Článek
Nejlépe je závislost vidět na souhrnných číslech. Podle předběžných údajů Českého statistického úřadu dosáhla hodnota zemědělské produkce v roce 2025 zhruba 193,4 miliardy korun. Mezispotřeba, tedy například krmiva, osiva, hnojiva, energie nebo služby, spolkla 117,8 miliardy. Náhrady zaměstnancům činily dalších 40,5 miliardy a pachtovné s nájemným 11,8 miliardy korun.
Do výsledku ale současně vstoupilo 33,5 miliardy korun takzvaných ostatních dotací na výrobu. Podnikatelský důchod zemědělství pak ČSÚ vyčíslil na 26,5 miliardy korun. Když bychom čistě účetně odečetli právě těchto 33,5 miliardy a ostatní položky nechali stejné, výsledek by se propadl přibližně sedm miliard pod nulu. Neznamená to, že by bez dotací zítra zkrachoval každý farmář. Ukazuje to však, jak zásadní položku podpory v ekonomice celého odvětví představují.
Loňský rok byl přitom z hlediska tržeb relativně dobrý. Hodnota živočišné produkce stoupla o 15,5 procenta, u skotu pomohly ceny vyšší o 32 procent a u mléka téměř o 17 procent. Přesto se hospodářský výsledek bez podpor dostává při jednoduchém přepočtu do záporných hodnot.
Kráva prodělává ještě před započtením práce
Ještě výrazněji je problém vidět u některých typů hospodaření. Účetní síť FADN ve své letos zveřejněné analýze uvádí, že české zemědělské podniky získaly v roce 2024 na provozních dotacích v průměru 10 830 korun na hektar. O rok dříve to bylo 9 443 korun, meziročně tedy částka vzrostla o 14,7 procenta.
U podniků zaměřených na chov skotu a dalších zvířat spásajících objemnou píci dosáhly provozní podpory dokonce 15 483 korun na hektar. FADN u této skupiny uvádí ještě podstatnější údaj: výrobní spotřeba společně s odpisy převyšovala hodnotu celkové produkce. Čistá přidaná hodnota proto vznikala pouze díky provozním podporám.
Důvodem není jen cena masa nebo mléka. Chovatel platí krmivo, veterinární péči, energie, mzdy, techniku, stavby a půdu bez ohledu na to, za kolik později produkci prodá. Zemědělství navíc nedokáže výrobu rychle vypnout a za několik měsíců znovu nastartovat. Kráva musí žrát každý den na každé farmě, sad potřebuje péči i v roce se špatnou úrodou a pole nelze bez následků přestat obhospodařovat.
Dotace nejsou jen peníze za výrobu
Představa, že stát nebo Evropská unie jednoduše doplácejí farmářům ztrátu z levného obilí, je nepřesná. Velká část plateb je spojena s hektary půdy a s podmínkami, které musí zemědělec splnit. Ministerstvo zemědělství výslovně uvádí, že cílem přímých plateb je stabilizovat příjmy aktivních zemědělců. Peníze se vážou také na péči o krajinu, erozní ochranu, ekologické hospodaření nebo chov zvířat.
Rozsah systému ukazuje letošní Jednotná žádost. Podle Státního zemědělského intervenčního fondu ji podalo 30 684 zemědělců a fond mezi ně prostřednictvím několika podpor rozdělí více než 30 miliard korun. V průměru by to při prostém dělení odpovídalo téměř milionu korun na jednu žádost, skutečné částky se samozřejmě výrazně liší podle výměry, zaměření a splněných podmínek.
Zrušení podpor by navíc české farmy neposlalo na volný trh, kde nikdo jiný dotace nemá. Společná zemědělská politika funguje v celé Evropské unii. Český producent by tak dál soutěžil s farmáři z Německa, Polska nebo Francie, kteří by podporu dostávali. Aby tuzemský podnik stejný výpadek nahradil jen z trhu, musel by podle konkrétní komodity zvýšit cenu, snížit náklady, omezit investice nebo výrobu úplně opustit.
