Článek
Čtyřicet pět korun dnes nestačí ani na běžný oběd. Ani v roce 2014 však nešlo o částku, která by seniorům výrazněji pomohla s rodinným rozpočtem. Pevná část důchodu tehdy vzrostla o deset korun a procentní výměra v průměru o dalších 35 korun. Průměrný starobní důchod se tak dostal na 11 015 korun.
Výsledné zvýšení nebylo nahodilým rozhodnutím úředníků. Vycházelo z dočasně omezených pravidel valorizace, která prosadila předchozí vláda. V letech 2013 až 2015 se při výpočtu růstu penzí započítávala pouze třetina růstu spotřebitelských cen namísto celé inflace. Opatření mělo pomoci brzdit výdaje státu a snižovat rozpočtové schodky.
Kalousek chtěl důchody původně zmrazit
Miroslav Kalousek patřil v době dluhové krize k nejvýraznějším zastáncům rozpočtových škrtů. V roce 2012 se dokonce debatovalo o úplném zmrazení důchodů. Nakonec vláda zvolila mírnější variantu a valorizaci výrazně omezila.
Důchodci tak sice každý rok určité zvýšení dostali, v praxi však šlo často jen o několik desetikorun. Už v lednu 2013 se průměrná penze zvýšila o 137 korun. O rok později následovalo zmíněných 45 korun, které tehdejší opozice označovala za výsměch seniorům.
Připsat celou valorizaci pouze Kalouskovi by však nebylo úplně přesné. O změně pravidel rozhodla celá Nečasova vláda a samotné zvýšení o 45 korun vstoupilo v platnost až v lednu 2014, kdy už Kalousek ministrem financí nebyl. Jeho jméno se s opatřením spojilo především proto, že jako ministr úspornou politiku veřejně prosazoval a obhajoval.
Senioři šetření pocítili dvakrát
Nízká valorizace nebyla jedinou změnou, která se tehdy seniorů dotkla. Nečasova vláda současně zvýšila sníženou sazbu daně z přidané hodnoty. Ta se vztahovala například na potraviny, léky, teplo nebo veřejnou dopravu. Část peněz, které důchodci získali valorizací, tak rychle zmizela ve vyšších cenách.
Právě kombinace pomalého růstu penzí a zdražování základního zboží vyvolávala kritiku. Z pohledu vlády však šlo o nutnou reakci na stav veřejných financí po hospodářské krizi. Kalousek opakovaně upozorňoval, že stát nemůže dlouhodobě utrácet více, než vybere, a že bez změn bude důchodový účet vytvářet stále větší schodky. V roce 2010 se deficit důchodového systému pohyboval kolem 32 miliard korun.
Pro samotné seniory však byly podobné argumenty příliš vzdálené jejich každodennímu životu. Člověk s průměrným důchodem dostal za celý rok navíc přibližně 540 korun. Nízkopříjmovým penzistům přitom vzrostl důchod ještě méně, protože část valorizace závisela na výši procentní výměry.
Nová vláda pravidla rychle změnila
Po pádu Nečasovy vlády se omezená valorizace stala jedním z terčů nové koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL. Kabinet Bohuslava Sobotky rozhodl, že se penze znovu začnou zvyšovat podle celé inflace a třetiny růstu reálných mezd. Omezení, které mělo původně platit až do roku 2015, tak skončilo dříve.
Od ledna 2015 vzrostl průměrný důchod přibližně o 200 korun. Ani to nebyla závratná částka, proti předchozím 45 korunám však šlo o citelný rozdíl.
Příběh jedné z nejnižších valorizací v novodobé historii ukazuje, jak výrazně se může výše důchodů změnit politickým zásahem do výpočtu. Kalouskových 45 korun se dodnes připomíná jako symbol tvrdých škrtů. Ve skutečnosti ale nešlo o jednorázový nápad jednoho ministra. Byla to součást širší snahy vlády ušetřit v době, kdy se česká ekonomika jen pomalu vzpamatovávala z krize.
Pro důchodce byl výsledek mnohem jednodušší. Když si v lednu 2014 zkontrolovali výměr penze, našli na něm v průměru jen o 45 korun více.
