Článek
Režisérka Jitka Rudolfová se po filmovém debutu Zoufalci rozhodla ve svém druhém počinu prozkoumat hlouběji bolavou lidskou duši bez lásky. Respektive hrdiny, jejichž životní náplní je zažít rozkoš, po níž posedle touží, ale nedostává se jim. Výsledkem se stal táhnoucí se příběh směřující odnikud nikam bez špetky děje.
Filmová střihačka Milena (Jana Plodková) žije neustále v obklopení mužů, ale přesto jí chybí životní partner. S překladatelem Vladimírem (Martin Myšička) komunikuje výhradně přes esemesky a vídají se jen za účelem sexu. V boji se zoufalostí nepomáhají ani tragikomické figurky výstředního umělce (Jan Budař) nebo režiséra (Jaroslav Plesl). Jak prolomit zeď samoty a odcizení?
Snímek ve velkém staví na pocitech a emocích jednotlivých postav. Těm chybí vykreslení, hloubka nebo paradoxně jakákoliv projevená emoce. Všichni účinkující si i přes svou snahu a herecké schopnosti udržují chladný nicneříkající výraz po celou dobu. Přes jejich odosobněné a nepropustné zdi divák nevidí nic než nesympatické osobnosti.
Rozkoš
Bezradnost se kromě sledovaných hrdinů týká i doslovné nebo naopak nedostatečné míry vysvětlování. Zatímco v některých scénách se vyskytuje nadmíra explicitnosti, jindy je tomu naopak. Druhá varianta převažuje. V divákovi vyvstává řada otázek, na něž se mu nedostává odpovědí.
Artové pojetí vyprávění spíš uškodilo. Jakákoliv původně zamýšlená spásná myšlenka či pointa tím zcela zanikla. Chybějící příběh navíc protkávají nedokončené motivy. Načrtnuté linky i vývoj postav se plácají na místě a nikam nevedou.
V moderní době se komunikace čím dál častěji přesouvá do virtuálního prostoru. Tvůrci na to reagovali užitím mnohočetných SMS a hlasových zpráv. Co se nejdřív zdá jako zajímavý audiovizuální nápad se po půl hodině transformuje do čtení a poslouchání prázdných a podivných vzkazů.
Rozkoš
Kritika soudobé virtuální komunikace a častějšího odcizení mezi lidmi patří mezi důležitá témata. Forma, kterou se Rudolfová rozhodla poslání předat, je nešťastně zvolená. Z téměř dvouhodinového sledování unylých lidí potácejících se v neštěstí, si toho moc divák neodnese. Maximálně pocit nekonečnosti filmové stopáže a pravděpodobněji se zastaví nad tím, co autorka vším prázdnem zamýšlela.
CELKOVÉ HODNOCENÍ: 4/10
Autorem recenze je filmový kritik Lukáš Vaněček
