastní zkušenost
