Článek
- Otevírám příběh lidem, které zajímají příběhy psané životem. Kteří umí procítit příběh hlavní postavy a vžít se do nelehkých situací a sami si říct, jak by to mělo pokračovat dále, ale…
- Najednou stojíte před rozhodnutím a situací a musíte řešit spoustu problémů o kterých nevíte, ale víte, že něco udělat je potřeba. Kniha vypráví o ženě, která si prošla nelehkým životem a sama si po určitých situacích řekla, A DOST! O ženě, kterou láska tolikrát zlomila a stejně se nevzdala. Kolikrát se musela postavit na nohy, než pochopila, že tudy cesta nevede. Kolikrát se cítila tak na dně, že přemýšlela o tom, že se nechce ráno probudit a žít. Je to srdce, které Vám pláče a Vy moc dobře víte, že mu nemůžete podat žádný lék, protože žádný lék není. Kolikrát utíráte slzy a říkáte si, že to musí někdy skončit, že ten nahoře to nemůže myslet ani vážně. Přátelé, kteří Vás milují, trpí s Vámi, protože Vás mají rádi a není jim jedno, jak se cítíte. Nohy se Vám podlamují a Vy víte, že i přesto musíte vstát a jít dál, už kvůli sobě, dětem a právě těm, co Vás drží nad vodou i když cítíte, že srdce máte na kusy. Tak pojďme na to ☺
- Tady se začíná odehrávat jeden z příběhů a posledních, toho nejdůležitějšího proč příběh vznikl z toho jak jeden člověk dokáže porazit druhého člověka na dno, za jeho lásku a obětování. Jak často vidíme člověka jinak, než opravdu jaký je. Láska je opravdu někdy slepá, trhá to srdce a kolikrát pláčete a říkáte si, tohle už nedokážu ustát. Pak se podíváte na děti a víte, že musíte. Lenka měla kamarádku, která i bydlela naproti ní ve vchodě. Občas si spolu daly skleničku vína, když Kris usnul a dokázaly spolu mluvit hodiny o všem možném. Když jednou ráno na ní Zdena zaťukala. Lenka Zdenku pozvala dál na kávu a Zdenka se neudržela a začala brečet, že se rozešla s přítelem. Stejně to pro ni bylo štěstím, protože Karel byl strašný chlap a hodně pil. Pro Zdenku 14 to bylo vysvobozením. Lenka vytáhla časopis Annonci a povídá Zdence, že jí najde nového přítele. Hledala, četla, společně se tomu smály najednou jí Lenka povídá, podívej tady je jeden kamioňák a ještě se s ním podíváš do světa. Neváhala a milému řidiči napsala, že hledá pro kamarádku přítele a kamaráda na rozesmání. Že by byla ráda, kdy se poznali. Poslala mu Zdenky číslo s tím, že jí má napsat. Dny utíkaly a Zdenka přišla Lence říct, jak to pokračuje, nijak. Milý řidič, začal totiž vypisovat Lence, že ho Zdenka nezajímá, že by radši Lenku a neustále jí psal a volal, posílal kredit. Jenže Lenka neměla zájem, telefony mu nezvedala a nebo se na něco vymlouvala, nechtěla si s ním psát ani volat, nezajímal jí. Jenže to nebralo konce a otravoval tak dlouho, až Lenka dovolila, aby tedy přijel na návštěvu. Přijel večer, starým autem ještě půjčeným z práce. Taky se styděl, že přijel tak pozdě, že to dříve nestihl. Malému synovi přivezl bonbony a Lence čokoládu. Dal si kafe a vyprávěl o ježdění kamionem, kam jezdí, kde se vidí, jak to funguje a tak. Lenka tak vlastně zjistila, že nemá domov, že žije v kamionu a občas na fi rmě a věci mu pere majitelka fi rmy. Zdál se jí prostě jinej a vůbec se jí nelíbil. Proto ho tak dlouho odmítala. Bylo vidět i z jeho vyprávění, že ježděním žije a je to jeho život. Když odjel, věděla Lenka, že takového chlapa by nikdy doma nechtěla. Jenže Libor Lence neustále volal, dále a dále a nakonec Lence nabídl, aby jela kamionem s ním i s Krisem. Lenku to lákalo, nikdy kamionem nejela a ráda by viděla moře, které vlastně do teď nikdy neviděla. Poslal pro ni kamaráda s autem, aby Lenku dovezl do Prahy. Když pro ně přijel, naložil je do auta a jeli. Zase vyprávěl Lence o ježdění a o tom, jak musí na fi rmu a pak že pojedou do Polska. Zpátky že povezou zmrzliny. Že je mají výborné. Lenka stále přemýšlela nad tím, proč nemá domov, ale ptát se ho nechtěla. Do Polska se přijelo k večeru, naložilo se a jelo se zpátky. Pak se jelo do Brna se zeleninou a tak dále. Občas s ním Lenka jela, jinak byla doma. Lenka pracovala ve škole, aby si k mateřské přivydělala, aby měla více financí, a mohla si tak zařídit malý byteček, který měla. Všechno tak nějak dokázala zvládat, dokázala se postarat. Malý Kris měl všechno, co potřeboval a Lenky kamarádky mu občas také donesly hračky a něco dobrého. Libor začal jezdit častěji a častěji, Lenka jezdívala kamionem s ním a postupem času ho začala mít i trochu 16 ráda, jen pořád věděla, že kolem něj bude nějaké tajemství. Jednou když přijeli kamionem na firmu, Kris běhal venku kolem kamionu, zaslechla Lenka rozhovor, kde majitel firmy povídal Liborovi, že Lenka není ženská na to, aby jí ublížil, že tohle by dělat neměl. Libor na to odpověděl, že to ví. Trochu ten rozhovor nechápala, ale na nic se neptala a dělala, že nic neslyšela. Šéf Libora byl velice sympatický muž a Lence se líbil víc než Libor. Ale nijak to neřešila. Když jeli do Brna opět pro ovoce, neustále někam Libor volal, psal a stále něco řešil. Když se Lenka zeptala, co řeší, řekl jí, že mu píše bývalá přítelkyně Jana, že je s ním těhotná a čeká dítě a že je ve třetím měsíci. Najednou Lenka ztuhla, moc dobře věděla, že s Liborem už takovou dobu jsou spolu a najednou je tady, jiná a ještě těhotná. To nějak nedávalo smysl. Libor začal vysvětlovat, že už tam nebyl déle jak čtyři měsíce, že musí lhát. Bylo jí z toho smutno, nevěděla, co si o tom má myslet. Také už se o tom nemluvilo a zapomnělo se na to. Libor