Článek
V mých vzpomínkách se k babičce chodilo tak nějak rovnou. Ozvalo se „Jsi doma?“ a sousedka už stála v kuchyni. Jestli předtím klepala, to si nepamatuju. Pamatuju si hlavně, že se vždycky našel další hrnek. Dnes mám hrnků dvanáct a odvahu otevřít přibližně na jeden.
Zrovna včera jsem si sedla. Opravdu jen sedla. Bez prádla v klíně, bez seznamu úkolů, bez pocitu, že bych měla něco vydrhnout. A zazvonil zvonek.
Operace Nejsem doma
Ztuhla jsem tak poctivě, že by si mě člověk spletl s věšákem. Jen věšák obvykle nedrží rozpité kafe. Za dveřmi sousedka, v ruce talíř. Vypadala mile. To mě rozčilovalo nejvíc, protože proti milému člověku se špatně staví barikáda.
„Já jen na chvilku,“ zavolala. Chvilka je krásná jednotka. Každá rodina ji má nastavenou jinak. U nás se dřív měřila od první kávy po větu „Ježišmarjá, vždyť už je tma“.
Nejhorší je, že já mám návštěvy ráda. Ráda se směju, poslouchám historky a zjistím, komu zase slepice přeorganizovaly záhony. Jen občas nemám sílu během tří vteřin proměnit vytahané tepláky v pohostinnou osobnost.
Káva, kterou si vlastně nikdo neobjednal
V mé hlavě totiž návštěva nespouští rozhovor. Spouští směnu. Uvař kafe, najdi něco sladkého a nenápadně odsuň ponožku pod gauč. Host řekne, že nic nechce, já třikrát nabídnu, on potřetí přijme. Obě jsme si mohly sednout o deset minut dřív, kdybychom přeskočily přijímací řízení na sušenku.
A pak vzdychám, že už si lidi nejsou tak blízko. No jistě, děvenko. Zrovna ty jsi minulý týden poslouchala vlastní domovní zvonek v podřepu za lednicí.
Možná si minulost trochu přislazuju. Jako malá jsem nemusela vařit kafe, hledat čisté lžičky ani zdvořile ukončovat třetí hodinu návštěvy. Já dostala buchtu. Provoz kuchyně zajišťoval někdo jiný.
K tématu domácího soužití: Daniel Šmíd o vzniku knihy Etiketa domácí.
Stav se. Jen mi předtím napiš
Tentokrát jsem otevřela. Řekla jsem, že dnes mám sílu na deset minut a kafe bude bez domácího zákusku. Sousedka se zasmála. Ten talíř byl totiž právě se zákuskem. Celou dobu jsem se tedy schovávala před donáškou štrúdlu.
Domluvily jsme se na neděli. Bez velkého chystání, klidně v teplácích. Najednou mi došlo, že se mi stýská po obyčejném povídání, a přitom se bojím povinnosti předvádět uklizený život.
Příště už snad nebudu předstírat, že nejsem doma. Zkusím říct, že doma jsem, ale právě odpočívám. Pokud ovšem nebude přes sklo vidět štrúdl. V tom případě se moje společenská kapacita podezřele rychle obnoví.
Fejeton s literární nadsázkou. Postavy a situace jsou smyšlené.
Anketa
Zdroje:
https://sever.rozhlas.cz/minietiketa-jak-vhodne-ukoncit-navstevu-6854684
https://strednicechy.rozhlas.cz/darovane-vino-od-navstevy-otevreme-hned-nebo-si-ho-schovame-radi-ladislav-spacek-9422381
https://www.danielsmid.cz/l/dvanactero-pravidel-otravneho-host/
