Článek
Jeden reportér natáčí na kameru, druhý klade stejné otázky do mikrofonu. Oba pracují pro média veřejné služby, oba mají za úkol ověřovat fakta. Uvnitř fungují dvě instituce s vlastní správou i vedením. O tom, zda se vyplatí je spojit, se v Česku mluví opakovaně.
Jeden účet přes jedenáct miliard
Česká televize letos hospodaří s rozpočtem kolem 8,5 miliardy korun. Český rozhlas po zářijové úpravě plánuje 2,716 miliardy. Součet činí přibližně 11,2 miliardy korun, v přepočtu přes 30 milionů za den. V této sumě jsou pořady, vysílání, technika, mzdy i investice. Není to hromada peněz určená pouze úředníkům.
Lze uvést jednoduchý model. Kdyby společný podnik dokázal proti dnešním dvěma rozpočtům uspořit jediné procento, znamenalo by to asi 112 milionů korun za rok. Tři procenta představují 336 milionů.
Budova Českého rozhlasu.
Úspory by se hledaly kupříkladu u společných tendrů na počítače, energie, kybernetickou bezpečnost, účetnictví či správu budov. Televizní kamera nenahradí rozhlasové studio.
Stejný software pro mzdy nebo společný nákup služeb může využívat víc pracovišť. Kvůli tomu nemusí zaniknout jedna instituce.
Dvě redakce, jedna správa?
Vláda nyní řeší jiný zásah. Chce ukončit povinné televizní a rozhlasové poplatky. Podle listopadového jednání koalice stále počítá s financováním ze státního rozpočtu, přesnou podobu však dál dopracovává. V dosavadním návrhu měla ČT získat kolem 5,7 miliardy a rozhlas dvě miliardy korun ročně. Zákon prošel pouze prvním čtením.
„Zrušíme poplatky a nepřistoupíme na zvýšení daní,“ shrnul jednu z podmínek koalice předseda SPD Tomio Okamura. Samotný přesun plateb z domácností do státního rozpočtu ovšem žádnou provozní úsporu nevytváří.
Právě v tomto ohledu je možné zmínit plán samotné televize. Její ředitel Hynek Chudárek letos připustil úspory a postupné snižování počtu pracovních pozic. Pro zachování nynějšího rozsahu služeb však podle něj ČT potřebuje zhruba 8,5 miliardy korun.
Rozhlas letos seškrtal svůj rozpočet o 20 milionů. Obě instituce tak výdaje přezkoumávají i bez sloučení.
Úspora na papíře může přijít draho
Z tohoto hlediska je potřeba podotknout, že jednorázové spojení stojí peníze. Musely by se upravit zákony, smlouvy, informační systémy i fungování dozorových rad. Vedle toho by vznikla otázka, kdo rozhoduje o obsahu.
Anketa
A při této příležitosti je nutné, aby zaznělo, že sloučení samo o sobě nezaručuje politickou nezávislost. Jedno vedení může usnadnit správu, současně však soustředí větší moc do méně rukou.
Pro odpůrce reformy je to významné riziko. Zastánci hledají cestu k úspoře tam, kde se dvě instituce zabývají podobnými podpůrnými činnostmi.
Nejdřív by proto bylo potřeba zveřejnit, kolik stojí srovnatelné služby v obou institucích a kolik by stálo jejich spojení. Bez takového rozpisu nelze veřejnosti slíbit stovky milionů.
Úspora může začínat u nákupu serverů, nikoli u mikrofonu moderátora nebo reportéra na místě události.
Zdroje