Lenku odvezl domů. Když přijel příště, požádal Lenku o ruku, po půlroce chození. Když viděl s čím Lenka bojuje, jak se snaží jí babička Krise ztrpčovat život, řekl Lence, že dosáhne klidu, jen když si ho vezme. V tu chvíli to Lence nepřišlo divné a tak si řekla proč né. Domluvil se den svatby na sobotu, Lenka si sehnala šaty, kamarádku poprosila, aby jí šla za svědka a slavný den D nastal. Jenže Libor nepřijel večer předtím, ale v noci a prstýnky mu ještě dělal v noci kamarád. Ráno přijela k Lence Simona, která Lence pomohla učesat, namalovat a jelo se. Před Městským úřadem zaparkovali a šlo se nahoru po schodech. Najednou Lenka zakopla a povídá, to je znamení. To ještě netušila v tu dobu, jak velké to znamení vlastně bylo. Asi jí tím ten nahoře chtěl něco říct. Když vstoupili do síně, najednou si Libor vzpomněl, že nechal občanský průkaz v autě, tak se sebral a odskočil si pro něj. Jenže to Lenka ještě nevěděla, že existuje další ,,nějaká“ bývalá přítelkyně, které vlastně v tu chvíli volal, aby se ujistil, že ho opravdu nechce a řekl jí, aby mu řekla, ať se nežení a že kvůli ní přestane jezdit a bude s ní. Jenže se nic takového nestalo. Tak přišel k obřadu a Lenku si vzal. Svatba byla krásná, na zámku oběd a večer se jelo kamionem na Slovensko. Krásná svatební cesta. Když po několika dnech začali Lence chodit domů dopisy od různých exekutorů a fi rem, nechápala co se to vlastně děje. Věděla, že byl Libor jednou ženatý, 18 ale netušila co se to děje. Libor jí vyprávěl jak má syna, kterého už několik let neviděl, protože bývalá manželka ho vyhodila a od té doby mu ani syna nedala. Že mu posílal dárky, že mu poslal i nový telefon a ten se mu vrátil zpátky, jenže opak byl pravdou. Nikdy dárky neposílal, ani žádný telefon, neměl o syna zájem a neměl ani zájem jít vlastně k rozvodu, rozváděl se jeho tatínek. Nasekal tam prý tolik dluhů podvodama, že už si ho tam jeho bývalá nemohla nechat, když jí chodili vymahači vyhrožovat. Ale tohle všechno se Lenka dozvěděla až po několika měsících, když ji napadlo, spojit se s Libora bývalou manželkou a zeptat se na to vše. Tenkrát poprvé Lenka zjistila, Že Libor lže a jak se dozvěděla, Libor je i notorický lhář. Také se dozvěděla o další přítelkyni, kterou vlastně v tu dobu Libor navštěvoval, Pavlínu. V tu chvíli pochopila, koho si to vlastně vzala. Další rána byla, když jednou ráno někdo zazvonil a Lenka u dveří zůstala jak opařená, když tam stál exekutor a Lence odnesl elektroniku za to, že Libor neplatil výživné na syna. Lenka byla dost naštvaná, nemohla se na Libora ani podívat, sedla si na postel a brečela. Když se to vše tak nějak nastřádalo, bylo toho už nějak moc. Těhotná přítelkyně, další ve svatební 19 den o které Lenka nevěděla. Teď Pavlína a exekutor a bývalá manželka a její vyprávění o životě s Liborem. Zoufalá Lenka zavolala Zdence, aby přišla a když jí to vše povyprávěla, Zdenka řekla rovnou Lence, aby se toho člověka rychle zbavila. Měla pravdu, jenže to si Lenka nechtěla připustit, pořád tomu nevěřila. Po půlroce manželství najednou Libor místo ráno, začal odjíždět večer a vymlouval se na to, že musí jet večer, aby tam brzo ráno byl. Když mu Lenka hodinu po tom, když odjel volala, měl neustále obsazeno a vymlouval se na kolegu, se kterým mluví po telefonu, aby neusnul za volantem. Nebyl to kolega, byla to Jana, se kterou se domlouval, kde se potkají a kam přijede. Lenka neváhala, zavolala kamarádovi, zda by ji neodvezl se podívat na čerpací stanici, kde by měl údajně stát. Když ji tam kamarád přivezl na protější stranu, dlouho tam stáli a dívali se, co se bude dít. Ano, měl tam někoho, viděla jsem ji dalekohledem, který mi kamarád vzal. Bylo jí do pláče. Jeli domů a Lenka druhý den zjistila, že je těhotná. Věděla, že dítě s ním určitě nechce a domluvila se na interrupci, kterou opravdu podstoupila. Libor začal jezdit domů jenom pro věci, tenkrát změnil fi rmu, začal jezdit do Španělska a doma si jen přeházel věci a odjel, jenže udržoval mimomanželský vztah a sliboval Janě, že s ní bude a bude jí pomáhat s tím dítětem, ať si sežene byt a on se o ně postará. Jana to Lence i napsala. Vůbec se toho nebála. Lenka žila dál a nějak to nechala být, po čase se upravil vztah mezi ní a Liborem a vzal ji občas do Španělska sebou. Na hranicích tenkrát potkali kolegu, který tam byl taky kamionem a ten s nimi pak dělal víkend. Lépe se všichni poznali. Jen Libor byl stále podrážděný a napjatý a když mu kolega Ivo řekl, že má Libor krásnou ženu, tak mu Libor řekl, ať si ji vezme. Ivo nechápal. A nechápal nikdo, kdo je znal, proč je Libor tak podrážděný a nervozní pořád. Když se vrátili domů, nebylo nic normální, nic v pohodě a situace byla napjatá a Lence se zdálo, že musí pryč, že musí utéct někam daleko a nechat vše být. Odjela na chvíli do nedalekého kempu, kde chtěla být sama a nikým nerušená a přemýšlet co dále. Když jí večer volal tatínek, ať se okamžitě vrátí domů, že je u nich Libor a naříká, že mu Lenka utekla. Jenže už neřekl, proč Lenka potřebovala utéct, být sama, neřekl pravdu. Lenka se vrátila ráno, kde jí Libor slíbil, že už dá se vším pokoj a bude klid. Do toho Lence umřela babička a tak se jelo na pohřeb. Libor opět vypisoval zprávy a vůbec mu to nebylo blbý, že Lenka v tu chvíli potřebuje oporu, protože babičku měla hrozně ráda a trávila tam vždy jako dítě celé prázdniny. Večer se jelo po pohřbu domů. Libor samozřejmě odjel