Článek
Mikulášovice na Děčínsku prosluly výrobou nožů dávno před vznikem Československa. Místní podnikatel Ignaz Rösler tam v roce 1811 vybudoval rozsáhlý závod na drobné ocelové zboží. O deset let později už zaměstnával 200 lidí. Z města putovaly nože, pilníky, srpy i kosy do dalších částí monarchie.
Firma otevřela pobočky v Brně a ve Vídni. Předtím obchodoval se dřevem, obilím a pálenkou. S ocelí měl podstatně větší obchodní úspěch.
Právě v takovém prostředí se zrodil nápad, který přetrval celé století.
Podle Českého rozhlasu se Rybička začala vyrábět v roce 1921. Jméno člověka, který jí dal charakteristický tvar, ale není spolehlivě doloženo. Nešlo o složitý vynález. Výrobce vzal jednoduchý kapesní nožík a místo obyčejné rukojeti mu dal podobu ryby. Oko, šupiny a ocas vytvořily vzhled, který se dal poznat i na první pohled.
Rybička nebyla určená výhradně dětem. Hodila se na výlet, k svačině nebo na drobné práce. Pro řadu kluků a později i dívek však představovala první vlastní nůž. Dostávali ji od rodičů či prarodičů. Nebyla drahá, vešla se do kapsy a její ovládání nevyžadovalo žádný návod.
Stroj vyrobí díly, člověk je složí
Původní rybička prošla za desítky let několika změnami. Dnešní čepel je z nerezové oceli a kovové tělo už není stejné jako u nejstarších výrobků. Základní silueta ovšem zůstala. Kdyby se na stole vedle sebe objevily kusy z různých desetiletí, nebylo by těžké poznat jejich příbuznost.
Výroba přitom není jen otázkou jednoho stroje.
V mikulášovickém Mikovu vznikají jednotlivé součásti pomocí průmyslových technologií. Při závěrečné kompletaci ale stále nastupují lidské ruce. Právě jejich práci ukazuje červencové video iDNES.cz z továrny. Dělníci skládají díly do podoby známého kapesního nože. Výsledek musí správně zavírat, držet pohromadě a mít použitelné ostří.
Areál společnosti Mikov v Mikulášovicích.
Rybička postupně získala postavení výrobku, který lidé nekupují jen kvůli jeho funkci. Starý exemplář může připomínat první tábor nebo výlet s dědou. Nový zase poslouží jako dárek. Výrobce proto nemusel svůj nejznámější model proměnit v další kapesní nástroj s desítkou funkcí.
Od stokoruny k téměř třem stům tisíc
Největší rozdíl mezi jednotlivými rybičkami dnes není v jejich tvaru, ale v materiálu a ceně. Běžnou variantu lze pořídit přibližně za sto korun. Vedle ní existují stříbrné a zlaté verze, které míří hlavně ke sběratelům.
Investiční zlatá Rybička letos výrazně podražila. Od roku 2018 do letošního března držel Mikov její cenu v rozmezí 200 až 250 tisíc korun. Od dubna stojí 290 tisíc. Proti horní hranici dosavadního rozpětí jde o zdražení 40 tisíc korun, tedy o 16 procent. Za jedinou zlatou Rybičku by si tak zákazník mohl koupit zhruba 2 900 obyčejných.
Důvodem není změna vzhledu, ale cena surovin. Podnik podle svého vyjádření dlouho využíval zásoby drahých kovů nakoupené za výhodnějších podmínek. Ty se však vyčerpaly. Nový materiál už musí pořizovat za současné tržní ceny.
„Ceny všech ostatních nožů zůstávají beze změny,“ uvedl Mikov při dubnové úpravě ceníku. U dražších kusů nechce nahrazovat zlato ani stříbro levnějšími materiály. „Slevit z ryzosti materiálů pro nás zkrátka nepřipadá v úvahu,“ vysvětlila firma.
Zatímco cena luxusní varianty připomíná spíš šperk než vybavení do kapsy, výroba běžné Rybičky dál pokračuje v Mikulášovicích. Ve městě, kde nožířské řemeslo přežilo změny hranic, režimů i majitelů továren, se tak vedle moderních nožů stále skládá výrobek, který mnozí Češi poznají i bez loga.
Zdroje:
