Článek
Zdravím, čtenáři,
tentokrát jsem zkusil jednotící téma Soutěžení.
K úvodní fotce - Hierarchická jsou leckterá zvířata. U morčat to je snad ale ještě silnější než u jiných zvířat. Často vyjasňování pozic vidíte, když na sebe morčata rumbují. Tady to ale vypadá spíše na princip „Prior tempore, potior iure“. Neboli jak nám to přeložil Waldemar Matuška v noci na Karlštejně: Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Nejrychlejší morče si vysoutěžilo nejlepší pozici.
I majitel chovné stanice může být po letech stále ještě občas překvapen.
Je pravda, že mladí dneska chtějí všechno hned. A také je pravda, že malá morčata ráda lezou do misky. Ale tenhle případ, kdy byl mrňou do misky přímo porozen a maminka kouká, jak kdyby ji to překvapilo je prostě mimořádný. Mrňous se každopádně stal vítězem, jak rychle se morče dokáže dostat k žrádlu.
A víte přece, co kočka dělá když sežere trávu, ne?
Vypadá to, že kočka se dala do soutěžení v baštění trávy s tvory, kteří v tom mají miliony let evolučního náskoku. Ve skutečnosti kočky používají trávu k tomu, aby z žaludku dostaly bezoáry. Tímto vznosným názvem, který v perštine označuje protijed, se nazývají nestravitelné smotky chlupů v kočičím žaludku. A jak že přesně se jich zbavuje? Vyzvrací je.
Taky občas přemýšlíte, jak mohou zvířata být tak rozpláclá? Ona je to asi díky přírodnímu výběru o kterém psal Darwin.
Darwin tvrdil, že nejlépe přežívá ten nejvíce přizpůsobivý. Morčata, která se dokáží co nejvíce rozplácnout ,mají větší šanci, že si jich dravec nevšimne. A zatímco doma je dravcem jenom panička, která hledá, co pomazlit, tak v přírodě jde opravdu o život. Doma tito tvorové ocení rozplácnutí hlavně, když se potřebují ochladit o studenou podlahu.
Nejlepší pomocník v hledání tvorů je pes. Kočka sice rozumí, co páníček chce, uměla by to, ale páníčkova přání prostě ignoruje.
Pro psy je čich středem jejich vesmíru. Proto je pro vyhledávání tvorů používají myslivci i policie. (Tam se většinou jedná o dvounohé tvory, kteří nějak porušili pravidla.)
Psi pro tuto dovednost mají dokonce vlastní disciplínu. Říká se jí (z mého pohledu nesmírně nenápaditě) Nosework. Při něm psi hledají ve všemožných terénech konkrétní pachovou stopu.
Doufám, že jsem vás opět pobavil.
Pokud by někdo chtěl vtípek se svými zvířaty (libovolnými), tak mi naposílejte nějaké fotky. Asi nezužitkuji vše, ale něco se ujmout může. Kdybyste mne nemohli najít na FB, napište tady pod článkem.
Pokud se vám článek líbil, můžete mi udělat na oplátku radost srdíčkem, komentářem nebo sledováním (jestli ho ještě nemáte) a nebo (nejvyšší meta) ho někomu dokonce doporučte.
Přeji vám hezký den.