kamionem. Libor pořídil Lence internet domů s pevnou linkou a počítač, naučil Lenku, jak internet a počítač funguje a Lenka tak získala kontakt se světem. Když přišlo první vyúčtování za pevnou linku, myslela Lenka, že špatně vidí. Jak může mít za telefon provoláno 4.500 Kč, to nechápala. Nechala si poslat podrobný výpis, zavolala na neznámé čísla, které byly vytočené z telefonu a nestačila se divit, kolik milenek najednou vědělo, že Libor je ženatý. Co cizí číslo, to jeho bývalá milenka. Lenka nechala odpojit telefon a více to neřešila. Jezdila s Liborem dál občas kamionem, vyměnila svůj menší byt za větší a jinde ve městě a stále měla nasazené růžové brýle, které asi nechtěla ani sundat. Jiná žena už by po tomhle všem drahého kamioňáka vyhodila, ale Lenka měla asi i svatozář nad hlavou. Občas jí zavolal i Liborův kolega z práce Ivo, ptal se jak jí je a jak to jde. V tu chvíli to Lence ani hloupé nebylo. Když jel Ivo okolo, dovezl Lence bednu ovoce, čokolády a jednou k vánocům jí dovezl kávovar s kávou ze Španělska. Věděl, že Lenka nemá jednoduchý život a snažil se jí pomoci i když měl svou přítelkyni. Proběhl Liborův soud pro neplacení výživného, kde dostal podmínku a veřejně prospěšné práce a když jel do Prahy, stýkal se tam s Janou. Janě se narodila holka, na kterou se byl podívat a stále mu tvrdila, že je jeho. Lenku to naštvalo a Janě zavolala, že dá tedy udělat testy DNA, že na to má nárok a Libor bude platit výživné. Najednou se Jana začala vymlouvat a vymýšlet si, a Lence došlo, že to dítě najednou Libora asi nebude. Od té doby Lenka měla klid a Jana už se nikdy neozvala, nebo aspoň to Lenka nevěděla. To byla každou chvíli jiná žena, jiné lži, jiné výmysly. Když Lenka žádala vysvětlení, opět lhaní a odjezd kamionem pryč. Ano tento člověk neustále potřeboval si být jistý, že ho někdo miluje a on si může dělat, co chce. Tolik se naubližoval ostatním lidem a nikdy si to nedokázal uvědomit.
- Lenka dělala řidičský průkaz, který slíbil Libor že zaplatí, ale nic nezaplatil. Lenka si vše uhradila z mateřské. Nikdy neslyšela od Libora, to je fajn, že už máš řidičský průkaz. Jen slyšela povely, kam a v kolik hodin pro něj má přijet. Lenku to po 13 letech také už přestalo bavit, když věděla, jak se k ní Libor chová. Když jednou přijel zase Libor z cest domů, nechal si telefon v obývacím pokoje na stole a pípla mu zpráva, která byla vidět na displeji. Lenka to viděla a myslela, že tohle už musí být její smrt. Psala mu nějaká bývalá přítelkyně, a v celé konverzaci Lence zůstalo na celý život si přečíst sms zprávu, kde té holce Libor píše, jak by ji rád zase slyšel heknout a že na ni počká v Praze u tiskárny. Tomu už Lenka nemohla ani věřit, co to je vlastně za lumpa, koho si to vzala. Tady byla první velká tečka po všem, když Lenka podala žádost o rozvod. V chvíli cítila takovou zlobu a nenávist, že jí to bylo už všechno jedno. Spojila se s onou paní a ta jí vyprávěla, jak ji její manžel neustále obtěžuje, volá a píše, jak se s ní chce neustále scházet a že se rozvede. Ano, to byla ta paní ze svatebního dne, které volal. Ta velká láska, na kterou nikdy nezapomněl a která doprovázela vlastně Libora a Lenky celé patnáctileté manželství. Stále byla na obzoru, stále ji kontaktoval, stále ji hledal a psal. Lenka pochopila, že ji vlastně nikdy nemiloval a milovat nebude, že byla pouhou náhražkou a hlavně proto, aby ho nemohli nikdy zavřít, že se stará o rodinu. Mezitím, než přišlo nějaké předvolání od soudu, byla Lenka pro bolest břicha na gynekologii, kde zněla jasná diagnoza: Těhotná. Ivo stál celou tu dobu, co Lenku znal při ní, viděl co Libor vyvádí a stále se Lence divil, že už od něj dávno neodešla. Nabízel Lence i byt, který si kvůli ní pronajal a Lenka stále nemohla. Vždyť čekala Liborovo dítě, které se rozhodla si nechat. Bylo jí toho malého, nenarozeného líto, že by si ho dala opět vzít, jen kvůli nějakému darebákovi, který se snad stejně nikdy nepolepší. Narodil se krásný kluk, dostal jméno Daniel. Daniel vážil přes pět kilo, tak Lenka zůstala v nemocnici déle. Maličký byl hodný, jedl a spal. Byl to takový malý poklad a Lenka si vždy přála velkou rodinu. Z nemocnice Lenku odvezla maminka, která jí doma ještě s kdečím pomohla. Libor přijel po týdnu, viděl maličkého spát v ložnici a v tu chvíli se rozplýval a měl ohromnou radost. Zůstal doma celý týden a Lence, která byla po porodu vyčerpaná, opravdu hodně pomohl. Přijeli i Lenky děti na týden, aby konečně strávili s maminkou delší dobu. Chodilo se ven na procházky, pomáhali hodně Lence. Jen Lenka nějak nemohla Liborovi věřit, jeho falešnou upřímnost. Uměl se dokonale přetvařovat a lhát, ale to už Lenka vlastně věděla. Bylo pro Lenku těžké vracet se myšlenkami do minulosti a ani nechtěla. Chtěla mít klid. Chtěla mít jen radost a užívat si to všechno. Dny plynuly a maličký rostl, jako z vody, jezdilo se kamionem do Anglie a vypadali jako spokojená rodinka. Přišla první dovolená v Itálii u moře. Lenka chtěla jet na normální dovolenou k moři, jako rodina, autem a v klidu. Našla kemp, naložila auto, když Libor odpoledne přijel domů, naložila Lenka i Libora a jelo se. Libor už většinou řídit nechtěl, nebavilo ho to, jenže Lence připadalo spíš, že Libora nebaví nic, co se týká jejich rodiny. Byl ze všeho otrávený, nevrlý, protivný. Nikam ani 26 nechtěl jet. Ale nakonec jel. Prý poprvé v životě jede na dovolenou, tak si jen Lenka myslela, že to