Na vesnický Facebook jsem šla kvůli ztracené kočce. Zůstala jsem kvůli hádce o kontejnery

Do obecní skupiny jsem se přidala kvůli mourovaté kočce. Sousedka ji hledala, já ji zahlédla u plotu a připadalo mi slušné dát vědět. Napsala jsem komentář a chtěla telefon odložit.

Pak jsem uviděla fotku krabice vedle modrého kontejneru.

„To už si snad někdo dělá srandu.“

Pod tím osmdesát sedm komentářů. Kočka musela chvilku počkat.

Nejdřív se řešilo, proč ji někdo nesešlápl. Potom, proč nebyl kontejner vyvezený. Následně se přihlásil pán, podle kterého za všechno můžou noví obyvatelé.

Nová obyvatelka mu odpověděla, že aspoň nepálí na zahradě kdejaký bordel.

V tu chvíli už jsem si nesla nabíječku. Takovou rozehranou debatu přece nemůžu opustit na dvanácti procentech baterky.

Do diskuse se postupně vešlo parkování u školky, psí hovínka i vzpomínka na to, kdo před osmi lety nedoplatil za dřevo. Krabice mezitím zůstávala vedle kontejneru. Jediná se k ničemu nevyjadřovala.

Nejvíc mě baví příspěvky, které začínají: „Nechci nikoho jmenovat.“

Pak následuje barva auta, číslo domu a informace, že dotyčný v sobotu řezal větve v půl sedmé ráno. Jméno skutečně chybí. Všichni ostatní už vědí.

Anonymní pisatelka si chtěla postěžovat na parkování před vjezdem. Chápu ji. Jenže během chvíle jsme místo auta rozebírali, jestli vůbec má řidičák a proč si nekoupila dům s větším pozemkem.

Taky jsem měla chuť něco připsat. Už jsem začala větou: „Normálně se do těchto debat nezapojuju, ale…“

Zarazila jsem se. Tuhle větu jsem za poslední měsíc napsala potřetí.

Druhý den jsem na zastávce potkala dva účastníky večerní debaty. Čekala jsem pokračování. Aspoň jedovatou poznámku, když už jsem kvůli nim šla pozdě spát.

„Dobré ráno.“

„Dobré. Zase nejede včas, co?“

Pán, který večer pochyboval o sousedčině inteligenci, jí podržel tašku, aby si mohla zapnout bundu. Ona mu řekla, že má rozvázanou tkaničku. O kontejnerech ani slovo.

Najednou mi přišlo trochu trapné, jak nedočkavě jsem tu hádku četla. A ještě trapnější, že jsem si u toho připadala jako ta rozumná.

Skupinu ale rušit nebudu. Když někdo hledá psa, potřebuje půjčit žebřík nebo daruje jablka, hodí se zatraceně dobře. Jen bych příště mohla skončit u odpovědi na původní otázku.

Kočka se nakonec našla doma ve skříni.

Pod zprávou o jejím návratu někdo napsal: „Hlavně ji nepouštějte ven.“

Rozklikla jsem odpovědi.

Fejeton s literární nadsázkou. Postavy a situace jsou smyšlené.

Zdroje k tématu:

https://www.e-bezpeci.cz/clanky/netiketa-pravidla-slusneho-chovani-uzivatelu-internetu

https://www.digivyuka.cz/course/view.php?id=57

https://portaldigi.cz/digivideo/digivzdelavani-netiketa/