Článek
Lidé označující se za příznivce demokratického systému často dělí druh homo sapiens sapiens na dvě skupiny: jednu úspěšnou, vzdělanou, pracovitou a osvícenou, schopnou orientovat se v moderním světě (a k ní se samozřejmě hlásí oni), a druhou neúspěšnou, línou, postrádající kritické myšlení, jenž je řízená závistí a slyší na každého, kdo jim nabízí možnost bodnout těm úspěšným kudlu do zad.
Tito samozvaní liberálové o sobě prohlašují, že se zcela orientují v historii a vyznávají absolutní rovnost lidí všech ras, kultur a nábožebství. Očividná podobnost nacistického antisemitismu a podobných překonaných teorií o rasách „tvořitelů a bořitelů“ s jejich označováním lidí s jinými názory za „dezoláty“ je však nijak netrápí.
Nemusíme ovšem sklouzávat k moralismu. (Pseudo)Liberální skupiny, tak hrdě mávající praporem logického myšlení a rozumu, pokulhávají i v těchto odvětvích. Ve článku pana Hrabala-Krondaka zazněla fráze „duševní mrzáci bez ohledu na výšku IQ a bankovního konta si notují a shodují se v obdivu k ruskému fašistickému režimu“. Nechci zde polemizovat, zda-li je možné ruský synkreticky-expanzionistický autoritářský režim označit za fašistický. Zaujala mě ta část „bez ohledu na konto a IQ“. Zcela totiž vyvrací tvrzení o tom, že takzvaní „dezoláti“ jsou lůza a hlupáci.
Zkuste si představit, jak by vypadal svět podle představ takového „liberála“: Byl by rozdělený na státy ovládané lůzou, tedy diktatury, na jedné straně, a demokracie na straně druhé. Tábor diktatur je mnohem větší a silnější, a hlavně jednotný - elity jsou u koryta, tedy loajální, a lůza je uspokojena státním informačním monopolem. Naproti tomu demokracie jsou rozdělené na nespokojené, neúspěšné dezolátské masy, které si přejí vítat nepřátelské tanky v ulicích, pokud jim umožní rabovat a znásilňovat, a úspěšnou vrstvu usilující o vítězství pravdy a lásky. Ovšem i tato elitní vrstva má svou pátou kolonu, která má prostě vlastní finanční či mocenské zájmy na prvním místě. A ta malá, opravdu demokratická skupina několika milionů lidí na celém světě je všechno jen ne jednotná - od levicové „woke kultury“ prosazující uznání tisíců imaginárních genderů a reparace pro černochy za otrokářství před dvěma staletími a dříve (nikoliv však pro Evropany od Turků a Arabů!!!), až po krajně pravicové neokonzervativce, kteří by nejraději viděli všechny odpůrce jejich pohledu na svět buď v okovech na plantáži, nebo rovnou pod drnem.
Pokud by tato teorie byla pravdivá, „liberálové“ by již dávno se zlou potázali. Jediné vysvětlení by bylo, že dokáží zcela mistrovsky manipulovat a rozdělovat neliberální většinu a vládnou své části světa jako králové chaosu. To již však musíme přehodnotit, kdo je tady ten „záporák“.
Přestože se najdou tací, kteří by dokázali i této divoké teorii věřit (a i jejich názor by měl být respektován), raději musíme připustit, že svět není černobílý. To je mimochodem oblíbená hláška našich „liberálů“, kteří na tohle omezují pohled „spodiny“. Existuje zkrátka spousta všech možných i nemožných politických ideologií, názorů, náboženství a teorií, a opravdu liberální člověk by měl respektovat všechny, pokud přímo a otevřeně nevybízejí k násilí.
Ne, v rozmanitosti není síla, je v ní naopak slabost, ale pokud jsou odlišnosti potírány, společnost se jen kazí. Jedině přes vzájemný respekt je možné dosáhnout konsensus. Pravda je sice jenom jedna, ale ten pohled, který je demokraticky sdílen největším počtem jedinců, může být důležitější než ten přesný, protože jít proti proudu davu je vždy špatně, a to je fakt.
Hlavní příčinu toho, že takové množství lidí je nespokojených se současným systémem, vidím v likvidaci starých jistot. Lidem jsou vnucovány zodpovědnosti, které nechtějí a nedokáží s nimi pracovat, jejich předkové je mít nemuseli a bez nich je život mnohem jednodušší.
Když jim pak někdo z jakýchkoliv důvodů úspěšnější tvrdí, že pokud své nové povinnosti nesplní, jsou špatní a nezaslouží si slušnou životní úroveň, kterou prý dosud měli jen na úkor těch pracovitých, a ještě k tomu jsou pak vystaveni známému,,Instagramovému efektu", kdy ze sociálních sítí získají falešnou představu o skutečných životních standardech většinové populace, slouží to přímo jako rudý hadr.
Pro lidi je zkrátka důležitější socio-ekonomická jistota, a pokud není dosažená, nemůžeme snít o funkční demokracii.