nezná a že ho to bude bavit. Cesta proběhla v pořádku až na kolonu před Itálií. Do kempu dorazili v půl sedmé ráno, tak se zůstalo u moře, kde už ranní nedočkavci chodili běhat, na procházky. Ano bylo to krásné, protože lidi nikde, jen pár a jinak prázdno. Děti poprvé nohama u moře, tolik radosti. I Libor vypadal spokojeně, sice unaveně, ale spokojeně. Stejně většinu času řídila Lenka, která už byla zvyklá. Do kempu nás uvítala příjemná paní, ukázala nám, kde můžeme postavit stany a kam se chodit koupat do bazénu, kde je umývárna a kde restaurace s obchodem. Bylo to tam moc hezké. Bylo ten den hrozné horko, tak celá rodina strávila na pláži. K obědu byla pizza. Večer bylo dusno a kolem bylo slyšet hudbu, hrála diskotéka. Jenže Libor se na tohle téma neuměl bavit, tak se šlo spát. Lenka byla spokojená a v klidu usnula. Ráno po probuzení, venku zataženo, divná atmosféra, Libor otrávený, že se nevyspal, děti spokojený. Udělala se snídaně a začalo pršet. Při pohledu na Libora a jeho náladu, protivnost a vzteklost se rozhodlo, že se pojede domů. Co tam v takovém čase dělat. Ve stanu nikdo sedět nechtěl. Po návratu domů se vybalilo auto a Libor ráno odjel do práce.
- Děti dostaly psa. Krásné bílé štěně, které chvilku neposedělo. Venku všude utíkalo. Ale byl to mazlík rodiny. Kris ho měl moc rád. Lenka našla nový byt, kam se přestěhovali a byt měl balkon, takže to bylo krásné, dalo se sedět venku, výhled přímo na školku, kam vlastně začal Kris v září chodit. Nechtěl tam ze začátku vůbec být, ale musel, potřeboval děti na hraní a jejich společnost. Dan byl ještě maličký a moc si s Krisem nehrál ještě. Lenka poznala novou kamarádku Lusy, která byla Lence tak dobrou kamarádkou, že se jí Lenka začala svěřovat. Lusy také neměla jednoduchý život, žila sama se synem, chodila do práce. Pro Lenku byla vším, měla ji totiž ráda. Měly si společně co vyprávět, co zažít a Lusy s Lenkou jezdila i nakoupit, nebo se někam jen tak podívat. Když po třech letech známý dával k pronájmu rodinný dům kousek od školky, Lenka neváhala a zavolala mu, aby jim dům nechal. Nastoupila do práce na brigádu na čerpací stanici, syn David hlídal menší děti a Lenka byla spokojená. Sice tam pracovala jen na noční, ale i to Lenka chtěla. Ráno přijela domů, odvezla kluky do školy a školky a šla spát. Ve dvanáct hodin vyzvedávala Dana ze školky a i tak nějak chodil Kris domů. Pak už Lenka spát nešla. Pracovala na směny krátký a dlouhý týden. Chodila domů spokojená a práce ji bavila. Jen Libor spokojen nebyl, začal Lence vyčítat, že je to jen otázkou času, než si tam Lenka někoho najde. Nenašla. Libor Lenku seznámil s kamarádem Kamilem. Lence se líbil ten Kamilův výraz a smích, měl ho strašně upřímný. Když jezdil Kamil kolem pumpy, kde Lenka pracovala, občas se tam zastavil. Také byl hodně pro Lenku na telefonu. Lence se líbil, ale nic víc. Libor takový morous a tohle bylo úplně něco jiného, ten člověk se uměl upřímně smát, byl zábavný a hlavně Lence občas telefonicky pomohl. Když se zdálo, že by mohlo tohle přátelství přerůst v něco jiného, jednoho dne, když byla Lenka autem za Liborem na parkovišti, mu odvézt věci, přijel tam i Kamil. Lenka odjela dříve a Kamil pak Lence psal, proč tak rychle odjela, že se chtěl sejít a popovídat si bez Libora. Lenku to samozřejmě těšilo, ale už byla doma. Pak se sešli asi dvakrát, vždy někde u Prahy na pumpě, kde Lenka neodolala, a Kamila pohladila po tváři. Kamil nic neřekl, jen se usmál. Lenka věděla, že začíná cítit něco víc. Libor se k takovým činům neměl, ten neuměl pohladit, neuměl dát Lence ani dárek k narozeninám, ani k Vánocům, prostě se k Lence choval, 29 jak cizí. Si už ji bral jako samozřejmost. A tenhle človíček, svým úsměvem, zájmem si ji dostal. Kamil s Lenkou si začali psát a Kamil Lence slíbil, že přijede k ní domů a popovídají si, ale nepřijel. Nějak měl nemocného psa, tak nemohl. Lenka se na jeho smsky a volání těšila čím dál tím více a dalo by se říct, že to byla taková ta krásná tichá, němá a tajná láska, co k němu Lenka začala cítit. Kamil Lence psal i v noci, když byla v práci, nechodil spát brzo, tak si spolu psali a držel ji nad vodou a spokojenou. Jednou na pumpu v půl čtvrté v noci vlítnul chlap a pump přepadl. Lenka zůstala stát jak opřená, ale udělala, co zloděj chtěl a zloděj zmizel. V tu chvíli se Lence podlomili nohy a nemohla ani vstát. Přijela policie, začalo vyšetřování. Lenka pak odjela domů a volala Kamilovi, co se stalo, Kamil jí volal, jak jí je, psal jí a Lenka se cítila spokojeně a pak ráno usnula. Libor byl sice také strachem bez sebe, ale ničím Lenku nepodržel. Bral to tak nějak normálně, Libor nebyl typ člověka, který by dokázal být oporou spíš opakem. Byl neustále uzavřený do sebe a když nemusel o ničem nemluvil. Lenka nikdy nevěděla, co si Libor myslí. Nikdy o svých citech, pocitech nemluvil. Nějak si občas neměli co říct. Ale moc dobře Lenka asi věděla, že myslí zase na to, jak a kde si hledat další milenku. Vrcholem bylo, když potom dcera Lence vyprávěla, jak jí Libor psal, že jí za sexuální služby bude podporovat finančně. S Kamilem to bylo jiné. Tady poprvé v manželství Lenka pocítila lásku jinam, než by měla. Ale věděla, že by spolu nikdy být nemohli a byl hlavně o hodně dost mladší. Kamil před Liborem nedal nic znát a Lenka taky né. Bylo to tak lepší. Lenka po měsíci na pumpě přestala pracovat, protože už tam neměla bezpečný pocit a hlavně