Článek
Dlouhou dobu si aerolinka nechávala dovážet listový salát z celého světa. Dnes si ho ale pěstuje sama přímo uprostřed rozpálené pouště v jedné z největších hydroponických farem na světě, kterou jsme navštívili v rámci dokumentární série Žhavá Dubaj.
Každý salát začíná růst v nenápadné místnosti v přízemí třípatrové stavby, které místní agronomové říkají jesličky. V ní pracovníci sázejí semínka do speciálních pěnových forem v plastových krabicích.
Zhruba po třech dnech začínají rostliny klíčit. V tu chvíli pracovníci odeberou neprůhledné víko a zapnou světla. Po dalších asi deseti dnech už jsou rostliny silné natolik, aby se mohly přesunout do hlavní části farmy.
Nekonečné police plné salátů
Hlavní část farmy tvoří devět oddělených místností, kterými se táhnou dlouhé a vysoké regály plné polystyrenových krabic, z nichž rostou saláty, špenát, červená řepa nebo třeba jedlé květy.
„Krabicemi neustále proudí čistá voda s rozpuštěnými živinami a díky ohromnému množství senzorů máme dokonalý přehled o tom, kolik jich rostliny v různých patrech spotřebují,“ popisuje obchodní ředitel Danish Aziz Hurzuk unikátní vlastnost farmy Bustanica.
V hydroponických farmách jsou senzory obvykle společné pro celý regál nebo dokonce pro celou farmu. Zde se ale sledují parametry mnohem detailněji a systém tak může upravit dávku živin nebo osvětlení pro jednotlivé police.
Díky takovým úpravám rostliny dorostou vždy současně. Sklizeň přichází na řadu asi po měsíci v celé místnosti najednou.
Sklizeň je vůbec první chvíle, kdy se rostliny dotkne lidská ruka. Ovšem jen v rukavicích. Díky tomu se salát nemusí ani jednou umýt, a přesto je dokonale čistý. Voda z dubajského vodovodu by ho naopak mohla zašpinit.
Genetické inženýrství?
Získaná data a informace agronomové po každé sklizni vyhodnocují a mohou díky nim dělat rozhodnutí, která například vedla k tomu, že Emirates podává salát i v ekonomické třídě.
Kvůli velikosti misek bylo totiž potřeba, aby jednotlivé listy nebyly příliš velké nebo aby salát nebyl až moc těžký.
Salát z hi-tech farmy Bustanica
Nic z toho ale agronomové neupravili pomocí genetického inženýrství. Zkrátka mají pod kontrolou všechny parametry, které rozhodují o tom, jak salát poroste.
Farma taky významně šetří přírodní zdroje a finance. Kdyby se na stejném místě pěstoval salát tradičním způsobem, bylo by potřeba až o 95 % víc vody. Nedá se v ní ale vypěstovat všechno.
Například ovoce je podle Danishe velmi náročné na vnější podmínky. „Kdybychom pěstovali třeba avokáda, museli bychom je prodávat až třikrát dráž, než kolik stojí normálně,“ líčí.
Podívejte se také, jak se udržitelně staví moderní město v poušti anebo si projděte Dubaj s úspěšnou Češkou, která v ní žije už 15 let.
