Článek
Sisyfos byl dle homérské tradice král, jenž se vzepřel bohům a smrti. Za to byl potupně odsouzen a uvržen do podsvětí, kde byl vystaven věčnému trestu, a to – musel neustále tlačit těžký kulatý kámen na vrchol hory. Poté, co kámen na horu vytlačil, se svou vlastní vahou opět rozkutálel a sjel dolů z hory. Uvězněný Sisyfos musel z hory sestoupit a kámen vytlačit nahoru znova. Takto násilně byl uvězněn a zacyklen do spirály dřiny a utrpení v podobě tahání kamene.
Proč byl Sisyfos uvržen do podsvětí?
Sisyfos byl údajně uvržen do podsvětí kvůli tomu, že dostatečně nerespektoval bohy, a to tak, že vyzradil tajemství Dia, který měl unést dceru Asópa. Sisyfos tuto informaci vyměnil za to, že Asópos dodá korintské pevnosti vodu. Zeus běsnil a chtěl Sisyfa vidět v podsvětí. Sisyfos se však odmítl podřídit smrti a připravil lest. Když ležel na smrtelné posteli, rozhodl se prověřit lásku své ženy a nařídil jí, že až zemře, ať nechá jeho tělo pohozené bez pohřbu a rakve. Žena tak učinila. Sisyfos se poté ocitl v podsvětí, kde si od boha Plútose vyprosil, aby se na krátký okamžik mohl vrátit na Zemi, aby potrestal svou ženu, že jej pohodila jako psa bez pohřbu.
Plútos souhlasil, avšak netušil, že Sisyfos, jakmile znovu ochutnal život, se odmítne do podsvětí vrátit. Vtom došla se vzpurným Sisyfem bohům trpělivost a uvrhli na něj trest, o kterém jsme si pověděli výše.
Jaký je význam mýtu?
V antickém Řecku zcela jistě mýtus neměl význam, který by se dal interpretovat do dnešní doby. Pravděpodobně se jednalo o mýtus, který měl prostší poselství v náboženském smyslu – že je nutno dbát na pocty bohům a ctít je za každou cenu.
Mnohem hlubší smysl mýtu vtiskl až autor Albert Camus ve 20. století, který vydal stejnojmennou knihu Mýtus o Sisyfovi. Autor brilantně a neuvěřitelně přesně propojil antický mýtus s moderní dobou.
Jak to provedl?
Camusova metafora spočívá v tom, že utrpení Sisyfa a jeho cyklický trest srovnal s údělem moderního pracujícího člověka. Stejně jako se neustále opakovalo Sisyfovo valení kamene, opakuje se i běžný život. V praxi si to můžeme představit tak, že jsme od rána do večera v práci, staráme se o děti, vaříme, nakupujeme. Tyto činnosti představují vytlačení kamene na horu. Následně jdeme spát, čímž se nám pomyslný kámen začne pomalu valit ze svahu dolů. To představuje nový den a nástup do stejného koloběhu povinností. Tady je možno spatřit uvědomění, které způsobuje deprese a neštěstí. V době, kdy Sisyfos kráčí opět dolů ze svahu pro kámen, si nejsilněji uvědomuje své zacyklení. Toto je možno srovnat s tím, když jdeme v noci spát a přemýšlíme nad povinnostmi zítřejšího dne.
Tato metafora je geniální. Geniální v tom, že je dále rozvinuta a krásně filozoficky radí, jak z takového koloběhu nezešílet, a řeší, proč vlastně člověka baví život plný povinností.
Proč by se vlastně měl člověk v neustálém koloběhu povinností cítit šťastný?
Odpověď se skrývá v pomyslném rozvinutí mýtu o Sisyfovi. Autor to představuje tak, že Sisyfos mohl pociťovat zklíčení a depresi ve chvíli, kdy si uvědomil svůj osud. Tedy ve chvíli, kdy přemýšlel dopředu a věděl, že pokaždé, když kámen vytlačí, ten nakonec zase spadne. Zoufalství přicházelo, pokud se Sisyfos upínal k naději a následně prozřel, že naplnění nepřijde. Stejně tak vzniká deprese i u lidí – u těch, kteří jsou třeba deprimováni ze své práce a ze svých nastřádaných každodenních povinností.
Ve chvíli, kdy Sisyfos přijal svůj kámen, svou povinnost a svůj úděl, soustředil se na ně a v podstatě neřešil cíl nebo ono pověstné „co by, kdyby“, mohl se stát šťastným. Stejně to funguje i s moderním člověkem, který musí své povinnosti naprosto každodenně řešit. Pokud totiž přestane o svých činnostech přemýšlet jako o nějakém nespravedlivém údělu a přestane vyhlížet absurdní cíle ve stylu „co by, kdyby“, může dosáhnout spokojenosti a vyvarovat se tak deprese z naivní představy, že povinnosti jednoho dne skončí a bude se žít bez starostí.
Pokud dojde k takovému prozření, tedy že přestaneme trvat na absurdnu a nemožném cíli, dojdeme pokoje a unikneme tak ‚trestu‘, podobně jako mohl uniknout Sisyfos, který svůj trest od bohů svým prozřením a přijetím osudu zcela znehodnotil.
Zdroje:
Camus Albert. Mýtus o Sisyfovi, Praha: Svoboda, 1995. (filozofická esej, 1942)