jí hlavou proběhlo při přepadení, co děti, kdo by se o ně postaral? Libor? Ten by to nezvládl, nikdy by nepřestal jezdit kamionem, protože tím on žil, bylo to pro 31 něj vším a vždy na prvním místě. Neměl žádné zábrany, jak zůstat doma a Lence třeba jen pomoci, vždy radši odjel a Lenka si musela poradit sama. V létě Lenka našla na internetu, že hledají realitní makléře a rozhodla se tuto práci vyzkoušet. Šla na pohovor a přijata. I když si myslela, že to nezvládne, zvládla. Začala se věnovat práci, poznávala nové tváře a povahy lidí, poznala i to, že pro peníze je opravdu člověk ochoten udělat vše, zradit i ty nejbližší. Libor Lence vyčítal, že není doma, že je pořád někde, že s ním nikam nechodí. A z Lenky se stala žena, která už neseděla doma a u plotny, ale dokázala si jít za svým. Opět měla sebevědomí a začala žít. Práce makléřky ji bavila. O to větší byla radost z první výplaty, ze které koupila na zahradu velký, stabilní bazén. A takto to u Libora a Lenky fungovalo dále. Libor platil nájem a jídlo a Lenka kupovala dětem a do domácnosti věci. Radost měla i ze sedačky, kterou si vysnila za dvacetpět tisíc, nebo nového dětského pokojíčku, který dětem zařídila. Lenka šla na první focení na vizitky, kde to udělalo veliké boom… Fotky nádherné a pracovala dál. Z fotografi í se dostala i do městského časopisu. Dům měli hezky zařízen, zahradu také, protože k bazénu přibyla houpačka s lehátkem a houpací lavice. Jezdilo se k moři, co platila Lenka z výplaty. Když Libor v sobotu ráno přijel domů a nechal v autě na sedačce telefon, Lenka si vzala auto, že pojede do obchodu. Telefonu by si ani nevšimla, když pípla zpráva, kde psala její kamarádka Lusy Liborovi. Lenka dupla na brzdu a zajímalo jí, co si můžou ti dva psát. A bylo to tu zase. Libor nenechal na pokoji ani její kamarádky, v konverzaci bylo, že chtěl Lusy fi nančně pomoci, protože chtěla jet na Ukrajinu za rodinou. Tak jí nabízel fi nance za to, že za ní bude jezdit. Lence bylo jasné o co tady šlo. Jenže Lusy byla charakterní a slušně mu vysvětlila, že ne. Co Lenku dostalo bylo, že jí o tom Lusy neřekla, ale nedivila se. Byla na Lusy naštvaná, ale po roce to vzdala. Věděla, že má tu holku moc ráda a že jí může věřit. To ale Liborovi nemohla. Liborovi už dlouho, vlastně řadu let nevěřila. Ono nebylo co, když lhal, jak když tiskne a Lenka vždy znala pravdu, jenže on ji přesvědčoval o opaku. Nejhorší bylo pro Lenku lhaní do očí, že i to dokázal. Osobě, se kterou několik let žije, které tolik ublížil, dokáže se dívat do očí a lhát. Lenka tohle vypětí už nerozchodila, psychicky se zhroutila a skončila na centrální krizové inter- venci v Bohnicích. Nejedla, nepila, ztratila úplně chuť do života. Psycholog s ní mluvil každou hodinu a pomáhal Lence vstát na nohy, tím začít. Lenka se utápěla v bolesti srdce, dlouhodobého vyčerpání. Ztratila chuť úplně do všeho. Nikdy by si nepomyslela, jak může vlastně tolikanásobná rok co rok opakovaná bolest skolit člověka, že nevnímá okolí. Že pro člověka v tu chvíli není nic důležitého a neví, kde a jak začít. Lenka přestala vnímat děti, vnímat okolí a bylo vidět, že lepší to nebude. Chodila na terapie, povídání, konzultace k psychiatrovi a pomalu začala chápat, že takhle to dál nejde. Že se musí něco změnit. Pochopila s pomocí psychologa, že život, který žije, jí nic dobrého už nepřinese. A přesto se tak snažila, aby vždy vše fungovalo. Libor měl doma všechno, navařeno, vypráno, uklizeno, postaráno o děti a ještě Lenka musela zvládat běžné věci kolem domu. Libor za Lenkou přijel z Danem na návštěvu, jenže Lence se hnusil. Z ničeho nic v něm začala vidět viníka úplně všeho, jestli to nebylo tím, že jí psycholog otevřel oči. Vracela se jí všechna ta bolest, za ta léta, co jí ubližoval, jak s ní jednal, jak se k Lence choval a dívala se něj úplně jinýma očima. Dokud se sami nezačneme dívat vlastním pohledem bez emocí na daného člověka, nikdy nemůžeme pochopit, jak moc nám ubližuje a zraňuje nás den co den. Lenka věděla, že musí něco změnit. Nikdy nedokázala pochopit, co pro Libora nevěra znamená, zda to měl jako koníček, sport, nebo zálibu, nebo si jen honil slapské ego. Pořád musel někomu psát, volat, jinak by to vlastně nebyl on. Bylo mu jedno, že spí s cikánkou, hlavně že s někým jiným spal. Když se ho Lenka ptala, jak to má, nikdy jí to nedokázal vysvětlit. Vždycky všechno zapíral a tajil. Nikdy Lenka nedokázala pochopit, proč si vždycky Libor našel horší ženu, než byla Lenka. Liborovi bylo jedno, s kým spí, hlavně že si zvedl ego a bylo to v pořádku. Ale Lence se hnusil, po tom, když zjistila s kým vším je schopný spát. Po týdnu když Lenka přijela domů, nenáviděla to tam, ale věděla, že to bude chtít čas, měla tam to nejcennější a to děti. Dan měl jít prvního září do školy a Lenka se stále bála jít mezi lidi. Maminka jí pomáhala, jak se dalo, ale Lenku nikam nedonutila jít. Lenka se začala bát, jak bude zvládat odvádět malého Dana do školy. Ale věděla, že bude muset, že to nikdo jiný neudělá a že tohle vše potřebuje čas, hodně času. Čas utíkal a Lenka se pomalu dávala dohromady, Dan byl nadšený a do školy chodil rád. Lenka ho každé ráno doprovázela 3 roky před školu. To Libor nedělal, občas se stalo, že Lenku před školu přivezl. Ale nikdy ho nezajímalo, jít na rodičovskou schůzku, nebo se jít do školy zeptat. Když se žena začne cítit opuštěná, samotná a nemá se komu doma svěřit, je samozřejmostí, že