Článek
V jedné chodbě je nová dlažba a kamerový systém, ve druhé zatéká kolem oken. Před domem zaparkovaná auta, na balkonech sušící se prádlo. Na takovém sídlišti není nic slavnostního. Kdysi však lidé na přidělení bytu čekali celé roky a klíče od vlastních dveří znamenaly konec života ve stísněných poměrech.
Nejdřív pět pater, potom výtah
Leonid Brežněv vedl Sovětský svaz od roku 1964 do své smrti v roce 1982. Přezdívku brežněvka získaly bytové domy stavěné za jeho vlády, především v 70. a 80. letech. Nešlo o jediný projekt ani o nápad samotného politika. Stavělo se podle mnoha typových plánů a kvalita se lišila podle města, továrny na panely i stavební party. Důležitá byla rychlost.
Z prefabrikovaných dílů dokázaly čety sestavovat celé bloky a nové sídliště mělo už při plánování dostat školu, obchod i zastávku.
Brežněvka v Tbilisi.
Před nimi byly chruščovky. Často jen pět pater, bez výtahu, malá kuchyň a nízké stropy. Pro lidi, kteří předtím sdíleli kuchyň a koupelnu s cizí rodinou, však znamenaly pokrok. Brežněvky měly přinést další krok.
Obvykle devět pater, výtah, někdy samostatnou toaletu a koupelnu, o něco větší kuchyň či balkon. Jednotlivých stavebních variant existovaly desítky.
V některých bytech zůstaly vestavěné skříně nad dveřmi, tapety a úzké chodby. Jinde už majitelé vybourali příčky, vyměnili okna a dali si novou kuchyni. Stáří domu tak není na každém bytě poznat stejně.
Moskva má panelák ve tvaru koblihy
Někde typizace ustoupila experimentu. Na moskevské Něžinské ulici vznikl roku 1972 obytný dům uzavřený do kruhu. Má devět pater, 26 vchodů, 913 bytů a průměr 155 metrů. Obvod vychází přibližně na 487 metrů. Pěší cesta kolem domu je tak skoro půlkilometrová.
Místní mu říkají bublik, podle tradičního kruhového pečiva. Architekti Jevgenij Stamo a Alexandr Markelov chtěli ukázat, že z prefabrikovaných dílů nemusí vznikat jen rovné bloky. Roku 1979 přibyl druhý kruhový dům v ulici Dovženka. Oba objekty se dodnes řadí mezi neobvyklé příklady sovětské bytové architektury.
Vypadá působivě na fotografii z výšky, méně už při hledání správného vchodu. Uzavřený dvůr může zadržovat hluk a byty v oblouku mají neobvyklé dispozice. Není to ovšem podoba všech brežněvek.
Většina zůstala u obdélníkového půdorysu. A v kruhovém domě nebydleli vyvolení soudruzi, šlo o obyčejné byty. Kdyby v každém žili tři lidé, přespávalo by v jednom prstenci téměř 2 740 osob.
V Tbilisi se mezi domy chodí po mostech
Ještě zvláštnější řešení najdeme v gruzínské metropoli. Tbilisi roste po svazích a sovětští projektanti museli počítat s prudkými výškovými rozdíly. Na sídlišti Nutsubidze stojí tři výškové obytné bloky propojené lávkami vysoko nad zemí. Člověk vyjede výtahem a přejde do jiné budovy, aniž by musel scházet dolů a znovu stoupat na kopec. Komplex pochází ze 70. let a bydlí se v něm dodnes. Jeho lávky byly praktickým řešením kopce, nikoli jen ozdobou pro fotografie.
Zajímavostí jsou právě mosty a schodiště zakousnuté do svahu, díky nimž mají obyvatelé přístup k domům z různých výškových úrovní. Některé průchody dnes působí opotřebovaně, na balkonech přibyly přístavby a různá okna. Dům se tak za padesát let proměnil v něco, co architekt na výkrese určitě nenakreslil.
Při pohledu z ulice je patrné, proč se o stavby zajímají fotografové. Pro obyvatele jde o běžnou cestu domů. Nákup, dítě v kočárku, rozbitý výtah nebo oprava zábradlí. Právě takové starosti rozhodují o životě v domech, které měly původně představovat moderní budoucnost sovětského bydlení.
Zdroje
