Článek
Zdravím, čtenáři!
Dneska to bude o včelách.
Včely mají pověst nejužitečnějšího hmyzu a já si myslím, že je toto označení naprosto zasloužené. Pokud by na světě zmizely včely, sice bychom nadále žili z brambor, obilí a luštěnin, ale přišli bychom o ovoce a drtivou většinu zeleniny. Navíc bez jetele a vojtěšky by radikálně klesnul chov dobytka, a s ním spojená výroba mléka a masa.
Kvalitní výstroj, když jdete ke včelám, je základ.
Úl je zařízení, které je poměrně staré. Nejstarší zobrazení pochází z Egypta před 4500 lety. A ty nejstarší, nalezené při vykopávkách na území Izraele, jsou staré 4000 let.
V jednom úlu žije až 60 000 včel (takže takové krajské město…), které jsou schopné pro člověka vytvořit až 60 kilo medu. (Běžné je ale cca 20 kilo. Raději to sem napíšu, aby někteří neměli v očekávání ke včelám moc velké oči a nesebrali jim i ten med, které ony potřebují pro sebe.) V zimě jsou stavy včelstva redukovány na cca 10 000 jedinců.
Dotovat před zimou včely nějakým tím cukrem je dobré, ale nic se nemá přehánět.
Cukr je něco, co včelám dává energii. A má tak ušetřit spotřebu medu. (A tak ho včelař může vytočit více.)
Jak ale med vzniká? Základem je nektar. Ten musí včely posbírat z květů. Shromažďují ho v medném žaludku. Název je ale zavádějící, protože je to část těla, která je úplně oddělena od trávícího traktu. To ovšem neznamená, že včela nektar donese ve stejném stavu, jak ho nabrala. Včela totiž do tohoto žaludku už během letu vypouští enzymy, které rozbíjí složité cukry na jejich jednodušší varianty. V úlu jde tato tekutina od jedné včely ke druhé. U lidí by se řeklo z ruky do ruky. Tady je ale proces spíše z pusy do pusy.
Po tom, co je nektar patřičně nasycen enzymy, nastává fáze sušení. To provádí včely tím, že si nektar vypustí na sosáček a tam v proudícím vzduchu dochází k odpařování. Jakmile se hustota dostane z cca 80% vody na cca 18%, tak je hotovo. Med včely uloží do prázdné buňky a tam ho uzavřou voskovým víčkem.
Včela v květu má asi občas podobné pocity jako vy, když se z láhve kečupu z lednice snažíte dostat nějaký kečup.
Aby nedošlo k omylu… včely nedělají med z pylu. Je to, jako byste se snažili vytvořit dort z fláku vepřového. Jsou to dvě odlišné věci. Pyl včely ale sbírají také. A konzumují. Zatímco med je tím, čím pro lidi cukr, tak pyl je tím, čím pro lidi bílkoviny. Pyl je stavební materiál pro stavbu těla.
Ovšem včely pyl nekonzumují v čerstvé formě. Takový by jim totiž dlouho v úlu nevydržel a zplesnivěl by. Místo toho smísí pyl s trochou medu, napěchují do buněk a nechají zkvasit. Výsledkem je tzv. včelí chlebíček. To je to, čím jsou krmeny larvy a mladé včely. Bez tohohle chlebíčku by celé včelí společenstvo brzy skončilo.
Myslím, že člověk by z toho byl unavený, kdyby měl každý den nachodit to, co včela nalétá.
Jedna dělnice vyrazí z úlu průměrně 10krát až 15krát za den. Pokud je ale venku ideální slunečné počasí a vrcholí snáška (například kvete právě zobrazneý zlatobýl nebo řepka), dokáže stihnout až 40 letů za den!
Jeden let trvá kolem hodiny a včela během něj urazí trasu v okruhu 1 až 3 kilometrů od úlu. Když to sečteme, jedna včela za jediný den nalétá v průměru 20 až 30 kilometrů. To je na tak drobného tvora naprosto nehorázný sportovní výkon.
A teď ta drsná matematika samotného medu. Konverzní poměr nektaru na med je neúprosný. Aby vznikl 1 kilogram čistého medu, musí včely nasbírat přibližně 3 až 4 kilogramy čerstvého nektaru. Ten zbytek hmotnosti tvoří voda, kterou včely, jak už víme, musí pracně odpařit máváním křídel.
Na ten jeden jediný kilogram medu tak musí včely vybrat 4 miliony květů a nalétat dohromady kolem 150 000 kilometrů. Pro srovnání - odpovídá to cca čtyřem obletům Zeměkoule. Celoživotní dílo jedné včely dělnice tak po odpaření vody odpovídá pouze cca 1/12 čajové lžičky medu!
Pro včelaře smůla, pro včelky kapka štěstíčka.
A ještě jednu fascinující věc na včelách chci zmínit. Jejich tzv. vrtivý tanec. To je způsob, jakým včela předává ostatním včelám informaci o tom, kterým směrem a jak daleko je rozkvetlá louka. (Prý úhel tance vůdči plástvi udává azimut proti slunci. A délka a intenzita vrtění udává vzdálenost.)
Karl von Frisch dokonce za objev tohoto včelího tance dostal Nobelovu cenu.
Doufám, že jsem vás opět pobavil. A kdo ví, třeba i trošičku vzdělal.
Pokud chcete svá zvířátka v některém z dalších dílů, neváhejte mi poslat fotky! Klidně napište dolů do komentářů pod článek.
Pokud se vám článek líbil, můžete mi udělat na oplátku radost srdíčkem, komentářem nebo sledováním (jestli ho ještě nemáte), případně (nejvyšší meta) článek někomu dokonce doporučte.
Přeji vám hezký den.