kdo přijde první, padne mu kolem krku. To se stalo i Lence, když Libor neřešil, jako chlap starost o auta. Lenka se jednoho krásného dne oblékla a že si pojede nechat přezout gumy na autě. Ve městě, kde bydlela, bylo všude, jen na objednání a plno, tak se rozhodla, že pojede o vesnice dále. Přijela do pneuservisu, vystoupila z auta a šla rovnou do kanceláře. Přijmul ji majitel servisu, který Lence sdělil, že jí auto přezuje, ať chvilku počká. Ze židle vyskočil pohledný muž a povídá, že auto Lence přezuje hned. Lenka se mu hned zalíbila. Řekl Lence kam má najet a pustil se do práce. Při tom si s Lenkou povídal a vyptával se, co dělá za práci. Když mu Lenka řekla, že pracuje s realitami, podal jí vizitku, že se můžou domluvit na spolupráci, že tam občas vypomáhá, když má čas. Lence se sympaťák také líbil a byla ráda, že na něj má kontakt. Také ji pozval na kafe. Uplynulo čtrnáct dnů a Lenka potřebovala zase něco vyřídit s autem, rovnou zavolala Martinovi a Martin se akorát vracel s kamarádem z dovolené, tak Lence slíbil, že se další den ozve. Ano ozval se a to Lenka nemohla ani v nejmenším tušit, jak to zamává s jejím životem. Od té doby se scházeli a Martin byl velkou oporou Lence v dost zničeném manželství. Dokázal Lenku motivovat při práci a Lenka si tak mohla doma vydělat nemalé fi nance, za které si koupila, co konečně chtěla a hlavně mohla ona sama. Vždycky byla taková, že koupila radši pro děti, nebo do domácnosti. Martin s ní jezdil na koupaliště, bral ji na obědy, večeře. Dokázali spolu pracovat z domova a Lenka při jeho práci viděla nespočet smutných lidských příběhů a smutku. Někdy pracovali dlouho do noci a pak tam Martin začal přespávat. Lenka už věděla, že Martina miluje a tím víc se vzdalovala od Libora, který jezdil domů na víkend a zavíral se do ložnice a s nikým nemluvil. Měl svůj svět a málokdy se s Lenkou dokázal bavit. Martin Lenku navedl na sport, běhání, jízdu na kole, wellness, zdravou výživu. To se jí moc líbilo, protože cítila, že tohle přesně je život a né jen doma stát u plotny a dívat se na manžela, který občas vyjde z ložnice. A nebo při tom, když ho Lenka vezla ke kamionu. Doma sám nic neudělal a i ten bazén na zahradě musel opravit Martin, aby je fi ltrace nezabila, která byla dráty pospojovaná. O víkendu jezdila Lenka na prohlídky nemovitostí a doma moc být nechtěla. Chtěla, aby si děti užil taky Libor. Největším zážitkem byl pro Lenku tenis, konečně někdo, kdo tenis uměl a mohla si zahrát. Naposledy ho hrála na střední škole a od té doby nebyl nikdo, kdo by to dokázal. Začalo to bavit i Dana, byl z tenisu nadšený a Martin s dětmi hrával hry, dokázal s nimi mluvit o všem, o čem Libor né. Občas jim dovezl čokoládu, nebo něco jiného. Je tak zvláštní, jak se někteří cizí muži dokážou postarat a chovat k dětem jinak, než vlastní otcové. Dětem nevadil a Martin byl přes týden u Lenky, jako doma. Ano Lenka byla spokojená, myslela si, že lásku už nepozná a poznala. Ráno snídaně na zahradě, káva a plán dne a večer sezení i s dětmi na zahradě a povídání si, občasné grilování. Ano, zahrada. Kdy večer Lenka vzala deku a že se jdou pozorovat hvězdy, všichni čtyři si lehli a deku a každý říkal, co vidí. Děti po dvou hodinách šli do pokoje a že jdou spát a Martin s Lenkou ještě pozorovali dění na obloze, když najednou lehké doteky, líbání a první milování, které s touto atmosférou bylo neskutečně nádherné a romantické, ano chtěli to oba. Martin byl ohromný a pozorný milenec, každý jeho dotek uměl pohladit i srdce. V tomto doteku Lenka cítila lásku, spokojenost a vzrušení. To co dosud nikdy nepocítila, ano uměla se poddat tomu krásnému milování a procítit to každým místečkem těla a o to víc, že věděla, že toho člověka miluje. Večer se usínalo u uklidňující hudby s tím, že ji Martin držel v náručí a usínali společně. To s Liborem Lenka nikdy nezažila, ten se k ní otočil zády a pak stejně Lenka musela odejít, protože přes strašné Liborovo chrápání, se vedle něj nedalo spát. Léto utíkalo a s ním i dny spokojenosti. Přišel podzim a Martin si vzal auto do Polska opravit čelní sklo, které měli s Liborem prasklé na autě. Jen Liborovi to radši Lenka neřekla, protože to Libor dával opravit už asi měsíc, nabídl se Martin. Druhý den přijel zpátky, auto opravené a jako dárek modré koberce, ano Martin byl velice pozorný. Dokázal ohromit svými nápady a přemýšlením, byl to akční člověk, který neznal nudu. Život vedle něj Lence vyhovoval natolik, že zjistila, že by se chtěla dát rozvést a být sama. Nechtěla se vázat ani k Martinovi, chtěla být sama. Věděla, že manželství je dávno ztracené a napravit to nejde a navíc věděla, že Liborovi ubližuje láskou k někomu jinému. Neplánovala s Martinem žít, ani budoucnost, prostě jen tak být, jako do teď. Večer Lence doma uvařil a Lenka se přiučila některým receptům. Martin totiž uměl skoro všechno, byl stará škola a Lenku to bavilo, poslouchat jeho příběhy a to, jaké má zážitky. Martin uměl rozesmát Lenku i děti a v těchto chvílích si nikdy ani jeden nevzpomněl na Libora, který v té době byl morousem. Blížil se Mikuláš, Martin Lence přivezl z Polska pro děti čokolády, Mikuláše a Lence víno a srdíčko. Libora tyto svátky nijak nebraly. Všechno nechával na Lence a bylo mu to jedno, nebýval ani doma, vždy byl mimo domov kamionem. A najednou Vánoce… Lenka byla vždy na Vánoce pečlivá, chtěla mít vše hezky připravené a taky měla. Dárky nakupovala