Článek
Penny v červenci prodávalo trvanlivé polotučné mléko privátní značky Boni za 5,90 koruny. Nešlo o překlep. Billa nabízela ve stejné době litr za 6,90 koruny a další řetězce se dostaly na 8,90. Podle Seznam Zpráv šlo v případě Penny o nejnižší cenu za mnoho let.
Problém je vidět při porovnání s cenami uvnitř řetězce. Výzkumný ústav živočišné výroby uvádí, že v červenci dostávali čeští zemědělci od mlékáren v průměru 9,68 koruny za litr syrového mléka. Průměrná cena polotučného mléka od výrobců činila 15,42 koruny za litr a spotřebitelé za něj platili v průměru 22,15 koruny. Ještě v lednu přitom farmářská cena činila 11,46 koruny a průměr v obchodě 24,33 koruny. Do července tak první klesla o 15,5 procenta a druhá téměř o devět procent od ledna.
Akčních 5,90 koruny je tedy o 3,78 koruny méně, než kolik v průměru stojí už samotná surovina při nákupu od farmáře. Proti průměrné ceně od výrobce je rozdíl 9,52 koruny, tedy téměř 62 procent. A v ceně pro zákazníka je navíc DPH. To neznamená, že zemědělec prodal litr za šest korun. Ukazuje to ale, že někdo mezi mlékárnou a pokladnou musí mimořádnou slevu zaplatit.
Mléko funguje jako návnada
Obchodníci mají pro podobnou akci jednoduchou logiku. Základní potraviny zákazník zná a jejich cenu snadno porovnává. Když vidí mléko za šest korun, přijde do konkrétního obchodu a spolu s ním obvykle koupí pečivo, maso, drogerii nebo nápoje. Ztrátu na jedné položce tak může řetězec chápat jako náklad na reklamu.
Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza tvrdí, že právě tak cenové akce fungují. Podle něj zemědělci a potravináři dostávají cenu sjednanou ve smlouvách a obchodník může slevu zaplatit ze svého. Přirovnal to k marketingu: místo billboardu řetězec použije vlastní peníze na zlevnění výrobku, který přivede lidi do prodejny.
Mlékárenský sektor situaci vidí jinak. Jiří Kopáček z Českomoravského svazu mlékárenského upozornil, že samotný karton stojí přibližně 2,50 koruny. Pokud k tomu připočteme syrové mléko za 9,68 koruny, jsme na 12,18 koruny ještě před započtením zpracování, energií, dopravy a obchodu. Proto mluví mlékaři o deformaci trhu.
Nízká cena se může později prodražit
Největší problém není dvoudenní sleva sama o sobě. Riziko vzniká, pokud se extrémně nízké ceny stanou normou, podle které zákazník začne posuzovat hodnotu potraviny. Běžná cena 20 korun pak vypadá přemrštěně, přestože lépe odpovídá nákladům celého řetězce.
Farmáři už přitom dostávají výrazně méně než před rokem. Průměrná výkupní cena klesla z 13,39 koruny za litr loni v srpnu na červencových 9,68 koruny. To je propad o 3,71 koruny, tedy téměř 28 procent. U farmy prodávající jeden milion litrů ročně znamená stejný rozdíl v přepočtu 3,71 milionu korun tržeb.
Jaroslav Šebek z Asociace soukromého zemědělství upozornil, že pokud nízké ceny potrvají, některé farmy mohou skončit. Situaci navíc komplikuje letošní sucho a dražší krmiva. Omezení stáda se přitom nedá rychle vzít zpět. Odchov nové dojnice trvá roky, takže případný pokles domácí produkce by se později mohl projevit opačným extrémem – nedostatkem mléka a rychlejším růstem cen.
Zdroje: Seznam Zprávy, Blesk
