Článek
Zdravím, čtenáři.
Dneska to bude o tvorech proslulých věrností a zpěvem. O obojím se dneska zmíním.
Ale začneme potomstvem. Labuť snáší kolem sedmi vajec a malá labuťátka mají po vylíhnutí asi 230 gramů. A teď si představte, že se z toho malého tvorečka s váhou jednoho másla stane cca po roce téměř dospělá labuť s váhou deseti kilo, což odpovídá balíku limonád.
Labuť prostě po svém vylíhnutí musí nabírat váhu maximální rychlostí. To je asi důvodem proč se krmí veškerou možnou vodní žoužel. Potřebují totiž pro ten rychlý vývoj živočišné bílkoviny, a tak baští korýše, měkkýše, pulce a hmyz.
Mláďata se o sebe hned po vylíhnutí sice starají víceméně sama - plavou a nepotřebují krmit od rodičů, ale zase labutí rodinka drží pohromadě a rodiče se o ně starají. Pokud jste vy nosili na ramenou svoje děti, vězte, že labuť dělá něco podobného a nejspíše i častěji. Malá labuťátka mají proti vašem dětem ale dvě výhody - jim to navíc pomůže, aby neprochladla a druhá výhoda - na záda se labuti a labuťákovi vejde více než jeden potomek.
Dávat chleba labutím není dobrý nápad, ale u bezdomovců to není nic proti ničemu.
Na krmení labutí není ideální používat chleba nebo pečivo. Pokud by mladé labutě měly pečiva příliš, může to dokonce vést k degenerativním změnám. Labutím obecně chleba nesvědčí, protože jim v žaludku kvasí a labuti připadá, že toho snědla hodně. Pečivo ovšem obsahuje téměř výhradně sacharidy, ale labutě potřebují také vápník. Navíc u pečiva mohou dostat přebytek soli. Což jim také neprospívá.
Po počátečním, výše uvedeném, období žravosti živočišných bílkovin, kdy se množství postupně přesune z desítek na stovky gramů, následuje přechod na zelenou hmotu a konzumace cca 3 kil každý den.
Létá, plave i chodí. Ovšem to chození je z těchhle pohybů asi nejslabší.
Labutě mají nohy o něco více vzádu než jiní ptáci. Což je sice úžasné při plavání, ale výrazně méně výborné při pohybu po zemi. Navíc pohyb po nohou s plovacími blánami asi není tak hrozný jako u člověka s ploutvemi, ale určitá podobnost se nabízí. I proto labuť při pohybu na zemi poměrně často odpočívá.
Navíc je labuť těžká váha, takže zatímco vrabec disponuje schopností „kolmého startu“, labuť potřebuje pořádnou vzletovou i přistávací dráhu. Při přistání si navíc pomáhají brzděním nohama. (Nevím, jak vás, ale mne ten pohled na videu nebo v realitě poměrně pobaví.)
Pokud byste chtěli s labutí testovat sílu křídel, asi to neskončí zlomenou rukou, ale možná to bude labutí píseň pro vaši oblibu labutí.
To, že vám labuť zazpívá je mimořádně nepravděpodobné. Obzvláště u labutí, které mám ve vtípcích a o kterých tady mluvím. Jsou to totiž labutě velké. Zatímco zpěv by se dal čekat spíše od labutě zpěvné. Mimochodem anglický název po labuť velkou je Mute swan - doslova němá labuť. Od labutí velkých se dočkáte maximálně zasyčení.
Že by labuť před smrtí krásně zpívala, je mýtus, který započal už v antickém Řecku. Tam byly labutě dokonce zasvěceny bohu Apollónovi, který má mezi spoustou svých „oborů“ i hudbu. Od té doby labutí píseň zmiňoval William Shakespeare i Franz Schubert. A abych nepřipomínal jen „vykopávky“, tak podle labutí písně si svoje nahrávací studio pojmenovali Led Zeppelin.
A ohledně lámání… no labutí křídlo má poměrně nízkou hustotu kostí. Takže na lámání rukou se opravdu nehodí. Je to, jako byste zkoušeli něco přelomit brčkem.
Myslíte si, že labuť není na jedení? Asi se budete divit.
Labuť má prý poměrně nedobré maso. Tuhé, tmavé a smrdící rybinou. Nicméně v minulosti byly labutě symbolem luxusu na královských hostinách. Třeba v Anglii se běžný smrtelník labutí nesměl ani dotknout, protože byly přímým majetkem panovníka. V tomhle to bylo trochu podobné statusu Židů. Kdo v Anglii na svůj stůl nechal připravit labuť dával tím najevo, že pro to má povolení od samotného panovníka.
U nás v Čechách byla labuť také symbolem luxusu, ale výhradní právo na ni neměl panovník. Ne že by si ji občas nenechal připravit, ale někdy se vyskytla i na stolech jiných šlechticů. A navíc byla považována za luxusní ozdobu rybníčků.
Labuť na královském stole ovšem musela být extra připravená. Buď se nadívaly menšími ptáky a nebo se opatrně stáhly z kůže s peřím, maso se upeklo a okořenilo a labuť se zpět do té kůže zašila a dala na stůl. Někdy dokonce labuti pozlatili zobák.
A tím, kdo labutě zachránil před kulinářskými nástrahami byl Kryštof Kolumbus. On objevil Ameriku a z ní přišla krůta, která má chutnější maso a dá se chovat doma. Takže labuť jako pochoutku nahradila. Ovšem třeba v Británii je ochrana labutí platná pořád.
Doufám, že jsem vás opět pobavil.
Pokud chcete svá zvířátka v některém z dalších dílů, neváhejte mi poslat fotky! Když mě neseženete na Facebooku, klidně napište dolů do komentářů pod článek.
Pokud se vám článek líbil, můžete mi udělat na oplátku radost srdíčkem, komentářem nebo sledováním (jestli ho ještě nemáte), případně (nejvyšší meta) článek někomu dokonce doporučte.
Přeji vám hezký den.