a vybírala zase ona. Ale radost dětí byla u stromečku k nezaplacení. Od Martina Lenka dostala úžasný a drahý kosmetický balík, kterému Lenka podlehla dodnes. Silvestr byl pro oba nádherným zážitkem, kdy přišla i Lusy a oslava byla kouzelná. Tím také naposled. Lenka pomalu zjišťovala co je Martin zač a začala se pomalu vzdalovat a nechtít se tolik vidět. Nakonec to utnula úplně. Jenže to už stejně bylo pozdě. Liborovi to nedalo a tak jako celý život Lence prohlížel telefon, kontroloval pc, tak přišel i dle fotek na googlu, jaký to vlastně Lenka měla Silvestr. Prasklo, že Lenka má jiný vztah. Pořád Libor nemohl pochopit, proč vlastně nic nepoznal. Bylo to jednoduché, protože se o Lenku nezajímal, doma si dělal své věci, své zájmy zavřený v ložnici a nestaral se o nic, jak by mohl poznat, že Lenka miluje někoho jiného a že není něco v pořádku. Od té doby Lenku prosil, aby s ním zůstala. Plakal, až se z toho psychicky zhroutil. Léčil se půl roku na psychiatrii, bral léky a najednou jako když ho někdo vymění. Začal být pozorný, Lence kupoval prstýnky, nosil jí kytky, až Lenka řekla, ano budu dále pokračovat. Jenže po půlroce se ozval Martin a poprosil Lenku o vyřízení smluv, které mu Lenka dříve pomáhala dělat. Libor jednou v noci odjel, že se pojede zabít, přijel ráno. Nedokázal to. Tohle už bylo na Lenku moc, ještě i psychické vydírání, na to neměla, byla hodně naštvaná a Libora začala nesnášet. Dělal najednou vše proto, aby byl pořád doma, nikam nejezdil a Lenku hlídal. Neustále je opouštěl a vracel se, že nemůže odjet, že ví, že Lenku miluje. Ano Lenka to ví, že ji Libor miluje, ale svým chováním ji ztratil. Až jednou ráno odjel, nikomu nic neřekl a nebyl i s věcmi. Nikomu se neozval, jeho skříně byla prázdná a nebral telefon ani Danovi. Když byl pryč dva měsíce a nechal rodinu bez ničeho, na nic nepřispěl, nic neposílal, a ignoroval vše. Lenka se rozhodla odstěhovat za prací tam, kde jí bylo v tu dobu nejlépe, do Českých Budějovic, pryč a co nejdále, aby do Libora nikde nevrážela, nikde ho nepotkala a do Budějovic nepatřil. Měla tam kamarády a kolegy a věděla, že musí co nejdále, protože až dojde Liborovi, co udělal, bude je nahánět. Vyklidit dům, vše zařídit Lence pomohl Martin, najednou byl opět na obzoru a velkou oporou. Začal za Lenkou jezdit i do Českých Budějovic, naučil Dana bruslit, bral je na oběd a zase byl. Libor se ozval po třech měsících, přijel a koupil Lence náušnice k narozeninám a odjel. Zase psal, že by chtěl být zpátky. Lenka po tom všem o tom nechtěla ani slyšet. Opět se dva měsíce neozval a nezajímal se ani o Dana. A tím začal kolotoč dokola. Dva měsíce nic a najednou se ozval, že přijede a zase odjel. Byl jak vyměněný. Hlavně udělal zle a zmizel, ale to on uměl vždycky. To Lenka poprvé zjistila, že žije s nějakou učitelkou v jejím domě a musela se začít hrozně smát. Ano, to byl přesně on, vždycky i z dřívější doby se nastěhovat k někomu a nějakou dobu tam byl, než začal zase být netrpělivý a dychtivý po sexu s nějakou jinou ženou. Začal Lence posílat fotografie, že si pronajal starý barák, který vlastní nějací lidé z Prahy a on bydlí dole v jedné místnosti po nějakém starém dědovi a že si musí chudák topit. Ano, jedna lež střídala druhou. Mezitím, co se Lence podařilo postavit na nohy a konečně začala mít dostatek financí pro sebe i děti, tak Libor jen lhal. Když Lenka z fotografií poznala, že tam není sám, nedokázala pochopit, proč pořád lže. Asi se za novou přítelkyni styděl. Když vzal Dana jednou od Lenky rodičů a Lenka mu dovolila, aby si Dana vzal. Vzal ho na ten barák a Dan se nestačil divit, nedokázal pochopit, proč jeho tatínek, žije najednou s jinou ženou, když mu vyprávěl, že bydlí sám. Dan pak povídal Lence, že si našel tlustou a ošklivou ženu a že mají doma nepořádek a nevábně to tam voní. Lenka nemohla pochopit, kam až se Libor dokázal snížit k životu. Žít život tím, že každé ráno sedí na zahradě a myslí na Lenku, nechce s ní usínat, že ho nová partnerka nepřitahuje, že nikam nechodí, že jenom jsou doma, že ho to nebaví. Mezitím Lenku a Libora soud rozvedl, takže u jiné bydlel, ještě ženatý, a ani to mu nebylo hloupé. No tak když mu vozila štrúdl ke kamionu, asi by byl divnej, to nevzít. Po několika dnech nakonec přijel na celý víkend do Českých Budějovic za Lenkou. Doma řekl, že Lenka musí někam odjet a tak musí pohlídat kluky. Nebyla to pravda, pochopil, že Lenku pořád miluje a řekl jí, že za nimi přijde napořád. Vzal Lenku ven, večer se dokázali spolu milovat a vyprávěl Lence, jak je tam nešťastný, že všude, kam se podívá, vidí jen Lenku, dnem i nocí na ní myslí a že chce k Lence zpátky. Jenže Lenka věděla, že od té druhé nikdy neodejde, protože mu jen vaří a peče na cesty a on ji bere jako mámu. Že na televizi když koukají, nemluví. Nelíbí se mu ani její syn, který si neumí prý ani přezout gumy na autě, a doma nechá mámu sekat dřevo a topit, že jí s ničím nepomůže. Nejvíc tam má rád prý její malou vnučku. Nasliboval opět hory doly, jak bývá jeho zvykem a skutek utekl. Jen sliby a činy žádné. Nejdříve lež, že nemůže odejít, že je barák plný lidí, další týden důvod, že mu nejede auto, třetí týden, že je nemocný a čtvrtý týden, že pojede už i v noci až ona usne a nic. Lenka to věděla od začátku, vždycky bylo jeho zvykem, utíkat k bývalým přítelkyním. Vracet se k nim celý život. A Lenka moc dobře ví, že ji zase bude otravovat, jak jen to půjde. Lenka pochopila, že ho v tom nechá, vlastně tím vším co teď má, potrestal jen sám sebe, za to, jak se choval k ostatním a jak jen lže každému a dokáže tomu i sám věřit. Vánoce a týden před Vánocemi napsal, že od ní odešel, Lenka měla velmi silnou nemoc, covid a byla ráda, že přežila. Den před Štědrým dnem se Libor objevil i s věcmi, Lence donesl chytré hodinky, prý jen tak. Další den štědrý den, Lenka ráno nastrojila stromeček, trochu poklidila a koukalo se na pohádky, stále se léčila z nemoci, byla unavená a nebyla schopná cokoliv navíc udělat. Večer udělala všem pár chlebíčků, jednohubky, cukroví na talíř a připravila salát s rybou a řízkem. Pak byla večeře, a rozbalování dárků. Celý týden proběhl v klidu, teda v rámci možností. Lenka se nestačila divit, co se to z Liborem stalo. Přibral spoustu kil, další pohyb byl pro něj utrpením, neustále si stěžoval, jak ho pořád něco bolí. Silvestr proběhl také v klidu, ale to Lenka už věděla, že je Libor úplně jiný člověk, zestárnul, zpohodlněl, a stal se z něj děda. A co se nestalo? Další den se Lenka ráno probudí a zjistí, že je Libor opěr pryč i s věcmi. Jenže Lence to bylo jasné už večer, když si posbíral oblečení ze sušáku na prádlo a sháněl, kde ještě co má. Takže už se ani nedivila, opět ji zablokoval v telefonu a Lenka už se mu nedovolala. A hlavně ani děti, protože když za ním Lenka chtěla jet, byly to děti, kdo ji zastavil a řekl, mamí nech ho být, jinej nebude a my už ho tu nechceme. To Lenku zarazilo a byla ráda, že i děti konečně pochopili, co je jejich tatínek zač. Mezitím to Lenka napsala té paní, u které předtím žil, protože tam to zřejmě neukončil a pouze odjel na vánoce i přes sliby dětem, že bude s nimi tady a Lenka už jeho slibům nedávala žádnou váhu. Ale člověk, který třikrát uteče od žen beze slova, je opravdu určen pro psychiatra protože, to nemá srovnané a nemá ani ponětí o tom, jak neustále ubližuje všem lidem okolo. Takový člověk si to vůbec nepřipustí. V Liborově věku 50 let, by už každý člověk, měl vědět, jak se má chovat a žít, ale tenhle člověk, to nebude vědět ani v 70 letech. Hlavně u té paní strašně sešel, zestárnul a vypadá na 60. Už to nebyl ten člověk, kterého měla Lenka ráda a viděla, jak každý pohyb je pro něj přítěží. Jen sedí a nic nedělá. Ale Lenka věděla, že Libor za to vše svůj trest už má, za celá ty léta podvádění a nevěr a lhaní se Libor není schopen milovat bez léků Viagry. Nemá možnost normálního milování, které je nabité chtíčem a emocemi, které Vám dává procítit tu krásu naplno. Bez léků nedokáže nic. Usínat denně s přístrojem na dýchání, je druhý trest, asi za to lhaní. Pán ze shora mu přístrojem asi chtěl ukázat, že lhát se nemá a aspoň na noc mu zavřel pusu. Jenže Libor takto hluboce nepřemýšlí, že se vždy něco děje pro něco. Možná si poslechnout i jeho příběh, ale to nedoporučuji, protože v jedné větě o deseti slovech bude devět slov lež. Na tom Libor vyrůstal a je v tom přeborník. Ano je lepší, vyslechnout obě strany, nikdy není vina jen na straně jedné. Ale nedělat hluchou a slepou, to nikdy nikam nevede. Po tom, co za něj Lenka musela vše zaplatit, při jeho odchodu, co musela koupit dětem, bez jeho přispění a zájmu, už ví, že by ho nikdy zpátky nevzala. Je moc ráda, že i ten syn pochopil, jaký vlastně jeho otec doopravdy je, že opravdu jen lže a slibuje. Dětem nic nekoupí a ani nemá zájem. Lenka si začala vážit sama sebe a je moc ráda, že po tolika letech lhaní a nevěr, dokázala ze sebe sundat růžové brýle a vidí jasným pohledem tu onu osobu, která se jí a vlastním dětem tolik naubližovala. Že přes lži nevidí vlastní krev. Ale 49 nikdy nepochopí, jak může žít s někým, koho nemiluje, že i v tomto případě se dál s klidem podívá té ženě do očí a jí nevadí, že ulehal do postele s jinou. Že ta žena nepochopí a vůbec ji nezajímá, co od Lenky všechno ví a Libora vidí, jako svatého muže. Ale je to jen otázka času, než pochopí, co jí tím vším Lenka chtěla říci. Lenka totiž ví, že Libor nikdy žádné ženě nebude věrný a začne jaro, nebo léto a Libor bude hledat další milenku, protože to má v sobě a nikdy to jiné nebude. Jen Lenku už nenajde, nepotká. Lenka už se mu nikdy sama neozve. Každá žena si váží sama sebe, je na sebe hrdá, pyšná, co vše dokáže a Lenka může s klidem říct, ano umím se postarat o své děti i bez jejich otce. Lenka stoupá dál, vzhůru a je na sebe hrdá. Jiní hold jdou ke dnu. Touto poslední zkušeností, kterou Lenka dostala, udělala tlustou čáru a uzavřela to ohromné nekonečno. Ano, ten člověk, co se synovi podívá do očí a dokáže mu lhát, je již zamčen pod tlustou čárou a není návratu. Kdy synové po poslední zkušenosti cítí to samé, co Lenka. Zklamání a opětovná bolest před Vánocemi i po nich a opět ze všeho Dana dostávat, je již naposled. Příběh je napsaný dle skutečných událostí a některá jména jsou změněná, záměrně. Ženy jako Lenka, nebuďte hloupé, važte si sebe a stoupejte vzhůru. Nenechte se mužem ponižovat a ničit jen proto, že muže milujete. K ničemu to nevede a ten krutý konec přijde vždycky, jen mezitím s nějakým smutným příběhem, který jste právě měly možnost přečíst. Kdyby Lenka, už na svatbě tušila, kam volá, obrátila by se na těch schodech a už by ji Libor nikdy neviděl. Člověka, jako byla Lenka si Libor nezasloužil. Jen zničil lidskou bytost a její důvěru v lásku. Nyní Lenka prožívá krásné období se svým přítelem a ví, že tenhle je ten, na kterého celý život čekala…
